Erben 5/118 | Já nechci kováře

24 words

Erben 5/118 | Já nechci kováře (100%)
Já nechci kováře, on má černý tváře; já nechci kováře, on je černý. Já radši zedníka, jsem hodné veliká: budu mu podávat na lešení.

Erben 4/093 | Já jsem z Vorlíka (48%)
Já jsem z Vorlíka, mám tam tatíka, matku taky, sestru taky, bratra zedníka.

Sušil 1323 | Kázala mně moje máti (20%)
Kázala mně moje máti ševca sobě namlouvati; toho nechci. Má veliké zuby, hubu má na ruby, [: toho nechci. :] Kázala mně moje máti krejčího si namlouvati; toho nechci. A on dycky píchá křivo vedle štycha, toho nechci. Kázala mně moje máti kováře si namlouvati; toho nechci. A on dycky buch, buch, dělá dycky na dluh toho nechci. Kázala mně moje máti provazníka namlouvati; toho nechci. A on coufá zpátkem, pohybuje zadkem, toho nechci. Kázala mně moje máti šifláře si namlouvati; toho nechci. A on dělá šifličky a miluje děvečky; toho nechci. Kázala mně moje máti rasa sobě namlouvati. Toho já chci. Pár valášků stáhne, pár tolárků shrábne, toho já chci.1)

Bartoš 1901 / 0483b | Ej stavěli tesaři (20%)
[: Ej, stavěli tesaři zedníkům lešení,:] [: po něm se prochází moje potěšení. :] [: Vy moje potěšení, černé oči máte, :] [: ale se já bojím, že mne oklamáte. :] [: Neboj se ty děvečko, mého oklamání, :] [: nedal by mi Pán Bůh s jinší požehnání. :] [: Ach nedal by mi Pán Bůh ani na statečku, :] [: že jsem tě ošidil, chudobnou děvečku. :]

Erben 2/573 | Ty Cekovské krávy (19%)
Ty Cekovské krávy mají málo trávy, mají děvky ucourany – rády by se vdaly. Jedna má kováře, druhá perníkáře, třetí stojí na ulici, čeká šindeláře. Když se ho dočkala, hubičku mu dala: „Hleďte, hoši! na mou kuši, já jsem se už vdala.“ Ta jedna se vdala, druhá tak zůstala, třetí sobě naříkala, že to promeškala.

Erben 7/040 | Na té naší kopanince (19%)
Na té naší kopanince leží voják v rozmarínce, leží voják zabitý, rozmarínkou přikrytý. Přišla k němu jeho milá, 1) šátečkem krev utírala, dala jemu hubičku, přitiskla ho k srdíčku. Kdo nám bude koně kovat, až my budem mašíroval? kováře nám zabili, rozmarínkou přikryli. Do půlnoci koně kovat, od půlnoci mašírovat; podkovičky klapaly, modré oči plakaly. „Zvoňte zvony na vše strany, můj milý je pochovaný; zahynul mně z růže květ, pro který mne těšil svět!“ Zvoní koně podkovami, a vojáci šavličkami; hraje hudba veselá, a jí srdce usedá. 1) Kdo ho bude vybojovat, rány jeho zavazovat? kdož-li jiný než milá, co ho v srdci nosila.

Bartoš 1901 / 1063 | U našého fojtíčka (19%)
U našého fojtíčka malovaná světnička, malované lešení, to je mé potěšení. Ti fojtovi synové majú cvoky cínové, podkověnky z oceli to sú chlapci veselí. Ty fojtové děvčice daly dělat radlice, že prý budú orávat, mariánek siávat.

Sušil 2110 | Teče voda voděnka podle kováře (19%)
Teče voda, voděnka podle kováře, podej, milá, huběnky, maměnka káže. »Byť by máti kázala, tatíček nedá, že je moja huběnka velice mladá.«

Bartoš 1901 / 0483a | Stavijó zedníci stavijó lešení (19%)
Stavijó zedníci, stavijó lešení, taky-li tam bude, taky-li tam bude moje potěšení.

Sušil 1540 | Stavijó zedníci stavijó lešení (19%)
Stavijó zedníci, stavijó lešení, [: take-li tam majó :] moje potěšení.

Bartoš 1901 / 0207b | Sem já podľe vody podľe hory (12%)
Sem já podľe vody, podľe hory, kúdeľářův syn, dyž mně zverbovaľi pod husary, na vojnu mosím. Šafářova Nanynka, to je hezká děvčinka, tá má nožky jak srnka, očka čérné jak trnka. Čeło sa jí bľiščí, jak by měło byti skľeněné, tváře jako růže, bíłá kůže, pysky červené, nos nedłúhý, nekrátký, zuby pěkně na řádky, jak sa na mně zasméje, všecko ve mně okřéje.