Galko 3/053 | Ani by to neverila

37 words

Galko 3/053 | Ani by to neverila (100%)
Ani by to neverila, žeby láska zaškodila, ale mne už samej škodí, [: bo môj milý k inej chodí. :] K inej chodí a mňa nechce, rozpukne sa moje srdce; rozpukne sa na dve strany, [: bol to šuhaj malovaný. :]

Černík 1908 / 065 | Na téj lúce (44%)
[: Na téj lúce, na zelenéj, :] [: u studánky, u studenéj, :] [: je tam koník sivovraný, :] [: pri něm Janko dorúbaný. :] [: Pri něm stójí jeho mamka, :] [: narieká na svého Janka. :] [: Nenariekaj, mamko, pri mně, :] [: rozpukne sa srdco ve mně. :] [: Rozpukne sa na dva kusy, :] [: hněc sa vojna začac mosí. :] [: Na téj vojně je tam hojně, :] [: je tam někaždému dobre. :] [: Lecí gula za gulámi, :] [: krv sa leje kolajámi. :]

Černík 1908 / 022 | Zpíevám si já (22%)
Zpievám si já, zpievám, pekným, cenkým hlasom, němóžem, šohajko, zachriptavjala som, Zachriptavjala som, němóžem odchrípnúc a tebja, šohajko, němóžem zap'menúc. Zabývaj, zabývaj, inéj sa nabývaj, inéj sa nabudzeš, na mňa nězabudzeš.

Černík 1908 / 114 | Daj mi Bože (22%)
Daj mi, Bože, synka, čo na husle brinká, abych sa napila červeného vínka. Červené vínečko na poli je hnilé, hladaj si, šohajko, hladaj si len inéj.

Sušil 2244 | Tři sta ptáčků štěbetalo (22%)
Tři sta ptáčků štěbetalo v tom lésku jaborovým.*) Co jsou oni štěbetali? Aj se hory zelenaly, svítilo se po všom dvoře, po všom dvoře až v komoře. V tej komoře bílé lože, na těch ložích milá leží, zlatej prsten v ruce drží. Kdo ten prsten símat bude? A kdož inej než můj mjilej, prsten sejal, mjilou objal.

Erben 2/383 | Už se mně ta láska (15%)
Už se mně ta láska zrušila, kerá mě nejvíce těšila: kdybych sto let živa byla, žádnému chlapci bych nevěřila.

Černík 1908 / 270 | Jedna dve (15%)
Jedna, dve, tri, štyry, pet, šesc, sedem, osem, děvac, desac, jedenástá hodzina, ta milého zbudzila. Vítaj, milý, keď si prišol, už je rok preč, čo's odešol, jaký sa ci sníček zdál, keď si prišol dněska k nám? Mně sa sníček nězdal žjadný, idzem sa ptac, hdo je zdravý, jak sa, milá, jak sa máš, jak sa, milá, tu chováš? Ešče temu něverila, zlatý prscienek mu dala, a jak mi ho něvrácí, něch mu Pámbo zaplací.

Erben 7/050 | Šla Maria šla do ráje (15%)
Šla Maria, šla do ráje, potkal jest ji anděl Páně. „Kam jdeš, Maria? nedojdeš, těžko pod svým srdcem neseš.“ Maria mu nevěřila, přece do ráje vkročila. A jak do ráje vkročila, hned za podruží prosila. „My li podruží nedáme, komory žádné nemáme: Máme jen malý chlíveček, je v ném uvázán oslíček.“ Jak Maria tam vkročila, hned synáčka porodila. Jak synáčka porodila, do jesliček položila. „Podej, Josefe, plínčičky, ať závinem to maličký.“ Malíčky jsme zavinuli, do jesliček položili. Radujte se, andělové! že už máme spasitele. Raduj se, říše nebeská! že už máme pána Krista.

Sušil 0764 | Šuhajova hlava (15%)
Šuhajova hlava, za klobóčkem péří, [: každá panna blázen, kerá chlapcům věří. :] Nevěřila bych tě, dyby ses mně pekl, šak's mně včerá večír za jinó utekl. Nevěřila bych tě, dyby ses mně krájel, šak si včerá večír jinó vyprovázel.

Sušil 2213 | Šla jest Maria do ráje (15%)
[: Šla jest Maria do ráje, :] [: potkal jest ji anděl Páně. :] Kam jdeš, Maria, nedojdeš, těžko pod svým srdcem neseš. A Maria nevěřila, předce do ráje vkročila. Jak jest ten prah překročila, hned synáčka porodila. Slíkej, Jozífku, košilku, budeme my stlat postýlku. Tomu malému děťátku, Kristu Pánu, pacholátku.

Erben 2/327 | Vyrostla mně bílá růže (10%)
Vyrostla mně bílá růže, trhat já ji nebudu: milovala jsem Vojtíška, milovat už nebudu. Milovala jsem ho věrně, v srdci jsem ho nosila; toho jsem se nenadála, žeby láska šálila. Šel můj milej po ulici, měl klobouček na stranu; lidé jsou mu povídali: Tamhle vidíš svou pannu. „Nemluvte mně, lidé, o ní, hledět na ni nemohu; jak ji spatřím jedním okem, sklopím hlavu hned dolu.“ Když jsi na mě hledět nemoh, proč jsi za mnou chodíval? já jsem tebe neprosila, abys ty mne miloval. Měl jsi dvéře otevřeny do srdce upřímného: ale nyní jsou zavřeny, nepřijdeš víc do něho! Což pak jsem ti udělala, že mne teď nenávidíš? vždyť jsem ta, která jsem byla, proč pak se za mě stydíš? To mám já teď za upřímnost, kterou jsem k tobě měla; pro tebe bych, nejmilejši, krev byla vycedila! Rozpomeň se, nejmilejši! na tvoje slibování: že tě bude pán Bůh trestat, nedá ti požehnání. Rozpomeň se, nejmilejši! na moje mladá léta: léta s tebou jsem ztratila – po radosti je veta! Živobytí bych si vzala, však jsem si ho nedala: věčnost věčší, než celý svět, toho jsem se lekala.