Erben 2/263 | Vždycky’s mi měsíčku

32 words

Erben 2/263 | Vždycky’s mi měsíčku (100%)
Vždycky’s mi, měsíčku, svítíval, když jsem k mej panence chodíval. Svit ty mi, měsíčku, ještě dnes: však mi už svítívat nebudeš. Však mi už svítívat nebudeš: nepudu k mej milej už podnes.

Erben 2/454 | Hezká jsi Andulko (78%)
Hezká jsi, Andulko, bejvala, dokud jsi mládenců neznala; jak jsi ty mládence poznala, hned se ti tvá krása změnila. Co je po takové panence, která má tři, čtyry mládence; jednoho v světnici, dva venku: nestojím já o tu panenku! Pěkně mně měsíček svítíval, když jsem od své milé chodíval: svit ty mně, měsíčku, ještě dnes, však mně víc svítívat nebudeš!

Bartoš 1901 / 0700 | Dyž sem k vám má miłá (78%)
Dyž sem k vám, má miłá, chodívał, měšíček ně pěkně svítívał. Sviť ně ty měsíčku ešče dnes, šak ně už svítívat nebudeš.

Erben 5/087 | Vstávej má milá! (25%)
Vstávej, má milá! snídaní strojit: já jdu do háje zajíce honit. Zajíce honit, veverky chytat: vstávej, má milá! než bude svítat. „Vstávat nebudu, hlava mě bolí: jseš-li upřímnej, pojď zavaž mi ji. Hlavu jí vázal, ruce mu sklesly: „Co jsi, můj milej, co’s tak uleklý? Ty jsi, můj milej! ty jsi tím vinen, že’s mne opíjel červeným vínem. Červeným vínem, bílou pálenkou: mohla jsem býti podnes panenkou. 1 já panenkou, i ty mládencem, mohli jsme chodit oba pod věncem.“ Ty jsi, má milá, ty jsi vinnější, že’s mě vábila do síně vaší. Do síně vaší, pak do světničky, dávala’s mi tam sladké hubičky. O naší pouti, o posvícení budeme spolu už posvěceni. Pak si tě vemu okolo krku, dám ti hubičku, stisknu ti ruku.

Bartoš 1901 / 0094 | (25%)
U Břecłavy łóka, tři sta miľ široká, ta má byť do rána posečená. Sekľi ju sekáči, měli ostrý kosy, má miłá za něma pohrabuje. Dyž sem šił okolo kľekání zvónilo, žežułka na buku zakukała. 2. Žežuľenka kuká, praví, že se svitá: Běž, můj miłé, domu, já musím na trávu, já bych była bitá. Ty bitá nebudeš, . na trávu nepudeš, spadła tam rosička, studená travička, ty jí žíť nebudeš. 3. Dybych była ptáčkem tém małém ptáčíčkem zatočiła bych se nad nečím domečkem. Nad nečím domečkem nad městem kasárňó, podivała bych se, co chłápci děłajó. Jeden vodu nese, druhé koně češe, třetí za stołečkem, smeknutým kłobóčkem psaníčko mi píše. Jak psaníčko napsáł, žaľostně zapłakáł, ach škoda tě, hoľka, že sem tě kdy poznáł. Neradím žádnýmu, kamarádu svýmu, aby on šił k hoľce, dyž ona ho nechce, po schodech nahoru. Já sem tam jednó vľez, dostáł sem jako pes, úvéj, jak to boľí, tó ľískovó hoľí, nepudu tam podnes.

Erben 2/353 | Vímť já domeček (23%)
Vímť já domeček, 1) a v něm okénko, pod kerým jsem stával, na tebe volával: Spíš-li, panenko? „Nespím, ach nespím! 2) dobře tě slyším; jenom že já tobě, potěšení moje, otevřít nesmím.“ Proč bys nesměla? Vždyť nejsi sama, ani ti nebrání, potěšení moje, tvá panímáma. Když neotevřeš, s pánem Bohem lež: nepřijdu já k tobě, potěšení moje, do roka podnes. Nežli rok vyšel, už zase přišel: jen že u své milé, holky roztomilé, lásky nenašel. Ach holka milá, co jsi myslila, že jsi naši lásku, můj zlatej obrázku, že’s ji zrušila? „Zrušila jsem ji ne o své vině: že jsou nás podvedli, od sebe rozvedli falešní lidé. Zrušila jsem ji pro lidské řeči: že jsou mi nepřáli, milovat nedali tvých černých očí.“ 1) Ach nejmilejši zlaté okýnko! 2) Spala jsem, nespím.

Erben 3/170 | Vímť já ptáčka jednoho (23%)
Vímť já ptáčka jednoho, dudek se jmenuje, který se oženit chce: sojku brát si bude. Na tu svatbu veselou bylo moc pozvaných, to z rozličného ptactva, jak velkých, tak malých. Zlatohlavý strnádek ten jest byl za družbu, a radostný skřivánek zval hosty na svatbu. Křepelka za družičku, ta jest věnce vila, pannu sojku nevěstu na oddavky vedla. Krkavec je oddával, jestřáb za svědka stál, že nejsou žádny přátelé, všem se zakazoval. Havran byl za kuchaře, ten jim oběd strojil: však ho všickni poznají, kterak se začernil. Slavík dělal muziku, když po jídle bylo, a tak, co hostu bylo, všecko tancovalo. Unavila se sojka, spat se odebrala, kdežto švitorná straka postel jí vystlala. Svatba se dokonala, písničku zavírám, na které já taky byl a na ni se díval. Stala se roku toho, a podnes se stává: když dudek k sojce přijde, svatba je hotová.

Erben 2/144 | Vyletěl ptáček (22%)
Vyletěl ptáček na jaloveček, škubal mech: že moje milá sladký ústa má jako med. Já jsem obešel čtyry krajiny, pátou ves: však jsem nenašel mé milé roven až podnes.

Sušil 2190 | Já do búdy já do búdy (22%)
Já do búdy, já do búdy, tam budenka prázná, měly mě tam dvě čekati, nečekala [: žádná. :] Já do druhé, já do druhé, vařili tam kašu, dali mi tam na vařečku, ještě podnes kašlu. Já do třetí, já do třetí, tam vařili krúpy, byli by mně rádi dali, ale sem byl hlúpý. Já do štvrté, já do štvrté, tam vařili zelé, byli by mně rádi dali, bylo mně kyselé.

Bartoš 1901 / 1093 | Krchove krchove (22%)
Krchove, krchove, zahrado zelená, [: co do tebe sejí :] ta drahá semena. Pořád je tam sejí a nikdá neschází, [: snad že je zahradník :] hluboko zahází. Naseli sme route, širokého listí, [: brzo-li se milé, :] brzo-li se vyspí. Routa již odkvetla, vítr listí odnes’, [: a můj znejmilejší :] nepřichází podnes.

Erben 5/053 | Tři čtyry neděle (22%)
Tři, čtyry neděle, co náš mlynář nemele. Není pravda, je to lež: mlynář mele až podnes; mlejny jdou, klepajou – on jde za milou.