Erben 2/018 | Na prahu stála

39 words

Erben 2/018 | Na prahu stála (100%)
Na prahu stála, hezká se zdála, já jí dal hubičku, ona se smála. Jak s prahu sešla, tuze se lekla, že musím na vojnu, smutně mi řekla. Na vojnu půjdu, bojovat budu: bude-li pán Bůh chtít, přece tvůj budu.

Sušil 0259 | Mračí se mračí bude-li pršet? (61%)
Mračí se, mračí, bude-li pršet? Před našima je [: zelené vršek. :] 1) A pod tém vrškem široké kameň, sedí syneček s panenkó na něm. Syneček praví: Hlavěnka bolí, zavaž, panenko, ať se mně zhojí. Panenka váže, hlavěnka klesla; co ses, panenko, co ses tak lekla? Ach, jak se nemám smutná lekati, dyž už ty mně chceš v rukách skonati. 2) Já neskonávám, jenom se lóčím, tebe, panenko, Bohu poróčím.

Sušil 1233 | Na prahu stála pěkná se zdála (26%)
Na prahu stála, pěkná se zdála, jak růža, růžička; s prahu kročila, krásu ztratila, moja galanečka.

Erben 5/067 | Přes les přes háj (21%)
Přes les, přes háj, přes votavičku honil srnec mladou srnčičkn; hezká se mu zdála, že se na něj smála: Pojď sem, pojď blíž, dám ti hubičku!

Erben 5/241 | Přes hráz přes hráz (21%)
Přes hráz, přes hráz, přes votavičku, honil šafář panskou děvečku; vona se mu smála, hezká se mu zdála: „Pojď dál, pojď dál! dám ti hubičku!“

Sušil 2210 | U kamen stála (17%)
U kamen stála, pěkná se zdála, dy se umyla, byla pěkná bílá, dyž se zapletla, jako růže kvetla. Alleluja zdrávas Maria.

Smutný 34/007 | Na vršku stála pekná se zdála (17%)
Na vršku stála, pekná se zdála, ako rúža

Sušil 1425 | Ach dolina dolina (17%)
Ach, dolina, dolina, malá se mně zdála, a když sem do ní vešel, ledva sem z ní vyšel. Ach, dolino, dolino, proč jsi tak široká, ach, dyť ťa nepřeletí kačena divoká. Ach, co by sa dolinky s vrškami zrovnaly, co by sa mé nožky po nich nelámaly.

Galko 1/423a | Šuhajko, bijú mňa, uajú mňa (10%)
Šuhajko, bijú mňa, bijú mňa, uajú mňa, [: že sem pohledaua :] v kostele na tebja. Mamičko, nebíte, nebíte, nebraňte; [: daua sem mu dary, :] vy o nich nevíte. Daua sem mu dary: ručníček červený, [: prstének stríbrný, :] aj vínek zelený. Daua sem mu dary, moju ruku pravú, [: než mjesíček vyšeu :] stoja s ním na prahu. Smutne slavík spíva v klece zatvorený, [: ked si on spomene :] na hájek zelený. Zdauo sa mi, zdauo, pominútej noci, [: že muj miuý ke mne :] došeu z uprímnosci. A ked ke mne došeu, suace mňa polúbiu; [: ja sem neho také :] pjekne privítaua. Potom sme si spouem sadli na uavičku; [: pytau si ode mňa :] zuatú kotúlečku. Pohlédna na neho, kotúlečku daua, [: kotúlečku daua, :] žalostne puakaua. Nepuač, moja miuá, nestaraj sa za mňa, [: zakád neučuješ :] novinu ode mňa. Novinu takovú, smutné odepsáni, [: potom možeš, miuá, :] puakat bez prestáni.

Erben 5/099 | Já řezník ty řezník (9%)
Já řezník, ty řezník, obá řeznici, pudeme za Prahu pro jalovici. Já budu kupovat, ty budeš smlouvat, budem si panenky hezky namlouvat. Sedům grošů, vosum grošů, dělá to hromadu, čtyrycet pět krejcarů, půl tolaru. Půjdu do vsi, koupím ovci: ovce mi loje dá, pán Bůh mi požehná, vydělám si.

Erben 2/366 | Měla jsem milého švárného (9%)
Měla jsem milého švárného, nebylo mu v světě rovného; kamarádky moje mně ho záviděly, odloudily ho. Ten mne vždycky věrné miloval, že budeme svoji, sliboval; ale v krátkém čase láska zkazila se, on mne zanechal. Říkávala jsem ti důvěrně, abys neměl jiných mimo mě; ty jsi na to nedal, jiných sobě’s hledal, mně jsi dal kvinde. Vždyť já nemám srdce z kamenu, když jsi na tě, chlapče, zpomenu, jak lidé mluvili, když tebe viděli s ní stát na prahu.