Sušil 1048 | Vyšly rybky vyšly

37 words

Sušil 1048 | Vyšly rybky vyšly (100%)
Vyšly rybky, vyšly z Dunaje do Visly, néni tu děvčiny podle mojí mysli. Co sem se nachodil po tej tmavej noci, ešče sem neviděl dubovej nemoci. Dubovej nemoci, hrabového sádla, už je má galánka u černého ďábla.

Sušil 1047 | Vyšly ryby vyšly (54%)
Vyšly ryby, vyšly z Moravy do Visly; pověz mně, dcerečko, máš-i ty mia v mysli? Byla bych já blázen, dybych pověděla, že bych si, synečku, na tebe myslela! Do našeho dvora teče voda dvoja, nemysli, synečku, že já budu tvoja. V tom našem dvorečku kopec na kopečku, a já tebe nechcu, falešný synečku.

Galko 1/187 | Chodí šuhaj po dvore (26%)
Chodí šuhaj po dvore, klope na dvere, volá, budí svoju milú v tmavej komore: Spíš, má milá, či čuješ? Ak ma verne miluješ, otvor mi dvere! Bárs by spala, bárs nespala, hore nestanem, moje srdce zatvrdnuté jako ten kameň; otec mi zakazuje, mati mi zabraňuje, tvoja nebudem! Kebys’ ma tak milovala, jako ja tebä, veru bys’ mi otvorila v mojej potrebe; ale mňa nemiluješ, svevoľne ma sužuješ — Parom do tebä! Ja som tebä síc miloval, kýms’ verná bola, ale si už všetku lásku u mňa stratila; zostaň, tedy, komu chceš, už ty moja nebudeš, duša falošná!

Galko 1/283 | Šuhaju, ludia ťa hanajú (26%)
(Šuhaju, šuhaju, ľudia ťa haňajú, ale nemáš hany, akej ti dávajú. Šuhaju, šuhaju, pre teba ma kľajú, že neskoro chodíš, keď si políhajú.) Šuhaju, šuhaju, čerti ťa túlajú, po tej tmavej, noci vybiješ si oči. Vybiješ si oči, vybiješ si obe; čo potom, šuhajko, čo ma je po tebe? Čo ma je po tebe, po tvojej podobe, keď ty nerád robíš, a ja — pohotove.

Sušil 0133 | Leta moje leta kaj stě se (26%)
Leta moje, leta, kaj stě se poděly? Něvěděly nožky moje, [: jak by chodiť měly. :] Chodivaly ony po hoře, dolině; a včul chodiť už něchcetě, [: choť vam hraju šumně. :] Co je už tu po mně, po tym mrtvým těle, zaněstě mne na krchovo, [: do tej tmavej země. :]

Galko 1/136 | Ked som išla z kostola (9%)
Keď som išla z kostola, milého som videla; sadla som si na kraj na lavičku, slzy mi tiekli po mém líčku. (Ó, nešťastná hodina, v ktorej som ťa videla; ej, nešťastné to časy boli, keď sme sa my dva poznať mali.) Slobodička, sloboda, kde si sa mi podela? Falošní chlapci mi ju vzali, čo ma falošne milovali. Ešte jednu sestru mám, ja tej takú radu dám, žeby sa mladá nevydala, falošným chlapcom pokoj dala.

Galko 1/454 | Na trenčianskej väži (9%)
Na trenčianskej väži dva holúbky sedia, ľudia jim závidia, že sa rady vidia. Ľudia, milí ľudia, nezáviďte toho, veď je to pekná vec, kto miluje koho. Keby som ja mala sokolovie krídla, ver’ bych zaletela, kde môj milý býva. Sadla bych mu, sadla, na jeho biely dom, čo by zaplakalo jeho srdiečko v ňom. Ješte bych mu sadla na maštalnie dvere, čo by zryhotali jeho vranie kone. Kone, moje kone, čože tak rehcete, azdaj moju milú tu dakde vidíte. Nevidíme ju my, ale ju slyšíme, tam si ona spieva, kde jej dobrá vôľa. Keby ch som ja vedeu, kde môj milá býva, ver bych jej zaniesou na tanieri syra. Na tanieri syra, k tomu holbu vína , na ty, duša moja, holubienka sivá. Nechcem ti ja syra, ani holbu vína, pán boh dau, pán boh vzau, Zostala som sama.

Galko 1/297 | Kedby som ja mala, ej, klúče (9%)
Kedby som já mala, ej, klúče od svitania, nedala bych svitat, ej, od zajtreka rána. Kedby som já mala, ej, klúče od deničky, nedala bych svitat, ej, za dve hodinečky. Kedby som já mala, ej, sokolové krídla, zaletela by som, ej, kde môj milý býva. Sadla bych mu, sadla, ej, na jeho biely dom, až by zaplakalo, ej, jedno srdienko v nom. Sadla bych mu, sadla, ej, na maštalné dvere, až by zahržali, ej, jeho vrané kone. Kone vrané, kone, ej, prečo vy hržete, či vy moju milú, ej, niekde nevidíte? My jej nevidíme, ej, ale ju čujeme, v hlbokej doline, ej, spieva na zeline.

Erben 2/739 | Až já půjdu od Běty (9%)
Až já půjdu od Běty, zastavím se u tety: vona má, vona dá kousek sádla na boty.

Galko 1/143 | Už som sa oženil, vzal som si ženu zlú (9%)
Už som sa oženil, vzal som si ženu zlú. Ach, bože, prebože, čo budem robiť s ňú? Boha sa spustila, trunk velice ľúbi; tri hoľby pálenky každý deň vytrúbi. Keď víno pochytí bezbožná tá žena, vraví, že je to jej milá medecína. Už som sa oženil, vzal som si sprostáka, išla kravy dojiť, sadla pod bujaka. Ak ťahá, tak ťahá milého bujaka: čis’ krava jalová, či len nemáš mlieka! Oj, kebych ju mohol predať za dve babky, ochránil bych si dom, i role i statky.

Galko 1/420 | Strelil Janek vranku (9%)
Strelil Janek vranku, spravil malú ranku, tak sa ona zatrepala, až sa ona dotrepala k zelenému hájku. K zelenému hájku, sadla na jedličku, zaspievala: „hoja, hoja“, už som tady, duša moja, tu som, jagaričku.