Erben 2/151 | Paňmámo! milej jde k nám

55 words

Erben 2/151 | Paňmámo! milej jde k nám (100%)
Paňmámo! milej jde k nám: jakou mu večeři dám? Večeře hotová, pečínka skopová, pivíčko přinešeny pro moje potěšení. Paňmámo! milej jde k nám, jakou mu postýlku dám? Postýlka dubová, peřinka prachová, běloučké povlečení pro moje potěšení. Panímámo! milej jde k nám, jakou já mu večeři dám? Večeře hotová: pečínka skopová, ještě k tomu pivíčka žbán.

Bartoš 1901 / 0908 | Stało se Františce (37%)
Stało se Františce, stało se po vůľi, dostała Janíčka v teňučkéj košuľi. V teňučkéj košuľi, v hedbávnéj kordułce; može poděkovat téj jeho mamuľce. Tá jeho mamuľka, ta je starostľivá, vychovała synka jak vrch rozmarýna. Má mamičko stará, dyž nás ráda máte, dyž nás ráda máte, postel nám usteľte. Posteľka dubová, peřina prachová, peřina prachová, gaľánečka hodná. Tatíčku, mamičko, otvírajte vráta, vezu si nevěstu ze samého złata. Tatíčku, mamičko, otvírajte bránku, nech si nepołámu pérko z maryjánku. S Pánembohem buďte, má mamičko stará, kerá ste ňa sobě težko vychovała. S Pánembohem buďte můj tatíčku starý, kerý ste ňa těžko sobě vychovałi. S Pánembohem buďte dědinské děvčátka, kerá ste bývala moje kamarádka. Dones ty Janošku, dones ty vína žbán, začepijú tobě rozkvětłý tulipán. Dones ty Janošku, dones ty žbán vína, šak už su, Janošku, šak už su tvá žena.

Smutný 23/037 | Postelka dubová perina prachová (26%)
Postelka dubová, perina prachová

Erben 2/341 | Panímámo! kde je vaše dcera? (26%)
Panímámo! kde je vaše dcera? já jí přišel navštívit; tři léta minuly, co jsem jí neviděl, já se přišel potěšit. „Naše dcera na hřbitově leží, tam je její postýlka: nemysli si více, Jeníčku rozmilý, že bude tvá manželka!“ Jak ta slova máti promluvila, duch se ve mně zatajil, že toho stvoření na světě už není, po němž touží srdce mý. Panímámo! ukažte to místo, kde mou milou hledat mám; já na hřbitov pudu, pilně kopat budu, ať ji ještě uhlídám. Jak jsem jen krok na hřbitov udělal, spatřil jsem tam hrob nový; dvě růže červeny daly mně znamení, že tu srdce mé leží. Ptám se já vás, červené růžičky! je-li tu hrob mé milé? Růže se sklonily, znamení mně daly, že tu leží srdce mé. Vstaň, má milá, mé zlaté srdéčko! promluv ke mně slovíčko! „Já bych ráda vstala, k tobě promluvila – mám zemdlené srdéčko.“ Ach já smutné, nešťastné stvoření na tomto bídném světě! uschnula mně růže, srdci milá tuze, více mně nepokvěte. Odpočívej v tomto tmavém hrobě, já jdu už od tebe pryč; tvé růžové tváře jako ranní záře nespatřím už nikdy víc! Přenešťastný ty Jičínsky luka, po kterých jsem chodíval, když jsem svou panenku, krásnou holubinku, za ručičku vodíval! Přenešťastná ta Jičínská brána, přenešťastná silnice! protože nepřála, milovat nedala, co těšilo mé srdce. Přenešťastní takoví rodiče, kteří dítkám zbraňují! oni jim zbraňují, vzíti se nedají, do hrobu je svrhují.

Černík 1908 / 050 | Ej hrmelo (25%)
Ej, hrmelo, pršalo na našu zahrádku, cešli sa chlapci, ja-hoja, na našu Marjánku, dušá má. Ej něcešce sa, chlapci, na našu Marjánku, ta naša súseda, ja-hoja, zasjala fijalku, duša má. Ej, čo mňa po fijalce, keď mi ništ něvoní, čo mňa po dzievčaci, ja-hoja, keď mi nění k vóli, duša má. Ej, k vóli mi je, k vóli otcovi, maceri, ale mé srdénko, ja-hoja, na to něprivolí, duša má. Ej, chlapci, tam něchodzte, tam vám ništ nědajú. aj to švarné dzievča, ja-hoja, pred vami skovajú, duša má. Ej, chleba nám dávali a noža němali, černooké dzievča, ja-hoja, peed nami skovali, duša má. Ej, pod našú zahrádkú, je lipka zelená, a pod tú lipečkú, ja-hoja, postylka ustlaná, duša má. Ej, a na téj postýlce švarný Janko leží, milá se ho pítá, ja-hoja, čo ťa Janko bolí, duša má. Ej, bolí mňa hlavička a polovic čela, čo mňa poštípala, ja-hoja, súsedova včela, duša má. Ej, něbola to včela, včelička z včelína, leš to bolo dzievča, ja-hoja, s čiernýma očima, duša má.

