Erben 3/192 | Náš táta si mámu chválí

51 words

Erben 3/192 | Náš táta si mámu chválí (100%)
Náš táta si mámu chválí, že mu málo dříví spálí: při maličkým polínku uvaří mu polívku. Náš táta má hodnou máma, já takovou nedostanu: a bych dost daleko šel, snad bych ji přec nenašel. Náš mlynář si ženu chválí, že mu málo dříví spálí: postavila na úkrop, spálila mu novej plot!

Sušil 2047 | Darmo se ty trápíš (22%)
Darmo se ty trápíš, můj milý synečku, nenosím já tebe, nenosím v srdečku, a já tvoja nebudu ani jednu hodinu. Copak sobě myslíš, má milá panenko, dyť si ty to moje rozmilé srdenko; a ty musíš býti má, lebo mi tě Pán Bůh dá. A já se udělám malú veveričkú a uskočím tobě z dubu na jedličku, předce tvoja nebudu ani jednu hodinu. A já chovám doma takú sekerečku, ona mi podetne buk a i jedličku: A ty přece budeš má, lebo mi tě Pán Bůh dá. A já se udělám maličkým zajíčkem a já ti uteču zeleným hájíčkem, předce atd. A já chovám doma takového psíčka, co on mně uhoní každého zajíčka. A ty atd. A já se udělám maličkú myšičkú a já se ti schovám doma pod pšeničkú. A já chovám doma takovú kočičku, co ona vychytá kdejakú myšičku. A já se udělám tú malú rybičkú a já ti uplynu preč po Dunajíčku.1) A já chovám doma takovú udičku, co na ní ulovím kdejakú rybičku. A já se udělám divokým holubem a já budu lítat pod vysokým nebem. A já chovám doma takové havrany, co mně vychytajú kdejaké holuby. A já se udělám tú velikú vranú a já ti uletím na uherskú stranu. A já chovám doma takovú tu kušu, co ona vystřelí všechným vranám dušu. A já se udělám hvězdičkú na nebi a já budu lidem svítiti na zemi. A sú u nás doma takoví hvězdáři, co vypočítajú hvězdičky na nebi; a ty předce budeš má, lebo mi tě Pán Bůh dá.

Sušil 1403 | Hu hu hukše (21%)
Hu hu hukše, mama vaří lukše, až uvaří, také dá, Janíček se napapá. Haló, haló, koně v zeló, matička só na veseló. Přinesó nám vtáčka, pěknýho luňáčka. Haló, haló, koně v zeló, kozenka je v petrželó.

Bartoš 1901 / 0141 | Dyby ťa má miłá (14%)
1. Dyby ťa, má miłá, z kameňa kresaľi, [: enom nepovídaj, :] že zme społem spaľi. Nespaľi, nespaľi, enom zme ľežaľi, [: štyré úradkové, :] na nás prísahaľi. Nebude ti, synku, vina odpuščená, [: ty mosíš putovat, :] do Jeruzaľéma. Jeruzaľémský kněz, ten ťa vyzpovídá, [: aľe ti, synečku, :] rozhrešeňá nedá. Dyž nedá, nech nedá, nebudem ho prosit, půjdem do Prešpurka, vezmem za ľegruta, budem pałoš nosit. 2. Ten Nitranský zámek, do koła kľenutý, [: sedí v něm syneček, :] v žeľezoch zakutý. Dobre je ti, Janku, v tom Nitranském zámku, [: ľudé sejú, orú, :] a ty sedíš v chłádku. Nežádaj si, miłá, takovéj dobroty, [: dybys měla nosit :] ze zeľeza boty. Ze zeľeza boty, a na rukách puta, [: šak je to, má milá, :] neščasná dobrota. Túžení, túžení, horší než vězení; [: z vězeňá pomože, :] z túžeňá nemože. Z vězeňá pomože mamička, tatíček, [: z túžeňá nemože, :] ľeda šohajíček.

Bartoš 1901 / 0794 | Ej v háji była v háji (14%)
Ej v háji była, v háji, ej v háji ze šohaji; hłavěnka dorúbaná, ej že zme społem spaľi. Ej nespaľi, nespaľi, ej enom zme ľežaľi, hłavěnku dorúbanú ej zahójit zme chceľi.

Erben 5/321 | Já husarka malá (11%)
Já husarka malá mezi husarama: husarů je kumpanyje, a já jedna sama. Kdyby bylo ještě těch husarů dvě stě, já bych se jim postavila jako švarny děvče.

Sušil 1971 | A dyž prišlo pondělí (11%)
A dyž prišlo pondělí, nadíla se kúdelí. Kúdeličko, kúdel, enom postoj u dver! Kúdeličko, kúdelí, enom postoj u dveří. A dyž přišlo v úterý, postavila u dverí. Kudeličko atd. A dyž přišlo ve středu, běžala na besedu. A dyž přišlo ve štvrtek, měla velký zármutek. A dyž přišlo na pátek, pravila, že má svátek. A dyž přišlo v sobotu, měla inú robotu. A dyž byla neděla, do tanečka běžela. Kudeličko, kúdel, kdo ťa bude přásti, já půjdem do tanečka, budem tylem třásti.

Sušil 2057 | Napila se muška vína (11%)
Napila se muška vína, postavila nožky zpříma. Napila se muška vodky, postavila zpříma botky.

Sušil 0297 | Přeneščasná cizí máti (9%)
[: Přeneščasná cizí máti, :] nemožu jí vyhověti. Dosť sem skoro ráno vstala, do dňa šaty ozvařela. Ozvařela i oprala a na plot jich vyvěšala. Když matička ráno vstala, hned nevěstu fackovala. Cos, nevěsto, cos dělala, že po tobě neznat děla? Šla nevěsta ven, plakala, milému to žalovala. Seber, milá, své šatečky, půjdem od té zlé mamičky. V cizím kraji, v neznámosti, tam nás Pámbů neopustí. 1) Štyry míle vandrovali, slova k sobě nemluvili. Až na jedné dolinečce promluvil milý k milence: Tu si, milá, tu si sednem, odpočinem si pod stínem. A když sobě odpočali, přece vandrovat museli. Dyž pátú dovandrovali, zase k sobě promluvili: Ustel, milá, postel bílú, ponocujem si tu chvílu. Kerak bych já postel stlala? Peřin sem si nenabrala. Široký list jabloňový, ešče širší jaborový. 2) Jabloňovým si ustelem, jaborovým se přikryjem.

Sušil 1982 | My máme dcerušku chce se vdávat (9%)
My máme dcerušku, chce se vdávat, neumí na buchty zadělávat. Staňte, mámo, už je ráno, a šak je na buchty zaděláno. A kedy ich pekla, spálila ich a přinďa k muzice chválila ich. A co já dbám, galánů mám, a šak jim spálených buchtiček dám.

Bartoš 1901 / 1264 | Nekerá panenka (9%)
Nekerá panenka chce se vdávat, [: neumí na vdolke :] zadělávat. Zadělala na ně, spálila je přišla na muziko, chválila je. Dež's te je spálila, sněz je sama, nechoď do hospode beď rač doma!