Sušil 0439 | A v te naši zahrodce

53 words

Sušil 0439 | A v te naši zahrodce (100%)
A v te naši zahrodce rozmarijan roscě; nětrhaj ho, synečku, ež větši uroscě. A v te naši zahrodce pěkně obrovnane; něchodz tamo, synečku, je tam čarovane. Něni tamo žádného, kdo by tam čaroval, ach, že by to dzěvčotko, co sem tam chodzival. Čaruj, dzěvčotko, čaruj, žaden ci něbroni, sak čarovaný galan něni požehnaný.

Sušil 1833 | Svitaj Bože svitaj (22%)
Svitaj, Bože, svitaj, co by spěšej deň byl, co bych sa podíval, v kerém sem domě byl. Byl sem já v domečku, majú tam děvečku, majú obrovnané červenú hlínečkú.

Sušil 0984 | Na tym moscě trava roscě (20%)
Na tym moscě trava roscě, co to budzě švarne dzěvče, až uroscě. Pod tym mostem žulty kvitek, kolebala švarna panna dvojo dzitek. Kolibala a plakala: Co sem ja to, něbožatko, udzělala! Něchcěla sem maci sluchać, a včil musim kolibečkum dycky gruchać. Gruchy, gruchy ve dně v noci, dziv že se mi me srdečko něrozskoči. Rozskoči se na dva poly, ja, ach, Bože můj, Bože můj, co to boli!

Sušil 0790 | Přeleć ptačku přeleć (15%)
Přeleć, ptačku, přeleć přes zelenu horu a pozdrav mi moju milu, [: že už věc něpřijdu. :] Plakala dzěvucha v tej novej seknici, ja, že ju opuscili ci jeji panici. Plakala dzěvucha v tej novej komoře, ja, že už ji jeji pasek obestać němože. Přistav si, dzěvečko, červenu pentličku, a to lude zase řeknu, že jsi panenečku. Choč by přestavilać lokcě třebas oba, a to lude zase řeknu, že něni podoba. Prv jsem letavala jako laštovička, a včilej se musim kulać jak pivna bečička. Jak bylo po roce, přišla dcera k matce, přiněsla ji draguňatko v strakatem kaftance. Mi mili macičko, pomožte kolibać, jak uroscě, budzě vam stařenko povidać. Ma mila dceruško, kolibaj si sama, cos hledala, tos dostala mezi dragunama.

Sušil 0242 | Když sa Janko do vojny (12%)
[: Když sa Janko do vojny bral, :] on svej milej přikazoval: Nevdavaj sa, moja milá, čekaj ty dva roky na mňa. Šest roků ona čekala, na ten sedmý čarovala, až sa černá zem pukala. Už Janóšek z vojny jede, už on ke svej milej jide. Zaťukal tam na okénko: Odevři mně, má Kačenko! Jak ho milá uslyšela, hned mu dvéřa odevřela. Levú ruku mu podala a pěkně ho přivítala. Vítaj, Janku roztomilý, dávno jsme sa neviděli! Mám-li ti večeřu dati nebo čeládku zbuditi? Na to Pán Bůh noci dává, nech čeládka odpočívá. Vyprovoď mia, moja milá, až tam do čírého pola. Vyprovoď mia přes to pole, až po ty střešenky malé. Pohleď mně, milá, do hlavy, co mia má hlavěnka bolí! Můj Janošku roztomilý, proč ťa tvá hlavěnka bolí? A jak by mia nebolela, když šest roků v zemi hnila. Na ten sedmý vstat musela, dyž’s mně hrubě čarovala. Ja, tak’s ty mně čarovala, až sa černá zem pukala. Dom běžala, nemeškala, maměnce to povídala; že je Janko porúbaný, pod střešenkú pochovaný. Vem, dceruško, bílé groše, a daj zaňho slúžiti mše. Jak měl kněz mšu dokonávat, on jí došel poděkovat: Děkuju ti, moja milá, že’s mia z pekla vykúpila.

Sušil 0518 | Fialo modrá (12%)
[: Fialo modrá, :] [: dávno sem tě znala! :] Když sem milému s tebó čarovala. Čarovaly mu moje modré voči; ve dně jich viděl, šel za nima v noci.

Bartoš 1901 / 0482 | Povídajó lidi (12%)
Povídajó lidi, že mě milé šidí a von mě nešidí šidijó mě jiní. Povídajó lidi, že sem čarovala, já jsem ti, Honzíčko, jak živa neznala.

Sušil 0519 | Polajko polajko (12%)
Polajko, polajko, dávno sme sa znaly, keď sme šohajovi spolu čarovaly. Nečarovala sem, ani má mamička, než mu čarovaly mé černé očička.1) Čarovaly tobě moje černé oči, keď’s jich viděl ve dně, musel přijít v noci. Čarovala tobě má bílá hubička, keď ti ščebetala jako laštovička.

Erben 4/097 | Stará baba čarovala (12%)
Stará baba čarovala, z ječmena kroupy dělala. A z prosa dělala jáhly: to byly ty její čáry!

Černík 1908 / 092 | Hanulienka (12%)
[: Hanulienka, Hana, :] [: hdze's tu vodu brala? :] [: Veru ta voděnka :] [: čarovaná bola :] [: A já som sa dzieval, :] [: čo's ju čarovala: :] [: Sedem otčenaší :] [: nad ňú's vyčítala, :] [: Veru ta voděnka :] [: čarovaná bola. :]