Bartoš 1901 / 0352 | Nichto neví čo ma boľí

42 words

Bartoš 1901 / 0352 | Nichto neví čo ma boľí (100%)
Nichto neví, čo ma boľí, ľen ten dochtor, čo ma hojí traľaľá ľaľaľaľaľam, traľaľaľa ľaľa ľaľaľom. Krema moja frajérečka, čo mi vijała pérečka traľaľá ľaľaľaľaľam, traľaľaľa ľaľa ľaľaľom. Neboľí ma hłava moja, ľen tá łáska medzi nama traľaľá ľaľaľaľaľam, traľaľaľa ľaľa ľaľaľom.

Sušil 0322 | V tej hodonskej rubanině (35%)
V tej hodonskej rubanině leží synek, zabitý je, rozmarýnem přikrytý je. Přišla k němu jeho milá, rozmarýnek odekryla. Kdo tě, milý, kdo tě rúbal, krvi tvojí nelitoval. Rúbali mě dva vojáci, od poledňa do půlnoci. Kdo tě rúbal, nech tě hojí, nech tě veze k dochtorovi. Dochtor nemá takej masti, co by zhojil bez bolesti. Má milá má také zeljé, co mě zhojí do neděle.

Černík 1908 / 035 | Janko (35%)
Janko, Janko, hdo ťa rúbal, ten tvéj krve nělutoval. Rúbali mňa dva vojáci, od večera do pól noci. Hdo ťa rúbal, něh ťa hojí, něh ťa vedze k dochtorovi. K dochtorovi do svetlice, hdze sú zlaté okenice. Dochtor němá také masci, čo by zhojil jeho-že kosci. Jeho kosci, jeho rebrá, čo zlámala jeho žena.

Sušil 0323 | Ai mezi dvěma vinohrady (35%)
[: Ai, mezi dvěma vinohrady :] [: leží Janóšek porúbaný. :] Kdo ho porúbal, nech ho hojí, nech ho doveze k dochtorovi. Ja, dochtor nemá takej masti, co by vyhojil ty bolesti. Moja milá má takovú masť, ona vyhojí za jeden ráz.

Bartoš 1901 / 0004 | Před naší je zahrádečka (29%)
Před naší je zahrádečka slúnko do ní svítí, zaseła tam moja miłá, všeľijaké kvítí. Jak zaseła, zahrabała, bíłá růža zešła; sama za mnú má Anička, sama za mnú přišła. Prišła ke mně, praviła ně, že ju boľí hłava. Dovez ty ně, můj šohajku, panského dochtora. Dochtor přišeł, nespomoheł, že já umřít musím. Zavez ty ňa, můj šohajku, za zeľené ľesy. Za ty ľesy za zeľené, k méj maměnce na dvůr, možeš také dobre vědět, že už nebudeš můj. Až ně budú zvony zvónit pomodli se za mňa, a dyž ně budú věnec vít, zpomeň si ty na mňa. Už méj miłej zvony zvóňá, už muzika hraje; už mu milú pochovali, už je všecko márné.

Erben 2/324 | Když jsem já šel kolem lesa (18%)
Když jsem já šel kolem lesa, byla velká rosa; sed jsem si tam pod stromeček, poslouchal jsem kosa. Kose, kose, černý ptáče! ty líbezně zpíváš, všecky panenky s trávy jdou, ty se na ně díváš. Všecky panenky strávy jdou, jenom moje nejde: ona se tam posekala, ona jí krev ujde. Já zapřežu čtyry koně, pojedu si pro ni; povezu ji k doktorovi, který rány hojí. „Pane doktor, já vás prosím, vyhojte vy mně ji: já od ní chci zaplatí ti jako od svy mily.“ Všecky panenky s trávy jdou, jenom jedna nejde: ona se tam posekala, ona jí krev ujde. Zapřáhněte čtyry koně, 1) a dojeďte pro ni; dovezte ji k doktorovi, ať jí rány zhojí. Náš pan doktor doma není, jen jeho mládenec: pan doktor jel do kláštera pro zelený věnec. V klášteře tvojí panence věnečků nevijou: to pro tebe, nevěrnice, že máš holku jinou! 1) Zapřáhněme koně vraný, pojedeme pro ni; dovezem ji do Mělníka k panu doktorovi. Aneb: odvezem ji k felčarovi, on mi ji vyhojí. Aneb: nežli pro ni dojedeme, zatím bude po ní.

Galko 1/281a | Preletela kukulienka cez tri dvory (17%)
Preletela kukulienka cez tri dvory do okienka a z okienka do komory, do tej Hankinej komory. V tej komore stena biela, na tej stene ruža čierna, pod tou ružou Janko leží, Anička mu hlávku drží. Janko, Janko, čože ti je? Porúbali ma na vojne. Kto ťa rúbal, nech ťa hojí, nech ťa vedie k barbiarovi. (doktorovi) Nemá barbier (doktor) takej masti, čo vyhojí moje kosti; má tá Hanka takô zelie, čo vyhojí do nedele. A z nedele do soboty, pakuj, Janko, do roboty.

Galko 1/281b | Priletela kukulienka cez tri dvory (17%)
Priletela kukulienka cez tri dvory do okienka a z okienka do komory, do tej Hankinej komory. V tej komore stena biela, na tej stene ruža čierna, pod tou ružou Janko leží, Anička mu hlávku drží. Janko, Janko, čože ti je? Porúbali ma na vojne. Kto ťa rúbal, nech ťa hojí, nech ťa vedie k barbiarovi. (doktorovi) Nemá barbier (doktor) takej masti, čo vyhojí moje kosti; má tá Hanka takô zelie, čo vyhojí do nedele. A z nedele do soboty, pakuj, Janko, do roboty.

Erben 5/079 | Potkali mne myslivci (17%)
Potkali mne myslivci, vedli s sebou psy, psy, psy; jeden dělal haf, haf, haf! a ten druhej ňaf, ňaf, ňaf! Půjdu s vámi, myslivci! nechte doma ty psy, psy; psů se bojím, ba, ba, ba, vás mám ráda, la, la, la! Chceš-li s námi na hony, musíš střílet jako my; s námi zpívat tralala! s námi pívat hahaha!

Sušil 1936 | Ta fojtova dcéra (17%)
Ta fojtova dcéra odkázala včéra ze dvora, ze dvora, ze dvorečka, ze dvora. Po dvoře chodila, kolem sa točila, do kola, do kola, do kolečka, do kola. Sukňu kupovala, kolem lemovala za dubem, za dubem, za dubečkem, za dubem. Šaty svazovala a pryč vandrovala za židem, za židem; za židáčkem, za židem. Ohledni sa, žide, co za tebú jide, novina, novina, novinečka, novina. Potěšení vzali, do vězení dali do Brna, do Brna, do Brnečka, do Brna. Kdybys mně tam umřel, dala bych ti trúbiť, tralala, tralala, tralalenka, tralala.

Galko 1/190 | Umrem, umrem, ale neviem kedy (17%)
Umrem, umrem, ale neviem kedy, ale umrem, umrem kedy tedy; a keď umrem, ležať budem, hop cup, tralala, takto si ja spievať budem: hop cup, tralala! A keď umrem, potom ležať budem, a to si ja ešte spievať budem. Ej, keď umrem, ležať budem, hop cup, tralala, takto si ja spievať budem: hop cup, tralala!