Sušil 0133 | Leta moje leta kaj stě se

46 words

Sušil 0133 | Leta moje leta kaj stě se (100%)
Leta moje, leta, kaj stě se poděly? Něvěděly nožky moje, [: jak by chodiť měly. :] Chodivaly ony po hoře, dolině; a včul chodiť už něchcetě, [: choť vam hraju šumně. :] Co je už tu po mně, po tym mrtvým těle, zaněstě mne na krchovo, [: do tej tmavej země. :]

Sušil 1756 | Udělali Bačaláci koryto (34%)
Udělali Bačaláci1) koryto, nevěděly staré baby, nač je to. Až jim jeden Bačaláček pověděl, že prý je to korytečko na prodej. Dycky praj se Bačaláci divili, proč by jejich ženy zubů tratily. Odepsala stará baba penzlíkem, že prý do nich tuze melú jazykem.

Sušil 1053 | Zahučaly hory (23%)
Zahučaly hory, zahuČaly lesy, kam ste sa poděly, [: moje mladé Časy! :] Moje mladé časy neužily krásy, moje mladé leta neužily světa. Mladost, moja mladosť, vyšlas mi na márnosť, vyšlas mi na márnosť pro moju nedbalosť. Mladost, moja mladost, jak sem ťa strávila! Jak bych byla kameň do vody vhodila! Ten kameň ve vodě přece sa obrátí, ale moja mladost nikdá sa nevrátí. Ach, Bože, můj Bože, co sa se mnú vodí, že mia každý člověk zdaleka uhodí! Rozlúčils mia, Bože, se šuhajem švárným, rozluč už mia taky s tímto světem márným.

Erben 9/002 | Kam jsou se ty časy (22%)
Kam jsou se ty časy poděly, který v mej mladosti bejvaly? už nejsou a nebudou: to trápí hlavu mou šedivou. Když jsem já bejvával mladoučký, miloval jsem děvče hezoučky: přeškoda mej mladosti, kterej jsem užíval v radosti!

Galko 1/187 | Chodí šuhaj po dvore (18%)
Chodí šuhaj po dvore, klope na dvere, volá, budí svoju milú v tmavej komore: Spíš, má milá, či čuješ? Ak ma verne miluješ, otvor mi dvere! Bárs by spala, bárs nespala, hore nestanem, moje srdce zatvrdnuté jako ten kameň; otec mi zakazuje, mati mi zabraňuje, tvoja nebudem! Kebys’ ma tak milovala, jako ja tebä, veru bys’ mi otvorila v mojej potrebe; ale mňa nemiluješ, svevoľne ma sužuješ — Parom do tebä! Ja som tebä síc miloval, kýms’ verná bola, ale si už všetku lásku u mňa stratila; zostaň, tedy, komu chceš, už ty moja nebudeš, duša falošná!

Sušil 1048 | Vyšly rybky vyšly (17%)
Vyšly rybky, vyšly z Dunaje do Visly, néni tu děvčiny podle mojí mysli. Co sem se nachodil po tej tmavej noci, ešče sem neviděl dubovej nemoci. Dubovej nemoci, hrabového sádla, už je má galánka u černého ďábla.

Galko 1/283 | Šuhaju, ludia ťa hanajú (17%)
(Šuhaju, šuhaju, ľudia ťa haňajú, ale nemáš hany, akej ti dávajú. Šuhaju, šuhaju, pre teba ma kľajú, že neskoro chodíš, keď si políhajú.) Šuhaju, šuhaju, čerti ťa túlajú, po tej tmavej, noci vybiješ si oči. Vybiješ si oči, vybiješ si obe; čo potom, šuhajko, čo ma je po tebe? Čo ma je po tebe, po tvojej podobe, keď ty nerád robíš, a ja — pohotove.

Sušil 0277 | O fojtovym syně (12%)
O fojtovym syně zla novina slyně, že ukrad štyry koně v lese Bukovině. Zaved jich do města, dostal za ně tři sta, kupil si on za ně botky šnurovane. Ty ho prozradzily, že tak šumne byly. Z uterka na středu už Janička vedu; vedu ho silnici kaci k šibenici. Šibenko šibena, pro keho’s stavena? Dybych to byl vědzěl, že na ni viseć mam! Byl bych ju dal zlacić od vrchu do země, od vrchu ež do země, zlate litery kole mne.

Galko 1/254 | Bože, bože, jak to šumné (12%)
Bože, bože, jak to šumne, keď sa ľúbi potajomne, keď to nezná otec, matka, ani žiadna kamarátka. Bože, bože, kde sa podel, včera večer u nás sedel, taký pekný, peknuštičký, mal dolomán i čižmičky. Bože, bože, ako je to, strávili sme spolu leto, ale zimu nebudzeme; akože sa zabudneme.

Sušil 1516 | Prošvarna dževucho chcěl bych cě (12%)
Prošvarna dževucho, chcěl bych cě, ale cě mně haňu, braňu mně, že něrada robiš, rada šumně chodziš, rada dluho spiš. Prošvarny šuhajku, něvěř to, přidz ty skoro rano spatřiš to, jak ja rano stavam, svym kravičkam davam, kudzělku přadu. A un cić tam přišel, už byl dzeň, ta dzěvucha spala jako peň, ta dzěvucha spala, kravička ryčela, kudzělka stala.1)

Sušil 1010 | A v tym našim Pjišču jest (11%)
A v tym našim Pjišču, jest tam šumně, ale že jene v jednym domě; jest tam dzěvucha, chodzil sem ku ni štyry nědzěle. Oj, štyry nědzěle ve dně v noci jako rybička na potoce, ješče půjdu raz ji se opytać, mam-li chodzić zas. O, něchudź, něchudź, ty Janičku, boć mi laju ma macička. Macička laje, taciček něda, že jsem chudobna. O, choć ty, dzěvucho, statkův němaš, dy se mi jene pěkně chovaš, Pan Buh statky ma, un nam jeden da, a ty budzěš ma.