Sušil 1211 | Ješče sa vás má maměnko
Podobné písně
Ješče sa vás, má maměnko, zoptat mám, s váma-li já, má maměnko, zostat mám.
Sušil 1212 | Ješče sa vás má maměnko (100%)
Ješče sa vás, má maměnko, zoptat mám, s váma-li já, má maměnko, zostat mám. Ne se mnú, moja dceruško, ne se mnú, kohos ty si vyvolila, ten s tebú! Já sem sobě vyvolila z růže květ, lepší je ten můj malžen než celý svět.1)
Galko 1/480 | Ej, už ju vedú (17%)
Ej, už ju vedú, už ju povedú (Ej, už ju vedú, ej, už ju vedú) k tej materi cudzí, ani nevidzí pred sebu ludzí od velikých suzí. Ej, ešče sa vás, moja mamičko, jednú ja opýtam, ej, s vama-li ja, moja mamičko, tady bydleci mám? Ej, ne-e, ne-e, ceruško moja (Ej už, nie už, nie, ceruško moja) ne-e už vjec se mnú; (ej, už nie vjec se mnú) ej, koho sis’ ty raz vyvoliua, už mosíš ít k nemu. Ej, dzekujem ja vám, muj tacíčku, za vaše chováni; ej, dzekujem aj vám, má mamičko za opatrováni. Ej, dzekujem vám, moja mamičko, i na stotisíc raz, že ste si mňa čaško vychovali, včil mosím ít od vás.
Bartoš 1901 / 0899 | Dyž ceruška do vozíčka (17%)
Dyž ceruška do vozíčka [: sedała, :] ešče na svoju maměnku [: vołała. :] S váma-li já, má maměnko, [: bydľeť mám, :] nebo se svým némiléším [: jeti mám. :]
Černík 1908 / 313 | Dolu (17%)
Dolu, dolu, mé špendlíčky perlové, něbudzece na méj hlave nosené. Dolu, dolu, mój veneček zelený, něbudzeš ty na méj hlave nosený. Dolu, dolu, má paretka perlová, něbudzeš ty na méj hlave nosená. Dolu, dolu, mé pantličky hadbávné, něbudzece na méj hlave nosené. Dolu, dolu, mój vrkoček zelený, něbudzeš ty na méj hlave nosený. A to šetko pre milého švarného, berem si ho za manžela verného. Čo ty baby na mňa majú, hajdanom, čo mňa telko oškubajú, Bože mój. Rády by mi vienek vzaly, hajdanom, rády by mi čapec daly, Bože mój. A to šetko pře milého švarného, berem si ho za manžela verného. Z jednej strany vietérenko povievá, z druhéj strany má mamička pozierá. Ešče sa já svéj mamičky opítám, s vama-li já, má mamičko, bývac mám. Nie, céro má, nie, céro má, nie se mňú, keho si si vyvolila, ten s tebú. Hore, hoře, má kontulka plácená, už ty budzeš na méj hlavě nosená. Hore, hore, mé šnorečky bielené, nž budzece na méj hlave nosené. Hore, hore, mój ručníček červený, už ty budzeš na méj hlave nosený. Hore, hore, mé končeky červené, už budzece na méj hlave nosené. A to šetko pre milého švarného, berem si ho za manžela verného. Moje vlásky, čirné vlásky, hajdanom, něbudzece zapletané, Bože mój. Něbudzece zapletané, hajdanom, leš budzece otáčané, Božo mój. A to šetko pre milého švarného, berem si ho za manžela verneho.
Erben 3/012 | Když jsem já pod okny stál (0%)
Když jsem já pod okny stál, nesměl jsem vejíti dál: jak pěkně troubili, mou milou loudili, já nesměl do světnice – což jsem měl těžký srdce! Když jsem šel okolo vrat, slyšel jsem muziku hrát: trubači troubili, mou milou loudili, já musil pod okny stát.
