Sušil 1313 | Sviť měsíčku sviť jasně

64 words

Sušil 1313 | Sviť měsíčku sviť jasně (100%)
Sviť, měsíčku, sviť jasně až do naší seknice, abych se moh podívati mé Pepice do věnce. Podívej se, podívej na můj věnec zelenej, jak se na něm kvítka třepou, že má bejt dnes zdělanej. Ještě já se podívám k heraleckým zahradám, stojí-li tam má panenka, já si na ni zavolám. Stávala tam, stávala, juž tam stávat nebude, sázela tam marijánku, juž ji sázet nebude.

Erben 5/234 | Jaká bude robota (66%)
Jaká bude robota v tom Sedleckým zámku? budou sázet děvčata 1) voňavou marjánku. Jedna bude vokopávat, druhá bude sázet: přijďte se lam podívat, kterak bude vzcházet 1) sejdou se tam děvčata rozsívat marjánku. Zejtra bude robota v Horaždovským zámku: pan derektor poroučel rozsívat marjánku. Holky budou rozsívat, chlapci budou sázet: půjdeme se podívat, jak jim bude vzcházet. Jenom jedna nevzešla, a to na znamení: panna, co ji sázela, že poctivá není.

Sušil 2114 | Už já mosím domů důmka (26%)
[: Už já mosím domů, důmka, :] za dveřama stojí hůlka. Stojí hůlka malovaná, na mý záda nachystaná. Kdo ju chystal? Můj tatíček, že sem nečesal koníček ani dneska, ani včerá, jak v nedělu od večera.1) A dyž přišel do seknice, sedl sobě na lavice. Tatiček k němu promluví, tó hůlku juž v ruce drží. Jak ty, šelmo, darebáku, kde se tóláš až do pátku? Matička se přimlóvala, za vlase ho potáhala. Líto je mně, je velice, neudělám teho více. A jak přinde nedělička, už si sedí u žedlíčka.

Sušil 1846 | Vysekám posekám nad Buděckem hájek (25%)
Vysekám, posekám nad Buděckem hájek, aby mně šel na mó miló do seknice chládek.

Sušil 1586 | Žala milá žala trávu (25%)
Žala milá, žala trávu u šumických přínků;1) poď, synečku, do seknice, už je zima venku.

Sušil 0786 | Před naše zahrada pletená (14%)
Před naše zahrada pletená a v ní je studýnka sróbená,*) u ní rozmarýn, o něm dobře vím, když ho sázela. Nasela tam také marjánku, aby měli chlapci památku. Poďte, chlapci, k nám, já vám take dám rozmarijánku. Pěkné rozmariján lámala, chlapcům za klobóčky dávala. Svému milýmu, roztomilýmu s pantló vázala. Když tě tak do pantlí přistrojím, potom ti, můj milý, vypovím, že ty k nám chodíš, falešně mluvíš, o tém dobře víš. A půjdeme spolu na jarmak, copak tam budeme kupovat? Pantlu zelenó, modró, červenó na rozlóčenó.

Erben 2/335 | Ku Praze je cesta dlouhá (13%)
Ku Praze je cesta dlouhá, stromkama je sázená: sázela je moje milá, když mě vyprovázela. Sázela je s rozmarínkou, s pěkným bílým jetelem: na zněmení naší lásky, že my svoji nebudem.

Sušil 0849 | Sudiju se Kopřivjane s panem (13%)
[: Sudiju se Kopřivjane s panem, :]1) o tu luku pod zelenYm hAjem. A ta lučka v pěknem mistě leži, kole lučky bystra voda běži. Ja tu luku dokola objedu, tam ja svoje potěšeni najdu.2) Dy ho najdu, dam mu pozdraveni: Hdě si bylo, moje potěšeni? »Ja sem byla doma u mamičky, sazela sem červene hřebičky.« »Jak vykvětu, udělam voničku, dam ju tobě, můj zlaty Janičku.«

Sušil 0785 | Před naše zahrada pletená (13%)
Před naše zahrada pletená a v ní je studýnka sróbená,*) u ní rozmarýn, o něm dobře vím, jak ho sázela.

Bartoš 1901 / 0251 | Před naši zahrádka šprlená (13%)
Před naši zahrádka šprlená. Kdo pak ji šprlil? Má milá. V ní jest rozmarýn, to já dobře vím, jsem ho sázela. Když jsem ten rozmarýn sázela, všem mládencům jsem ho slíbila; jenom jednomu, svému milému ho neslíbila. Když jsem ten rozmarýn trhala, všem mládencům jsem ho rozdala, jenom jednomu, svému milému jsem ho nedala.

Erben 2/289 | Sázela má milá (13%)
Sázela má milá modrou fíjaličku; když ji nasázela, prosila vlažičku. Vlažička nepřišla, přišla jen rosička, aby jí neuschla modrá fijalička. Modrá fijalička co pávové peří: každá holka blázen, která chlapci věří. Já taky věřila a jsem oklamána: ztratila jsem prsten s třema kamenama.