Bartoš 1901 / 1252 | Moja miłá sa ňa ptała

12 words

Bartoš 1901 / 1253 | Nepohľédaj na mňa (100%)
[: Nepohľédaj na mňa, na moju čérnú tvár, :] [: aľe sa podívaj, :] [: jaký sem hospodár. :]

Bartoš 1901 / 1252 | Moja miłá sa ňa ptała (100%)
Moja miłá sa ňa ptała, sem-ľi já nač, a já sem í odpověděł, že sem bárnač: sem oráč, sem sejáč, sem sekáč, sem tesáč, šidłár, mydłár, bidłár, vidłár, motovidłár.

Bartoš 1901 / 1285 | Všecí ľudé sa mňa ptajú (49%)
Všecí ľudé sa mňa ptajú: [: co su já zač? :] A já sem ím odpovědéł, [: že su oráč. :] Oráč, kopáč, řezáč sekáč, šidłář mydłář, bidłář, vidłář, motovidłář.

Bartoš 1901 / 0676 | Oj letěła bíłá hus ja nedaľeko (7%)
Oj, letěła bíłá hus, ja nedaľeko Váha, a ptała se synečka, ja kde sú Napajedła. Napajedła tam sú, ja kde se voda točí, a kdo nemá gaľánky, ja nech tam do ní skočí. Já gaľánky nemám, a já do ní neskočím, ja sa radši na vraném, ja koníčku zatočím.

Černík 1908 / 074 | Ach Bože (5%)
Ach Bože, Bože, šak mňa muž bije, [: prídze má mamička, :] ta mňa zlutuje. Idze mamička, dvére otvárá [: a na pana zaca :] hlavenkú kývá. Ej, nie tak zacu, ej, nie tak, nie tak, [: budzeme sa sekac, :] to je céra má. Idze tatíček, dvére otvárá [: a na pana zaca :] hlavenkú kývá. Ej dobre zacu, ej dobre, dobre, [: až jéj koža zmodre, :] šak je žena tvá. Ide sestrička, dvére otvárá [: a na pana švagra :] hlavenkú kývá. Ej, nie tak švagre, ej, nie tak, nie tak, [: budzeme sa sekac, :] to je sestra má. Idze bratríček, dvére otvárá [:a na pana švagra :] hlavenkú kývá. Ej, dobre, švagre, ej, dobre, dobre, [: až jéj koža zmodre, :] šak je žena tvá.

Sušil 0428 | Ach oře oře pánů pacholek (0%)
Ach, oře, oře pánů pacholek, [: koně pohání ten jeho synek :] Ach, oře, oře od meze k mezi, až se dooře, kde milá leží. Ach, leží, leží na třetí mezi: Pověz mně, milá, co v tobě vězí? Ach, vězí, vězí mé těžké hříchy, že sem dělala z mládenců smíchy. Mívala-li jsem, budu mít ješče, abych věděla, proč mě Bůh tresce. Ach, tresci, tresci žebra i kosti, jen mě nesklamej na poctivosti.

Erben 2/370 | U panského dvora (0%)
U panského dvora náš Vítoušek vorá, strakaté volečky má: až pole dovorá, na mě si zavolá, on mě už z daleka zná. Darmo ty můj milej, Vítoušku rozmilej, darmo ty na mě voláš: volej ve dne v noci, není ti pomoci, mne se víc nedovoláš. Já už mám jiného hocha upřímného, ten mi je nad tě dražší: víc na mne nevolej, hluboko zavorej na věky lásku naši! První dvě slohy písně této pocházejí prvotně od Kamenického. Se změnami, jež tuto spatřuješ, a s doloženou třetí slohou nalesl jsem ji co píseň národní v Horaždějovicích I. 1843.

Sušil 1143 | Široký list na javoře (0%)
[: Široký list na javoře, :] hezký synek pole oře. Oře, oře a i seje, hezké děvča sobě vede.

Sušil 1143 | Široký list na javoře (0%)
[: Široký list na javoře, :] hezký synek pole oře. Oře, oře a i seje, hezké děvča sobě vede.

Sušil 2171 | Sel Petr proso i pšenicu (0%)
Sel Petr proso i pšenicu, vyvoral tam křepelicu. aneb Žal Petr proso, rýž, pšeničku, našli sme tam křepeličku. Křepeličku máme, křepela nemáme. Málo (aneb moc je) nás, běž ty, Martine, mezi nás. *) Sil Petr proso i pšeničku, našli sme my tam křepeličku, křepeličku máme, křepela nemáme, kerak my se vdáme, dyž kněza nemáme. [: Málo nás, :] poď, Aničko, mezi nás.

Sušil 2338 | Ej měla máti měla dceru (0%)
Ej, měla máti, měla dceru, ej, pěkným jménem Kateřinu. A tak si s ňú hore vedla, žádnému jí dat nechcela. Jak v nedělu ráno stala, na ulici umetala. Shodil jí Bůh cedulenku, zlatem psanú literenku. Že má v pondělí umříti, s tým světem sa rozlúčiti. Jak v pondělí ráno stala, s pléjači sa ubírala. Poďme, pletci, plet do pola, a já půjdu také s vama. Jak poledne docházelo, na slunečko pohledala. Běžte, pletci, poobědvat, a já půjdu dom umírat. Jak ke dveřám dochádzala, na mamičku zavolala. Má mamičko, otvírajte, šaty k svadbě vykládajte! Kordulenku damaškovú, co mám k svadbě přichystanú. Tu fěrtušku, tu s pantlama, co sem si ju šila sama. Ty rukávce, ty kmentové, co mám ke svadbě hotové. Ten damašek, ten zelený, co mám tepruv k svadbě nový. Ty čižmičky, ty telací, co sem jich měla dycky v tanci. Tu truhličku s modrú barvú, budú plakat chlapci za mnú. Tu truhličku, tu s pokrovem, budú plakat nad mým hrobem. Ej, s Bohem, s Bohem, má mamičko, s Bohem, s Bohem, má sestřičko! S Bohem, s Bohem, můj tatíčku, s Bohem, s Bohem, můj bratříčku, s Bohem, s Bohem, šohajíčku. S Bohem, s Bohem ostávajte a za mňa sa modlívajte. Ke krchovu docházela, na černú zem pohlédala. Ty černá zem neoraná, sedem roků nekopaná. Budeš zajtra překopaná a já v tobě pochovaná.