Erben 5/350 | Ten Sebranský kostelíček (0%)
Ten Sebranský kostelíček, vůkol něho černý les: ještě se podívám, také-liž uhlídám, jede-li můj milý kdes. Ach, jede můj milý, jede na tom vraném koníčku, on sobě připíná, on sobě připíná na levý bok šavličku. Jak sobě šavličku připjal, postavil se před svůj dům; zaplakal, zaželel, zaplakal, zaželel, až pod ním zařičel kůň. Ach, má rozmilá matičko! což pak vy mne neznáte, že vy mne s mým koněm před tím naším domem tak dlouho stát necháte? Jak matička uslyšela, na ulici vyběhla: „Vítám tě, můj synu! kdo tě dal na vojnu, kdo je toho příčina?“ Dal jest mě na vojnu vzíti náš Sebranský milostpán: na vojnu mě vzali, provazy svázali, ještě ke mně vartu dal. A ta varta u mne stála od večera do rána; a jak pán Bůh den dal, a jak pán Bůh den dal, odvezli mě do Brna. Jak mě do Brna přivezli, zastavili u brány: „Otevřete vrata, vezem vám rekruta, Sebranský to poddaný.“ Ach, má rozmilá matičko! já vás prosím velice, ublížit nedejte a neubližujte mojí mladé manželce. Dá-li jí Bůh v roce synka, nebo hezkou dcerušku, já jí z vojny pošlu, já jí domů pošlu vyšívanou podušku. Vyšívanou poduštičku a růžový povíjan: tu máš na památku, můj zlatý obrázku, že jsem tebe miloval.
Bartoš 1901 / 0876 | Dołů dołů môj veneček zeľený (0%)
Dołů, dołů, môj veneček zeľený, nebudeš ty na méj hłave nosený. Bar bych sceła, bar nesceła, nemôžem, słožiła som svôj panenský pred knezem. Ešče sa vás, má mamyčko, pýtat mám, s vamy-i já, má mamyčko, bývat mám? Ne, dceruško, moja myłá, ne se mnú, koho si si vyvoľiła, ten s tebú. A já som si vyvoľiła z růže kvet, radšéj ho mám, má mamenko, ľež ten svet. Upečte my, má mamenko, ten kołáč, už já idu, má mamyčko, preč od vás. Upečte my, má mamyčko, veľiký, už já idem, má mamenko, na veky.
Erben 7/024 | Vím já jeden pivovárek (0%)
Vím já jeden pivovárek, vaříval tam Váša sládek. Dobré pivo vařívával, hezké holky milovával. Dorna byla nejhezčejší, všem mládencům nejmilejší. Věnce vila, nedovila, než dovila, syna měla. „Vášo sládku! co mám dělat? mám-li tomu smrt udělat?“ „Dělej, Dorno, jak rozumíš, jenom ať se neprozradíš!“ Vzala hedbávnou tkaničku,1) podvázala mu hlavičku. Pod jabloň jej zakopala, ručička mu vykoukala. Panské děvče ji vidělo, šlo nahoru, povědělo: „Panímámo! zlá novina: Dorna uškrtila syna. Vzala hedbávnou tkaničku, podvázala mu hlavičku. Do zahrádky zakopala, suchým listím přisypala!“ „Jdi, mé dítě, jdi mi dolů, ať jde Dorna hned nahoru! Vítám té, má služebnice, svého syna vražednice!“ „A já žádná vražednice, pánova jsem služebnice!“ „Jdi, mé dítě, pro faráře, který pannám ruce váže, a jich více nerozváže. Jdi, mé dítě, pro purkmistra, který vozí panny z města!“ Už Dorničku, už ji vezou, radní páni za ní jedou. Když přijeli k šibenici, dal se s Dornou kat do řeči: „Chceš, Dorničko, chceš má býti? chci si tebe vykoupiti: Žejdlík dukátů za tě dám, druhý k tomu ještě přidám!“ „Když jsem nebyla sládkovou, nechci také být katovou! 2) Dělej, kate, co máš dělat, nedej mi tu dlouho čekat. Já jsem tu smrt zasloužila, tři syny jsem uškrtila: Ten jeden byl s panem králem, ten druhý byl s radním pánem, ten třetí byl s Vášou sládkem.“ Kat se točí na botičce, 3) už hlavička na trávníce. Lámejte chvojku zelenou, přikrejte tu krev červenou, Aby vrány nekvákály, a mládenci neplakali. Jedna vrána zakvákala, sto mládenců rozplakala. 1) Dorna dolů hned běžela, zlatou šňůru z truhly vzala. Syna svého uškrtila, do zahrádky zakopala. 2) S místem k tomuto podobným potkáváme se v jednom variantu písně polské: Matka vražednice (K. W. Wójcicki Tom. I. str. 92), jenž takto zní: „Oj, chceszžc ty, burmistrzówno, moja byé? móglbym ja cię od téj męki wyzwolié.“ Oj! nie byla moja matka pánowa, i ja též nie mysle byé katowa: Ano i z jedné písně slovenské: Vmoriteljka (St. Vraz. razd. I. str. 136) táž myšlénka zaznívá: „Orša, řeš ti moja biti, ali češ glavó zgibiti? „Jaz čem raj glavó zgibiti, kak pa tvoja biti.“ 3) Tu kat celý rozzlobený stal ji hlavu bez prodlení. Sekejte trávu zelenou, přikrejte tu krev červenou atd.
