Galko 3/017 | Idem, idem, len tak tmem

39 words

Galko 3/017 | Idem, idem, len tak tmem (100%)
Idem, idem, len tak trnem, bojím sa ja, že zahynem; hej, nebojím sa zahynutia, hej, len sa bojím, že ma chytia. (Idem, idem, aj ísť musím, chudobnej som matere syn; hej, chudobná ma mamka mala, hej, boľastne ma vychovala.)

Smutný 26/021 | Vím zahrádečku trněm (78%)
Vím zahrádečku trněm

Galko 1/379 | ldem, idem, neviem skade (17%)
Idem, idem, neviem skade, moje srdce ako v ľade, lebo moju vlasť opúšťam a v šíry svet nohy púšťam. (Idem, idem, lebo musím, chudobnej som matere syn, chudobná ma mati mala, horko ťažko vychovala. Potĺkeň som bol a budem, pokiaľ v ohni nezahynem; radšej v ohni než v špitáli, bodaj sme ho nepoznali. Ten Pivoda, náš kapitáň, platil by nás, nemá nič sám, jeho mundier otrhaný a koňa mu šklbú vrany.)

Sušil 1645 | Ženil bych se ale nesmím (16%)
Ženil bych se, ale nesmím, [: chudobné mateře su syn. :] Chudobná mě máti měla, poctivě mě vychovala.1) Ve dně šila košulenku, v noci přadla kúdelenku. Ve dně šila, v noci přadla, poctivě mě vychovala.2) Když mě těžko vychovala, na vojnu mě dat musela.

Erben 2/275 | Vletěla husička (14%)
Vletěla husička, do dvora vletěla: pověz mně, má milá, jest-li bys mě chtěla? Já bych tebe chtěla, nedají mně naši: že se tvá matička vysoko vynáší. Vysoko vynáší, vysoko si vede: a já jsem děvečka chudobné mateře. Vem sobě bohatou, a já chudobného: potom zapomenem jeden na druhého. Chudobná děvečka co vyslouží, to má: bohatým dceruškám maminka najedná. Ona jim najedná tenounké ručníčky, co na ně napředly chudobné dívčičky! Služebná děvečka, což ta mnoho zkusí: v službě ledakoho poslouchati musí. Když ho neposlechne, všickni po ní pasou: jak slovíčko řekne, je to mezi chasou!

Sušil 0925 | To naše staveni (14%)
To naše staveni z drobného kameni, jedě synek vedle, něda pozdraveni. Něda pozdraveni našemu domečku: Pan Buh tě tam zprovoď, švarny šohajičku. Pan Buh ti dej ščesti z dobreho chovani, a ja sem děvečka z bidneho chovani.1) A třeba sem, třeba chudobne mateře, něbudu otvirať ledakomu dveře.2) Budu-li otvírať, budu se ho pytať, budě-li za co stať, budu mu otvirať. Esli něodpovi, to ho nohu kopnu, ež un tam odleti ode dveři k oknu.3) Ty si sobě myslel, že ty si jurista, ja by tě něchtěla, choť bys měl štyry sta. Ty si sobě myslel, že ja o tě zkažu, a ja ten chodniček kamenim zahažu. Kamenim zahažu a trnim zanosim, takove galany pod špalečkem nosim.4)

Sušil 1152 | Už jsi ty Aničko (14%)
Už jsi ty, Aničko, už jsi ty roznaša, už sme ťa dovedli domů od sobáša. Ja, cože’s ty puakaua, dyž ťa sobášili? Bodaj’s ty mysleua běžat za inými. A já sem sa báua tej tvojej mateře, dyž ona má jazyk ze samej ocele. Neboj sa, Aničko, tej mojej matere, šak ona ten jazyk do roka zedere. »A dyž ho zedere, dá ho oceuovat a mně nebožátku bude ubližovat.« Neboj sa, Aničko, tej mojej matere, dyž ti neco poví, dáme ju za dveře. Já bych sa, Janíčku, Pána Boha báua, dyby tvá maměnka za dveřama stáua.

Bartoš 1901 / 0514 | To naše stavéní (14%)
To naše stavéní z drobnýho kaméní, přišéł k nám syneček, nedáł pozdravéní. Nedáł pozdravéní ani půł słovečka, že su já pro něho chudobná děvečka. Chudobná děvečka chudobnéj mateře, přeca neotevřu ľedakomu dveře. Otevřu, otevřu, aľe sa podívám, bude-ľi za to stát co mu já otvírám. Nestojí-ľi za to; před naším je błato, hodím ho do něho, nevyľeze z něho.

Erben 2/472 | Chlumeckej zámeček (14%)
Chlumeckej zámeček 1) z drobného kamení, šel tudy můj milej, nedal pozdravení. Když nedal, ať nedal, snad se na mé hněvá? chceš-li se hněvati, hněvejme se oba. Nemluvme na sebe ani půl slovíčka: snad jsem já pro tebe chudobná děvečka? Jsem-li já děvečka chudobné mateře, já přece nevyjdu pro tebe za dveře. Ty snad sobě myslíš, že já pro tě vzkážu: a já tu tvou lásku za onuci vážu! 1) To naše stavení z drobného kameni atd.

Erben 2/471 | Jsem-li já chudobná (13%)
Jsem-li já chudobná, chudobné mateře: předce neotevřu ledakomu dvéře. Dříve než otevru, já se jeho zeptám: jest-li stojí za to, že já mu otvírám? Nestojí-li za to, však já mu odpovím: že o takového hocha darebného docela nestojím.

Bartoš 1901 / 0111 | Počuvajtě ľuďá šetci (12%)
Počuvajtě ľuďá šetci, co sa stało téjto noci na tom našem horniém konci. [: Šohaj diévča odłudzuje :] od otca aj od matěre. [: Tak ju duuho odłudzovał :] do světa s ňú zavandrovał. [: Duuho oni vandrovaľi :] k večeru si spočívaľi, Viém já jednu doľinečku, [: v doľinečce studiénečku; :] tam si oni spočívaľi [: večera sa dočekaľi. :] [: Stěľ, má miłá, biéłé łože :] už to jináč byť němuóže. [: Jako bych já postěľ stłała :] perin som si něnabrała.