Sušil 0551 | Jaborník Jaborník

71 words

Sušil 0551 | Jaborník Jaborník (100%)
Jaborník, Jaborník, přes Jaborník chodník, pověz mně, má miuá, kam já budu chodit? A já budu chodit na ten horní konec, před vaší naroste zelený jaborec. A na tom jaborci zuatá makovička; a kdo ju pozuatiu? Moja frajerečka. Půjdeme, půjdeme přes hory zelené, budeme si trhat jabučka červené. Červené jabučko po zemi sa točí, odevři mně, miuá, máš-i černé oči. Červené jabučko po zemi sa kúlá, odevři, děvečko, je-i tvoja vůla.

Galko 1/414 | Rudava, Rudava, pjekná čistá voda (24%)
[: Rudava, Rudava :] [: pjekná čistá voda, :] [: odkudže vytekáš, :] [: nikde prúdu nemáš. :] [: A ona vyteká :] [: z jednej pustej skauy, :] [: co ju napuakaui :] [: muadenci s pannami. :] [: Teče voda, teče :] [: pod kameň široký, :] [: co ju napuakaui :] [: ubohé siroty. :] [: A kebys ty byua :] |: ubohá sirota, : ] |: nenosívaua bys’, :] [: vjeneček ze zuata. :] [: Než bys’ ho nosiua :] [: ze zelenej ruty, :] [: jak ho nosívajú :] [: ubohé siroty. : ] [: De (kde) sirota puače, :] [: všade sa zem trase, :] [: de suza odpadne, :] [: znamení ostane. :] [: Siroty, siroty, :] [: sedajte pod puoty, :] [: sedajte pod puoty, :] [: hledajte dobroty. :] [: A šak my sedáme, :] [: dobroty hledáme. :]

Sušil 1390 | Za našimi humny (24%)
Za našimi humny zahukaua sova, došuy mně na mysel mé maměnky suova. Mé maměnky suova a synečkova řeč, ale bych nedbaua, dyby vandrovau preč. Vandruj, miuý, vandruj, třeba na kraj světa, jenom nezapomeň, že sem já sirota. Dyby si ty byua ubohá sirota, nenosívauas by věnečka ze zuata. Ale bys nosiua ze zelenej rúty, jako nosívajú ubohé siroty. Ubohé siroty, ludé na ně lajú, a sami nevěďá, nač své vychovajú. Teče voda, teče přes Dunaj široký: Co sa napuakauy ubohé siroty!

Sušil 1047 | Vyšly ryby vyšly (24%)
Vyšly ryby, vyšly z Moravy do Visly; pověz mně, dcerečko, máš-i ty mia v mysli? Byla bych já blázen, dybych pověděla, že bych si, synečku, na tebe myslela! Do našeho dvora teče voda dvoja, nemysli, synečku, že já budu tvoja. V tom našem dvorečku kopec na kopečku, a já tebe nechcu, falešný synečku.

Bartoš 1901 / 0991 | Ej oves oves zeľený oves (24%)
Ej oves, oves, zeľený oves, [: pověz, cérečko, zežneš-i ho dnes. :] Aj zežnu, zežnu, co bych děłała, [: šak sem já včéra věčí zežała. :] Ej zeľé, zeľé, drobná přísada, [: pověz, Haničko, máš-i ňa ráda. :] Aj dubí, dubí, zeľené dubí, [: pověz, miľunká, jak sa ti ľubím. :] Ej hájek, hájek, zeľený hájek, [: mám já šohajka jak marijánek. :]

Bartoš 1901 / 0116b | Na Kudłovském poľi hostinec je nový (18%)
Na Kudłovském poľi hostinec je nový [: k němu sa zížďajú aj ti zľinščí páni. :] Šenkýřko má miłá, naľéj hoľbu vína! [: Šenkýřka ho naľiľa, děvečka ho nosiła. :] »Šenkýřko má miłá, je-i to tvá céra, ľebo słužebkyňa?« »To néni má céra ani słužebkyňa aľe je to céra za jeden kvint vína, za dvě porcí řezanky a za porcí sena.« »Šenkýřko má miłá, dovoľ jí s námi spati [: rač ti ožeľíme tři sta złatých dati. :] Šenkýřka nic neřekła, enom se usmáła, [: tá słužebná děvečka do płaču se dała. :] »Na to já tu néjsu, abych s vama spała, [: aľe já su céra ingľického kráľa.« :] Tebe já, tebe já sedn ľet sem hľedáł, [: ani ze svého koně ani nezesedám. :]