Sušil 2339 | Přijeli přijeli (0%)
[: Přijeli, přijeli :] ti Turci pohani. Zajali, zajali dvé mladé čeledi. Kačenku s Janíčkem, sestřičku s bratříčkem. Kaču do světnice, Janka do temnice. Sedum roků šila, oka nezmrúžila. Až na ten osmý rok očičko zmrúžila. Uzdál sa jí sníček, sníček neveselý. Že její bratříček ve velkém vězeňu hluboko pod zemjú.1) Rukama lámala, žalostně plakala. Co je ti, Kačenko, přepěkná švadlenko? A či je ti křivda od tych mojich dětí lebo od čeledi?2) A mně není křivda od tych vašich dětí, ani od čeledi. Ale je mně křivda od vašeho pána, čirého pohana. Vězí mně bratříčka v tom těžkém vězení, v tej tureckej zemi. Neplač ty, Kačenko, přepěkná švadlenko. Pána opojíme, klíče mu ukradem, temnicu odemknem. Klíče mu ukradli, temnicu odemkli. Dvanást vrat odemkla, žádného nenašla. Třinasté odemkla, tam bratříčka našla. Bratříčku můj milý, jsi-li ješče živý? Já jsu, má sestřičko, ale juž maličko. Moje bílé nohy po kolena v zemi. Moje ruce bílé po loktě uhnilé. V mojí bílej hlavě myši pelech majú. V mém bílém životě žaby řechotajú.3) Poďme, můj bratříčku, do svojí krajiny, ješče-i najdeme koho svej rodiny. Na záda ho vzala, k rodičům spíchala. Když k matce přijeli, noclehu žádali, sýra, chleba ptali.4) Sýra, chleba nemám, noclehu vám nedám. Chyba bych vám dala v tej pustej stodole, na tej shnilej slámě. Když bylo půlnoci, Janíček vody ptal. Sestra nemeškala, k matce hned běžela, od ní vody ptala. Jak já ti vody dám, dyž já žádné nemám? Kohútek zazpíval, Janíček umíral. Kačenka švadlenka hlasem zaplakala. Nebylo by mně žel, dybys mně byl umřel v tom těžkém vězení, v tej tureckej zemi. Ale’s ty mně umřel u maměnky mojí. V tej pustej stodole, na tej shnilej slámě. Súseda slyšela, hned k matce běžala. Súsedo, súsedo, co si ty za matka.5) Syn tvůj ti umírá v tej starej stodole, na tej shnilej slámě. Děti, moje děti, proč ste sa neznali? Šak sme sa dost znali, mamičkú vás zvali, noclehu žádali, sýra, chleba ptali.
Bartoš 1901 / 0877 | Dołů dołů mé špendľíčky skľeněné (0%)
Dołů, dołů, mé špendľíčky skľeněné, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, mój víneček zeľený, něbudzěš ty na méj hłavě nosený. Dołů, dołů, mé pantľičky hedbávné, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, má šatečka bjéľená, něbudzěš ty na méj hłavě nosená. Dołů, dołů, má paretko pérová, něbudzěš ty na méj hłavě nosená. Dołů, dołů, mé podvazky bjéľené, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, mój vrkoček zeľený, něbudzěš ty na méj hłavě nosený. Z jednéj strany vetérečok povjévá, z druhéj strany mój tacíček pozjérá. Ešče sa já méj maměnky opýtám, s vámi-ľi já, vy maměnko, bývac mám? Ně, ceruško, ně céro má, ně se mnú, keho si si vyvoľiła, ten s tebú. A já som si vyvoľiła z růže kvet, ľepší je ten, mój Janoško, ľež ten svet. Čo ty baby na mně majú hojdanom? Ze mňa strašidło spraviły, Bože mój! Po zaplétání. Hore, hore, má kontuľka bjéľená, už ty budzěš na méj hłavě nosená. Hore, hore, mé šnórečky bjéľené, už budzěcě na méj hłavě nosené. Hore, hore, muój ručníček červený, už ty budzěš na méj hłavě nosený. Hore, hore, mé foremky červené, už budzěcě na méj hłavě nosené.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu