Sušil 0550 | Jaborník Jaborník

41 words

Sušil 0550 | Jaborník Jaborník (100%)
Jaborník, Jaborník, zelený Jaborník, dy sa miuá vydá, kam já budu chodit? Možeš, šohaj, chodit k mojej kamarádce, ona má zelený rozmarýn v zahrádce. Co to za rozmarýn, dyž mi nic nevoní, co mně po panence, dyž k ní chuti néní.

Sušil 0593 | Dybych ja byl malym ptačkem (50%)
Dybych ja byl malym ptačkem, letaval bych krajem lesem, letěl bych k svej milej, esli ešče žije. Žije, žije, můj synečku, seče v zahradě travičku, seče a vyžina, jak by smutna byla. Co se, mila, na mne hněvaš, že se mnu nic něrozmluvaš? Či je ti co ně v nos, či tva nerozumnosť? Ja se na tebe něhněvam, ale k tobě chuti němam, že ti vaši laju, chceť ti mne nědaju. Ja jsem děvečka chudobna, ja něni sem tobě rovna, ober sobě radši, ktera je bohatši.

Erben 2/740 | A ty bratře kamaráde! (47%)
A ty bratře, kamaráde! 1) já na tě něco vím: ty mi chodíš za mou holkou, já za tvou nechodím; jest-li tě tam zastanu, 2) kamaráda na stranu: vymelu ti po svý chuti, sám u ní zůstanu. 1) Počkej, bratře, kamaráde. 2) jest-li tě tam dostanu, dám si klobouk na stranu.

Bartoš 1901 / 1309 | Co je po pěsničce (47%)
Co je po pěsničce, dyž k ní noty néni, jako po gaľánce, dyž k ní chuti néni.

Sušil 1306 | Polívečka hovězí (47%)
Polívečka hovězí, šuhajičku, nejez jí; dala sem do ní jedu, já s tebó nepojedu. Polívečka hovězí, ŠuhajÍčku, nejez jí; dala jsem do ní žluti, že k tobě nemám chuti.

Sušil 1111 | Dej mně Bože dej mně (47%)
Dej mně, Bože, dej mně, co mně míníš dati, jenom mně nedávej, k čemu nemám chuti. Dej mně, Bože, dej mně, co mně míníš dati, abych ja věděla, za co děkovati. Dej mně, Bože, dej mně, co mně míníš dati, jenom mně nedávej na ty cizí děti. Na ty cizí děti, na ty nekáraný, oni nechcó slyšet mého přikázaní.

Erben 3/043 | Kterak pak já smutná řeknu (47%)
Kterak pak já smutná řeknu, až já před faráře kleknu? on se mne ptáti bude, je-li to z dobré, vůle? z přinuceni se to dálo, táta mě s mámou nutí, já nemám žádné chuti!

Galko 3/065 | Čo sa stalo nové v meste Hodoníne (41%)
Čo sa stalo nové v meste Hodoníne? Utopil sa Janko na malej bystrine. A ked sa už topil, kamarádov zvolal: kamarádi mojí, už som sa vám skoval! Skoval som sa, skoval pod bystrú vodičku, podajže mi, milá, tú pravú ručičku! Ona mu podala, horce zaplakala: načo si sa kúpal, ked ta voda brala? Ja som sa nekúpal, ja som kone brodzil, tuším ma sám pán boh do tej vody hodzil. Do vody, do vody, do tej zátočiny, že som si nevšímal chudobnej dzievčiny. Chudobná devečka, jako iskerečka, chodzí po slobodze, jak rybka po vodze. Ryba z vody výjde, ráda by do vody, ked sa dzievča vydá, nemá už slobody. Ked sa dzievča vydá, jako by umrelo, jako by ho ani na svete nebolo. Vydat sa je vydat, ale odvydávat, ved to veru neni chleba vypoščávat. Ked sa chleba poščá*, lahúčko sa vráci; ked sa dzievča vydá, jakživ sa nevráci.

Sušil 1797 | Jaborník Jaborník (40%)
Jaborník, Jaborník, na Jaborník chodník, až sa, milá, vydáš, kam já budu chodit. Jedna sa mně vydá, druhá mně doroste, nad Jaborník chodník nikdá nezaroste.

Bartoš 1901 / 0516 | Oře šohaj oře (38%)
Oře šohaj, oře, ej rozhon rozorává, už křičat nemože ej enom povołává. Vje, koníčky, běžte, ej koně ryzovrané, šak ste se napásły ej v drobnéj jateľině. Jateľinka drobná, ej trávu převyšuje, nejeden młádenec ej pannu nemiłuje. Nemiłuje on ju, ej nedá mu mamička, protože je ona ej chudobná děvečka. Trebár sem chudobná, ej přeca sem słobodná, chodím po słobodě ej jak ryba po vodě. [: Dyž rybu vyhodí, ej ráda by do vody, dyž sa dívča vydá ej rádo by słobody. :]

Galko 1/017 | Javoru, Javomík, pod Javomík (38%)
Javoru, Javorník. pod Javorník chodník: keď sa dievča vydá. kde budeme chodiť? Keď sa dievča vydá, akoby umrelo, akoby ho nikda na svete nebolo.