Erben 2/363 | Ach prší prší rosička!

53 words

Erben 2/363 | Ach prší prší rosička! (100%)
Ach prší, prší rosička! spaly by moje očička, spaly by moje, spaly by tvoje, spaly by ony oboje. Ach prší, prší napořád! zkažte pozdravit nastokrát, zkažte pozdravení mému potěšení, že už ho musím zanechat. Na svého koníčka sedám, ještě se jednou ohledám, někde-li tu není moje potěšení, ať se s ním ještě rozžehnám.

Sušil 1499 | Jak živi budeme (30%)
Jak živi budeme, dyž nenasejeme tvrdého obroku, nebude nám, na mú věru, do skoku.1) Pohanka chybila, réž se nezrodila, po mále zemáků, přibude nám ve Březnici žebráků.2) Já když idu polem, ohledám sa kolem, zhlédnu-li obrajty, a on už byl, na mú kušu, za paty. Já sem celý ztvrdnul, jak mi obrajt strhnul tu háru ze zádů, dalo mi to, na mú kušu, do hábů. Obrajt také ztvrdnul, kamarád mu vtrhnul po zádoch kyjákem, zdrhali sme dolů grúněm s tabákem.

Erben 2/678 | Ty mlady panenky tancujou (22%)
Ty mlady panenky tancujou, ty stary stojí k tomu: vzkažte je, mládenci, pozdravit, aby šly radši domů. „Nepudem, truc na truc nepudem, zůstanem zrovna tady: budeme napořád vochlovat, ty co jsou ještě mlady.“

Sušil 1755 | Stonó hospodyně (20%)
Stonó hospodyně po celé dědině [: napořád. :] Mně má taky stone, jestli mně dostone, budu, Bože, tuze rád. Vezno sobě hinó, šafářovo dcero ze dvora. Vona má sokničko lemovanó všecko dokolečka, dokola.

Bartoš 1901 / 0760 | Ach prší prší rosička (19%)
Ach prší, prší rosička, spały by moje očička, spały by moje, spały by tvoje, spały by ony oboje. Ach prší, prší ľistopád, zkažte pozdravení nastokráť, zkažte pozdravení mýmu potěšení, že už ho míním zanechat.

Erben 2/361 | Těš se můj holečku těš! (16%)
Těš se, můj holečku, těš! pověz, jest-li ty mě chceš? já si ráda na tě počkám, jenom jest-li se tě dočkám, jest-li si mě pak vemeš. „A já si tě nevemu, á na vojnu pojedu; koníčka sobě osedlám, ještě s tebou se rozžehnám, a potom zapomenu.“ Ach! já jsem se měla vdát, a na tebe nečekat: mohla jsem dostat věrnější, než jsi ty, můj nejmilejši, škoda věku nastokrát! „Ty se nevdáš jen jednou, hned ti tvářičky shlédnou, tvoje krása se promění – adie, mé potěšeni! nepřijdu víc za tebou.“

Černík 1908 / 144 | Hora (16%)
Hora, hora, bielý les, [: hdo moju milú . . . vidzel dněs? :] Hdo ju vidzel, něch poví, [: něch mňa hlavenka . . . něbolí. :] Poslali mňa pre vodu, [: já som doněsla . . . jahodu. :] Keď pres ty hory pójdzeme, [: čo my tam píjac . . . budzeme? :] Lepšja ci voda z Dunaja, [: jako vínečko. . . z pohára. :] Keď ci je lepšja, pij si sám, [: a já sa s tebú . . . rozžehnám. :J Keď si sa mala žehnaci, [: mala’s mi ruky . . . nědaci. :] A já bych bola nědala, [: ale mi mamka . . . kázala. :] Keď tebe káže tvoja mác, [: něch ci už idze . . . pomáhac. :] Keď pres ty hory pój džeme, [: co my tam jédac .. . budzeme? :] Lepšja ci šiška borová, [: jako pečénka . . . bravčová. :] Keď ci je lepšja, jedz ju sám, [: a já sa s tebú . . . rozžehnám :] Keď si sa mala žehnaci, [: mala’s mi ruky . . . nědaci :| A já bych bola nědala [: ale mi mamka ... kázala :] Keď tebe káže tvoja mác, [: něch ci už idze ... pomáhac. :] Keď pres ty hory pójdzeme, [: na čem tam liehac . .. budzeme? :] Lepšja ci postel z kamení, [: jako peřinka ... z pápelí. :] Keď ci je lepšja, lež si sám, [: a já sa s tebú .. . rozžehnám. :] Keď si sa mala žehnaci, [: malás mi ruky ... nědaci. :] Á já bych bola nědala, [: ale mi mamka ... kázala. :] Keď tebe káže tvoja mác, [: něch ci už idze ... pomáhac. :]

Erben 5/376 | Až tady pojedu (16%)
Až tady pojedu, já se nevohlídnu, já tu potěšení více nemám: potěšení moje šavlička do boje – na tebe, má milá, zapomínám! Na koníčka sedám, ještě se vohlídám, koho jsem rozhněval, za to žádám: Prosím vás, kdo tu jste, nýčko mi vodpusťte – snad vás už nikdy víc neuhlídám.

Galko 1/229 | Keď my cez hory pôjdeme (16%)
Keď my cez hory pôjdeme, čo my tam jesti budeme, čo my tam jesti, moje srdiečko, budeme? (Dobrá kórečka dubová, lepšá než strídka chlebová, lepšá než strídka, moje srdénko, chlebová. Keď ti je lepšá, jedz si sám, a ja sa s tebú rozžehnám, a ja sa s tebú, moje srdénko, rozžehnám. Keď my cez hory pôjdeme, čože tam píjať budeme, čože tam píjať, moje srdénko, budeme? Dobrá vodička z koľaja, lepšá než vínko z pohára, lepšá než vínko, moje srdénko, z pohára. Keď ti je lepšá, pi si sám, a ja sa s tebú rozžehnám, a ja sa s tebú, moje srdénko, rozžehnám. Keď si sa scela žehnati, malas’ mi rúčku nedati, malas’ mi rúčku, moje srdénko, nedati. Ja som ti rúčku dávala, keď mi mamička kázala, keď mi mamička, moje srdénko, kázala.)

Erben 5/375 | Pěkně se zelená (16%)
Pěkně se zelená Klášterská krajina, zelená, zelená, zelená se: podívej se na mě, potěšeni moje, jak mě můj vranej kůň pěkně nese! Na koníčka sedám, s mou milou se žehnám: Podej mně, má milá, ruku pravou! Ruku mně podala, smutně zaplakala: „Bodejž bych já mohla jeti s tebou!“

Erben 5/356 | Já tu nebudu (15%)
Já tu nebudu, věru nebudu, nebudu tu sloužit: je tu má milá, holka rozmilá, bude po mně toužit. Já tu nebudu, věru nebudu tu cestičku šlapat: přijde má milá, holka rozmilá, bude pro mě plakat. S Bohem, má milá, holka rozmilá, na koníčka sedám: snad tebe více, mé milé srdce, nikdy neuhlídám. Zajedu kdesi v nory a lesy, do cizí krajiny: však tebe předci milovali chci, mé srdce jediný.