Sušil 1963 | Zapomněl jsem doma gatí

31 words

Sušil 1963 | Zapomněl jsem doma gatí (100%)
Zapomněl jsem doma gatí, košulenku na hóvratí, včil nesmím domů jít, bude mě žena bit. Jaká by ho haňba byla, dyby žena muža bila, ach, Bože jediný, snad musím z dědiny.

Bartoš 1901 / 0997 | A ten náš hospodář (70%)
A ten náš hospodář, a to je dobrý chłap, šak on nám dnes večér gořałky mosí dať. A jak nám jí nedá, my mu uděłáme, z gatí ho vyzujem, šeňkéřovi dáme.

Erben 5/356 | Já tu nebudu (15%)
Já tu nebudu, věru nebudu, nebudu tu sloužit: je tu má milá, holka rozmilá, bude po mně toužit. Já tu nebudu, věru nebudu tu cestičku šlapat: přijde má milá, holka rozmilá, bude pro mě plakat. S Bohem, má milá, holka rozmilá, na koníčka sedám: snad tebe více, mé milé srdce, nikdy neuhlídám. Zajedu kdesi v nory a lesy, do cizí krajiny: však tebe předci milovali chci, mé srdce jediný.

Bartoš 1901 / 0346 | U Dunaja šaty prała (14%)
U Dunaja šaty prała, ona sobě naříkała, ach Bože, rozbože nebeský, kerý ten syneček je hezký? U Dunaja šaty prała, ona sobě naříkała, ach Bože, rozbože, Bože můj, kerý ten syneček bude můj? U Dunaja šaty prała, ona sobě naříkała, ach Bože, rozbože jediný, daj ně šohajka z dědiny.

Bartoš 1901 / 0838 | Otče náš všemohoucí (13%)
Otče náš všemohoucí, jenž vše živíš svou mocí, požehnej nás vše spolu nyní při tomto stolu. Nejmilejší Ježíši, králi králů nejvyšší, důvěrně Tě vzýváme, požehnání žádáme. Předobrý Duše svatý, obživiteli pravý, spravujž Ty srdce naše nyní i v každém čase. Posvětiž nám pokrmů, požehnej i nápojů, o jediný Bože náš, který všecko v rukou máš. Amen.

Sušil 1071 | Za našimi humny vika prokvítá (13%)
Za našimi humny vika prokvítá, chodí tam děvečka, sobě naříká. Chodí po dvoře, naříká sobě na uředníka. Já tobě, děvečko, pomocť nemožu, tobě mládenečka nutiť nemožu, dybych ho nutil, on by se rmútil, vzal by na vojnu. Šla do zahrady, listí hrabala, našla tam zelinku, nad ňú plakala: Bože jediný, kde je můj milý? Pojel do Brna.1)

Galko 1/145 | Trebárs som ja valach len (13%)
Trebars som ja [: valach len, :] [: predsa rád mám ja stav ten. :] Žijem sebe bez starosti, v samej rozkoši, radosti; ja valašku [: ovčiarsku, :] [: nedám za húl cisársku. :] (Ráno slnce [: keď stáva, :] [: v rose stojí zas tráva; :] tuja s veselým spievaním ovce z ovčinca vyhánim do zelenej [: jedliny, :] [: trebars som sám jediný. :] Potom idem [: k hájičku, :] [: hľadám svoju milenku; :] znám ja cestu, nepoblúdim, stretnem milú, ju poľúbim, stisnem jej [: ruky vnadné, :] [: ach, jak to dobre padne. :] Ona poctí [: mňa perem, :] [: ja sa od nej odberiem; :] v ničom nečiním prekážku, podoprem sa na valašku; spievam, vískám [: si zase, :] [: a mé stádo sa pasie. :] Keď mám smäd a [: hlad veľký, :] [: posiahnem do kapsielky; :] tu ja najdem, čo mi treba, vezmem syra, vezmem chleba; a môj pes ma [: varuje, :] [: ach, jak mi to šmakuje. :] Pes môj je strážcom verným, [: bdie nado mnou, keď ja spím; :] kde chcem, ta ovce zavrátim, nedal bych ho za sto zlatý; k službe mi je [: hotový, :] [: nedá ovce vlkovi. :] Potom idem [: k potoku, :] [: tu mé ovce do skoku; :] poznám, že sa už napásli, že jim škuráky nariastli; potom, keď jich [: umývam, :] [: vesele si zaspievam. :] Odtiaľ idem [: na salaš, :] [: privíta ma bača náš; :] privíta svojho Janíka, dá žinčice do čerpáka, i syra z božej lásky: [: šťastlivý stav valaský! :])

Sušil 2298 | Na kamýnku sedala hej danaj danaj (13%)
Na kamýnku sedala, hej danaj, danaj, bílé vlásky česala, hej danaj. Ach. mý milý vlásečke, pozbyle ste krásečke. Buď, Přadlenko, veselá, hej atd. přinesem ti kysela atd. Fókni větře z Dunaje, shoď jablečko lebo dvě. On jí shodil jediný, ješče bylo červavý. Puč mně, milá, nožiček, ať vykrojím červíček. Kyseličko kyselá, proč tak dlóho visela? Tři leta sem visela, ješče neokysala.

Sušil 2342 | Vandroval mládenec (13%)
[: Vandroval mládenec :] [: od otce matky preč. :] Přišel tě tam, přišel na jednu lučinu. Ocelku v ruce vzal, ohňa si rozkřesal. Tak sa uňho zhříval, až sa uňho zdřímal. Přišel tě k něm, přišel ten šeredný ďábel. Mládenečku mladý, huďme my dvá spolem, kerý lép zahudem. Ty na ty dřevěné či já na měděné. Počal ďábel hústi, jala sa zem třásti. Počal mládenec hústi o šesti žalostí, o sedmej radosti. Mládenečku mladý, kdož ti dodal rady? A kdož by mně jiný, chyba Bůh jediný? Byl bych ťa naučil světem vandrovati, otce zanechati.

Sušil 1163 | Po zahradě chodila (13%)
[: Po zahradě chodila, :] ščep jablunku sadila. Sadila ju z hlyboka: Růsť, jablunko, z široka. Dyž už bylo půl roka, už jablunka prokvetá. Dyž už bylo po roce, na jablunce ovoce. Věň, větřičku, z Dunaje, zvěň jablečko lebo dvě. Zvěnul jedno jediný atd.

Sušil 1161 | Fóké větřičku z Dunaje (13%)
Fóké, větřičku, z Dunaje, uraz jabličko lebo dvě. Urazil jedno jediný a i to bylo červivý. Půč mi, synečku, nožíčka, nechať vykrojím červička. Půč mi, synečku, dlóhýho, ať ho vykrojím celýho. Jak do jablička krojila, v půli nožéček zlomila. A po zahrádce chodila, místo jablonce hledala. A našla dobrý místečko, kde nesvítilo slunečko.1)