Sušil 0438 | A te naše koně

28 words

Sušil 0438 | A te naše koně (100%)
A te naše koně, belebe to koně, debe si chodile pro vodo do stodně. Pro vodo do stodně, na hůro pro slámo, habe ten seneček chodíval za panno.

Sušil 1912 | Ach Bože Bože Bože (35%)
Ach, Bože, Bože, Bože, ješče jednó Bože, že se mně šuhajek vedařit nemůže. Vedaří se jeden, he ten ledasjaké,1) skuvé si, šuhajko, pod lopen šeroké. Pod lopen široké,2) habe neuvadl, nekeré panence za krk nezapadl. Měla sem synečka v červené čepice, velezl na hůro, snědle ho slepice.

Sušil 0487 | Daleká široká (32%)
Daleká, široká cesta po Volomóc, zkázal mně můj milé na stokrát dobró noc. A já mo děkojo z jeho dobré noce, že se nevespale moje černý voče. A copak dělale, že se nevespale? Čekale milýho až do dně bílýho. Deň bílé jož vešil, seneček nepřešil; snad ho voda vzala, lebo na vojno šil. Voda ho nevzala, na vojno se nedal, jenom že své milé včerá vypovídal.

Bartoš 1901 / 0599 | Měla sem synečka (32%)
Měla sem synečka jak potruvá hruška, jož mně jé vodvedla ta nečích ceruška. Měla sem synečka jako karafiát, jak mně bode těžko na ňé zapomínat. Ach Bože, Rozbože, ješče jednó Bože, že se mně syneček vedařit nemůže. Vedaří se jednó, he ten ledajaké; skuvé mně jé, Bože, do stodně hliboké. Do stodně hliboké, pod kameň široké, habech nemosela vícekrát vidět jé.

Bartoš 1901 / 0103e | Dež vojáček mašíruje (4%)
Dež vojáček mašíruje, své Nánynce přikazuje: habe se nevdávala, tři leta naň čekala, čekala, tři leta naň čekala. A dež belo v třetím roce, šla má milá ku potoce, šla má milá na trávo, do zelenýho hájo, do hájo, do zelenýho hájo. Přišil na ňo mesliveček, požádal jo vo věneček. Já věneček nesmím dat, já jé mosím zachovat, nesmím dat, já jé mosím zachovat. Než bech já věneček dala, rač bech do vodě skočila, do voděnke stodené, to synečko pro tebe, stodené, to synečko pro tebe.

Sušil 0174 | Ach můj Bože z nebe (4%)
Ach, můj Bože z nebe, Bože na výsosti! [: Dal se mně syneček :] do těžké nemoci. Debech já věděla, že homře za Prahó, dala bech mo dělat trohlo bramoruvó. Trohlo bramoruvó, z rozmarýno věnec, habe každé věděl, že bel můj mládenec. Jož teho mládenca po krchově nesó, jeho némiléší za ňém k hrobu vedó. Jož toho mládenca do hroba dávajó, jeho némiléší vodó homévajó. Jož teho mládenca do hroba vložili, jeho némiléší dvá vod hroba vedli. Do kapcečke sáhla, tolárek vetáhla, tem malém žáčkovém po jedném dávala. To máte, žáčkové, za vaše slóžení, že ste poslóžili mýmo potěšení. Pochovali ste mně z červené růže květ, ten mně bel miléší nežle ten celé svět.

Sušil 0783 | Před našém je jaloveček (3%)
Před našém je jaloveček; kdo ho sázel? Můj syneček. Von ho sázel, zalíval, habe se mo hojímal. Ne tak, ne tak, můj synečku, nezalívé jalovečku;1) dyž já půdu z hospode, píchno si ho do nohe. Můj střeviček hrubě tenké, píchno si ho do noženke; vona be mě bolela, tancovat bech nemohla. Já nakópím drahé masti, dám nožence vod bolesti; vona se tě zahojí, dá-li Pán Bůh, v neděli.

Sušil 1716 | Židenský děvčátka prosím vás (3%)
Židenský děvčátka, prosím vás, vodpuste mně aspoň jedna z vás! Dež já vod vás pudu, modliti se budu za každó panenko otčenáš. Za každó panenko otčenáš, a za tó mó miló růženec, habe každé věděl, habe každé věděl, že sem béval jehí mládenec.

Bartoš 1901 / 1349 | Hezká dívčina přines do mléna (3%)
Hezká dívčina, přines do mléna hodně nebo nic, [: račí dones víc. :] Já to zemelo, mírko nevezmo, jenom tvý srdce [: třikrát vobejmo. :] Mírko mně nevzál, třikrát mně vobjál: habe menáře [: všecke kozel vzál. :]

Bartoš 1901 / 0568 | Ten prščické zámek mezi horama (3%)
Ten prščické zámek mezi horama, [: slíbilo nám hezký děvče, že pude s nama. :] A dež sme tam přišle, pani nedala, [: že je holka ješče mladá habe čekala. :]

Bartoš 1901 / 0382 | Zavolala na šuhájke (3%)
Zavolala na šuhájke: aj, chlapci, poďte k-nám, naše vrata nevrzajó a deť já jich zalévám. Zalévám jich sladkým mlíkem he také smetano, hábe voně nevrzale, a dež k nám chlapci pudó.