Sušil 1077 | Zašeu mně šohajek (18%)
Zašeu mně šohajek daleko za hory, jak mně tam ostane, Bože miuý, dobrý! Za hory, za hory! Nad záhory jasno, je-i tě, šuhajku, je-i tě tam teskno? Je-i tě tam teskno, mňa je tady dvakrát, ale nedám toho ani na sobě znat.

Sušil 1188 | Široká široká (18%)
Široká, široká, lelíček rozplétá; je-i tu maměnka, co í ho zapletla? Široká, široká, nechaj mně lelíka, nač mně ho rozplétáš, dy’s ho nezapletla. Já sem nezapletla, ale včil ho splétám, okolo hlavy dám, ženú ťa udělám.

Sušil 0242 | Když sa Janko do vojny (13%)
[: Když sa Janko do vojny bral, :] on svej milej přikazoval: Nevdavaj sa, moja milá, čekaj ty dva roky na mňa. Šest roků ona čekala, na ten sedmý čarovala, až sa černá zem pukala. Už Janóšek z vojny jede, už on ke svej milej jide. Zaťukal tam na okénko: Odevři mně, má Kačenko! Jak ho milá uslyšela, hned mu dvéřa odevřela. Levú ruku mu podala a pěkně ho přivítala. Vítaj, Janku roztomilý, dávno jsme sa neviděli! Mám-li ti večeřu dati nebo čeládku zbuditi? Na to Pán Bůh noci dává, nech čeládka odpočívá. Vyprovoď mia, moja milá, až tam do čírého pola. Vyprovoď mia přes to pole, až po ty střešenky malé. Pohleď mně, milá, do hlavy, co mia má hlavěnka bolí! Můj Janošku roztomilý, proč ťa tvá hlavěnka bolí? A jak by mia nebolela, když šest roků v zemi hnila. Na ten sedmý vstat musela, dyž’s mně hrubě čarovala. Ja, tak’s ty mně čarovala, až sa černá zem pukala. Dom běžala, nemeškala, maměnce to povídala; že je Janko porúbaný, pod střešenkú pochovaný. Vem, dceruško, bílé groše, a daj zaňho slúžiti mše. Jak měl kněz mšu dokonávat, on jí došel poděkovat: Děkuju ti, moja milá, že’s mia z pekla vykúpila.

Sušil 0788 | Před našima jsó vysoký (12%)
[: Před našima :] jsó vysoký vokna, zavolal syneček na naspja vystópna. Odevři mně, má panenko, dveří, ať si nepolámu za klobóčkem péři. Jednó ručkó dveře odvírala a druhó ručičkó slze utírala. Copak plačeš a naříkáš, milá? Vylála ti máti nebo tě pobila? Nevylála ani mne nebila, povídajó lidi, že nejsem poctivá. Třeba jsu já chudobné maměnky, ale jsu poctivá jak jiné frajerky. Třeba jsu já chudobného rodu, ale mně maměnka nedá ledakemu. A kdyby mně ledakemu dala, já bych jí celý den za dveřma plakala.

Sušil 1947 | Dyž sem šel z hospody dom (12%)
Dyž sem šel z hospody dom, klupal jsem na dvéří: Ach, ženičko má milá, dyť mně poď odevři. 0, ženičko má milá, co děláš, jak se máš? Ach, pusť mě do sednice, dyť jsem já hospodář. Ona mně šla odvírat, vzala si na mne hůl, já ubohý hospodář musel jsem vlézt pod stůl. Vy chasníci svobodní, dobře poslechněte, takové si opice, jak já mám, neberte. Pokuď chasník svobodný, dycky je svým pánem, jak se jednou ožení, smrti naší amen!