Sušil 2099 | Na kopečku drobná rýž

31 words

Sušil 2099 | Na kopečku drobná rýž (100%)
[: Na kopečku drobná rýž, :] [: ty mě, milá, ošidíš. :] Minulo mi sedum let, ošidila jsem jich pět. Na to jsem se zrodila, abych chlapce šidila. Ješče tebe šidit mám, ale to neudělám.

Bartoš 1901 / 0618 | Pro keho's se má milá (41%)
Pro keho's se, má milá, pro keho's se zrodila, Ach já sem se zrodila? habech chlapce šidila. Nebelo mně dvacet let, vošidila sem jich pět, ješče tebe šidit mám, to já juž nehodělám.

Bartoš 1901 / 0617 | Studýnečka sróbená (31%)
[: Studýnečka sróbená :] na to sem se já zrodila, habech chlapce [: šidila. :]

Sušil 2171 | Sel Petr proso i pšenicu (27%)
Sel Petr proso i pšenicu, vyvoral tam křepelicu. aneb Žal Petr proso, rýž, pšeničku, našli sme tam křepeličku. Křepeličku máme, křepela nemáme. Málo (aneb moc je) nás, běž ty, Martine, mezi nás. *) Sil Petr proso i pšeničku, našli sme my tam křepeličku, křepeličku máme, křepela nemáme, kerak my se vdáme, dyž kněza nemáme. [: Málo nás, :] poď, Aničko, mezi nás.

Erben 2/440 | Teče voda studené (22%)
Teče voda studené k znejmilejší do dvorečká, k znejmilejší do dvora. Kdo tu vodu vyvede, ten mou holku znejmilejší, ten mou holku povede. Prší voda, prší dýšť: ty mě, holka znejmilejší, ty mě holka ošidíš. „Ošidila jsem jich pět: ještě myslím, můj holečku, ještě myslím na devět. Ošidím-li šestého: tebe já mám, můj holečku, tebe já mám jistého!“

Galko 3/096 | Preneščasná tá hodina (13%)
Prenešťasná tá hodina, kterú som sa ja zrodila; [: prenešťasná bola, :] keď som mlela. Keď už bolo na svitaní, stau Janičko nevyspaný; Mariška plakala, vienočka hľadala pod schodami. [: Už je, Marka, už je darmo, :] už je tvoj vienoček, tvoj zlatý prstienček u mňa dávno.

Erben 2/267 | Na kopečku stojí (11%)
Na kopečku stojí borovička, seděla tam pod ní má Ančička. Přiletěl slavíček, nese psaní, podal ho Andulce s pravé strany. Tu máš, má panenko, nelekej se, nesu ti psaníčko, potěšíš se. Dříve než slunéčko vyjde z hory, budeš mít milého u komory. Bude na tě smutně očekávat, bude na okýnko poklepávat. Až bude klepati, neotvírej, on taky klepává někdo jinej. A jest-li otevřeš, ošidíš se, a ta vaše láska promění se. Promění se jednou, víc nebude: milej tebe nechá, jinam pude.

Sušil 0686 | Na lichnovskych horach (11%)
Na lichnovskych horach seje syneček hrach, galanečka jeho dive se na něho. Nědivaj se na mne, galanečko moja, něbuděš ty moja, to něni věc možna. Něvěřiš, synečku, něvěřiš ty v Boha? A to je věc možna, že ja budu tvoja. Budě-li, synečku, tvoja kera ina, s tu tobě mily Bůh požehnani něda. Esli mne ošidiš, ten hřich na tě spadně, těžko budě, synku, zapominať na mne. Ach, už budě, synku, něskoro nařikať, dy vas něrozvodi krom ryl a motyka. Dyž ty se oženiš, ja budu slobodnu, možu se obratiť na keru chcu stranu. Nepřijdě-li jeden, přijdě zase inši, ešče mi može byť memu srdcu milši. Chudobna děvečka je rovně dar boži, čekaj ty, synečku, co na tě Bůh vloži.

Sušil 2076 | Dyby byla Morava jako je Vídeň (11%)
Dyby byla Morava, jako je Vídeň, dala bych ti huběnky na celý týden. Ale že je Morava maličká, ošidila děvečka synečka. Dyby byla Morava, jako jsou Čechy, dala bych ti huběnky ze štyry měchy. Ale že atd. Dyby byla Morava, jako je Slezko, dala bych ti huběnky, až by to plesklo, ale že atd. Dyby byla Morava, jako jsou Uhry, dala bych ti huběnky na všecky uhly.1) Ale že atd.

Erben 2/231 | „Pusť mě holka (11%)
„Pusť mě, holka, pusť mě do komůrky.“ A já nechci, já tam mám měchurky! To jsem tě, můj zlatej holečku, to jsem tě ošidila, že jsem tě do naší komůrky, že jsem tě nepustila! „Pusť mě, holka, pusť mě do setničky.“ A já nechci, já tam mám rohlíčky! To jsem tě, můj zlatej holečku, to jsem tě ošidila, že jsem tě do naší setničky, že jsem tě nepustila!

Erben 2/185 | Zelenej hájičku (11%)
Zelenej hájičku, zelenej se les: co’s mně včera slíbila, já jdu pro to dnes; co’s mně včera slíbila, já jdu pro to, má milá, slíbila, nedala, mne ošidila.