Erben 7/007 | Poslyšte panny (13%)
Poslyšte panny a vy mládenci, co jest se stalo v městě Kamenci. Byl tam řemenář a ten měl syna, ten si namluvil dceru ze mlýna. Ta její matka v tom zbraňovala: „Radš tě utopím, než bych tě vdala!“ A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozhněval a do světa šel. A na té cestě slovo si dali, aby rok a den na se čekali. Ta její matka psaní napsala, že už svou dceru tejden provdala. Napsala psaní drobnou literou, že už má dceru tejden provdanou. A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozstonal, třetí den umřel. Když se ta dcera dočkat nemohla, šla pod oblohu, jej zaklínala: „Kdybysi ty byl v pekle zavřený, ty tu musíš být v tom okamžení!“ Ta její matka nad ní horlila, aby domů šla a se modlila. „Darmo modleni, když já se trápím; pro potěšení věk si ukrátím!“ Dřív než hvězdičky svítit počaly, venku před domem koně dupaly. „Ach Bože, Bože! kdo to k nám jede? otvírejte se vrata oboje!“ „Jedn, má milá, jedu pro tebe: bez tebe nemám v hrobě pokoje. Vstávej, má milá! s lože bílého, musíš opustit manžela svého.“ „Ach, já žádného manžela nemám, na tě, můj milý, toužebně čekám!“ „Vstávej, má milá, vstaň se šněrovat; čas mi dochází, nemohu čekat. Můj kůň je rychlý jak střelná rána: ujede s námi sto mil do rána.“ A když vyjeli z města za bránu, hosti čekali na jejich svatbu. A když přijeli k místu hřbitova: „Otvírejte se vrata hrobová!“ Otvírejte se vrata hrobová: vezem nevěstu, svatba hotová!“ Černé dvéře se hned otevřely, a milý s milou v hrobě zmizeli. Když nemohli být za živa svojí, nyní po smrti pospolu spějí.

Erben 3/214 | Kdo má zlou ženu v nedělí (13%)
Kdo má zlou ženu v nedělí, nechť jde do lesa v pondělí; v outerý kej na ni chystej, ve středu ním ji vytřískej. Ve čtvrtek bude stonali, v pátek bude umírali, v sobotu bude umrlá, to bude novina dobrá. V neděli půjdem namlouvat, v pondělí o věno smlouvat, v outerý, ve středu zváti, ve čtvrtek a nevěstou hráli. V pátek se svatba dokoná, v sobotu žena hotová; v neděli budu mít ženu, starosti všecky zaženu. Jak jsem chtěl, tak se mi stalo, peněz mi málo zůstalo: pochovám-li zas mršinu, pak vám vystrojím hostinu!

Sušil 1383 | Voli voli sivé voli (13%)
[: Voli, voli, sivé voli, :] poženěm vás naj úhory. Naj úhory, na zelené a sám pojdzem k cudzej ženě. »Cudza žena smrc hotová, zabijú ca, budze škoda.« Něch zabijú, šak som márný, něbudze mia plakac žádný. Ani ocec, ani maci, ani moje drobne dzeci.

Erben 3/170 | Vímť já ptáčka jednoho (13%)
Vímť já ptáčka jednoho, dudek se jmenuje, který se oženit chce: sojku brát si bude. Na tu svatbu veselou bylo moc pozvaných, to z rozličného ptactva, jak velkých, tak malých. Zlatohlavý strnádek ten jest byl za družbu, a radostný skřivánek zval hosty na svatbu. Křepelka za družičku, ta jest věnce vila, pannu sojku nevěstu na oddavky vedla. Krkavec je oddával, jestřáb za svědka stál, že nejsou žádny přátelé, všem se zakazoval. Havran byl za kuchaře, ten jim oběd strojil: však ho všickni poznají, kterak se začernil. Slavík dělal muziku, když po jídle bylo, a tak, co hostu bylo, všecko tancovalo. Unavila se sojka, spat se odebrala, kdežto švitorná straka postel jí vystlala. Svatba se dokonala, písničku zavírám, na které já taky byl a na ni se díval. Stala se roku toho, a podnes se stává: když dudek k sojce přijde, svatba je hotová.

Sušil 1945 | Kdo má zlú ženu v neděli (13%)
Kdo má zlú ženu v neděli, nech jde do lesa v pondělí, v úterý na ňu kyj chystý, ve středu jí ním vystříský. Ve štvrtek bude stonati, v pátek bude umírati, v sobotu bude umrlá, to bude novina dobrá. V nedělu půjdem namlúvat, v pondělí o věno smlúvat, v úterý budeme zváti, ve středu s nevěstú hráti. Ve čtvrtek zbijeme volky, zazveme na ně pacholky, v pátek se svadba dokoná, v sobotu žena hotová. Jak jsem chtěl, tak se mně stalo, peněz mně málo zostalo. Skazím-li druhú mršinu, chcu vám nachystat hostinu.

Sušil 2233 | Půjdu půjdu tu uličku ku dvoru (12%)
Půjdu, půjdu tu uličku ku dvoru, budu zpivať tu pěsničku o Bohu. Ach, o Bohu, o panence Marii: Spi-li, spi-li pan hospodař lebo ni. Něspim, něspim, koledničky ja čuju, ešče ja vam koledničku hotuju. Nahotovach konev piva, vina žban, ešče ja vam, koledničky, česky dam, Buděm chodiť po koledě celu noc, vemem sobě Pana Boha na pomoc.