Sušil 2047 | Darmo se ty trápíš

255 words

Sušil 2047 | Darmo se ty trápíš (100%)
Darmo se ty trápíš, můj milý synečku, nenosím já tebe, nenosím v srdečku, a já tvoja nebudu ani jednu hodinu. Copak sobě myslíš, má milá panenko, dyť si ty to moje rozmilé srdenko; a ty musíš býti má, lebo mi tě Pán Bůh dá. A já se udělám malú veveričkú a uskočím tobě z dubu na jedličku, předce tvoja nebudu ani jednu hodinu. A já chovám doma takú sekerečku, ona mi podetne buk a i jedličku: A ty přece budeš má, lebo mi tě Pán Bůh dá. A já se udělám maličkým zajíčkem a já ti uteču zeleným hájíčkem, předce atd. A já chovám doma takového psíčka, co on mně uhoní každého zajíčka. A ty atd. A já se udělám maličkú myšičkú a já se ti schovám doma pod pšeničkú. A já chovám doma takovú kočičku, co ona vychytá kdejakú myšičku. A já se udělám tú malú rybičkú a já ti uplynu preč po Dunajíčku.1) A já chovám doma takovú udičku, co na ní ulovím kdejakú rybičku. A já se udělám divokým holubem a já budu lítat pod vysokým nebem. A já chovám doma takové havrany, co mně vychytajú kdejaké holuby. A já se udělám tú velikú vranú a já ti uletím na uherskú stranu. A já chovám doma takovú tu kušu, co ona vystřelí všechným vranám dušu. A já se udělám hvězdičkú na nebi a já budu lidem svítiti na zemi. A sú u nás doma takoví hvězdáři, co vypočítajú hvězdičky na nebi; a ty předce budeš má, lebo mi tě Pán Bůh dá.

Erben 5/069 | Což jsem já zajíček (9%)
Což jsem já zajíček neštastný! když vyjde slunéčko překrásny, do pole táhnu, běhy natáhnu, semotam se točím, sklíčím se: ach já myslivečka bojím se! Sednu si v jeteli na kraji, poslouchám, kde ti psi hafají: běží-li ke mně, hrkne to ve mně, honem zas do lesa pospíchám – kam já se ubohý podít mám! Myslivec nadchází dolinou, a za mnou sledníci křovinou; tehdy už bije hodinka moje: myslivec naměří, vystřelí, dojde si pro mě, je veselý!

Erben 2/266 | Co jsi můj holečku (9%)
Co jsi, můj holečku, co jsi myslil, žes mě pro chudobu z lásky pustil? Já se pro tě ve dne, v noci trápím: a ty máš myšlení jinde zatím! Falešná tvá láska, falešnej svět: když si’s mě nechtěl vzít, moh‘ si říct hned! Já byla bych na tě nemyslila: jiného si za tě vyvolila. Co pak si zakládáš na bohatství? však vidíš příkladů všady dosti. Jsú lidi, že měli kolik tisíc: všecko jim ušlo pryč, nemají nic. Peníze uplynu jako voda: a tobě vostane mrcha žena!

Bartoš 1901 / 0645 | Na tem Tučapským poľi (9%)
Na tem Tučapským poľi, stojí hruščička čapatá, poď ňó sedí má miłá, syneček ju obímá. A tak se obímaľi, až tam sebe okłamaľi, a pro veľikó łásku, tam obá dvá zaspaľi. Zaspał, syneček, zaspał, aj na modrým fěrtušku, a děvečka zaspała, aj na červeným ľíčku. Stávé, má miłá, stávé, dyť ešče máš krávy dójiť, než ty krávy podójíš, pastéř ti je uhóní. A nač bych já stávała, dyž sem se nevyspała, ja dyž tebe miłuje, přes poľe jiná panna. Ja miłuje, miłuje, máš ty k ní větší łásku, nechodívé, synečku, přes poľe na procházku.

Galko 1/335 | Lietali havrany nad nami (8%)
Lietali, lietali havrany nad nami; milý, mocný bože, čože bude s nami, ej, čože bude s nami? Sokolov, holubov všetkých rozplašili, krahulcom, jastrabom škrtiť dovolili, ej, škrtiť dovolili. Pokiaľ tí sokoly po krajne lietali, potiaľ i holuby smelo hrkútali, ej, smelo hrkútali. Teraz vtáci škrtia a sovy húkajú; holuby po kútoch smutno sa skrývajú, ej, smutno sa skrývajú. Ach, milí sokoly, semže, sem sa majte, holúbky, hrdličky vyplieniť nedajte, ej, vyplieniť nedajte!

Erben 3/192 | Náš táta si mámu chválí (8%)
Náš táta si mámu chválí, že mu málo dříví spálí: při maličkým polínku uvaří mu polívku. Náš táta má hodnou máma, já takovou nedostanu: a bych dost daleko šel, snad bych ji přec nenašel. Náš mlynář si ženu chválí, že mu málo dříví spálí: postavila na úkrop, spálila mu novej plot!

Galko 1/417 | Vydaj mňa, mamičko (8%)
Vydaj mňa, mamičko, ked mňa chuapci ptajú, nech mi staré baby roky nečítajú. Lebo staré baby roboty nemajú, chudobným panenkám roky počítajú. Vydaj mňa, mamičko, do teho domečku, de je obrovnané červenú hlinečkú. Vydaj mňa, mamičko, de je syn s materú, jak kebys’ mňa daua medzi dvoch andeú.*) Vydaj mňa, mamičko, de je synek s otcem, budú na mňa vouat:**) nevjestičko, pod sem. Nedaj mňa, mamičko, de sú dvje nevjesty, jak kebys’ mňa daua strakám, vranám zesci.

Erben 5/343 | Chceš-li holka vědět (8%)
Chceš-li holka vědět, jakej je dům můj: pod tím šírým nebem to daleky pole, to je ten dům můj. Chceš-li holka vědět, jaká strava má: ta pečené koňská a voda Dunajská, ta je strava má. Chceš-li holka vědět, jaká postel má: zelenej trávníček, bílej jetelíček, to je postel má. Chceš-li holka vědět, jaká peřina: tašku dám pod hlavu, pláštěm se přikreju, to má peřina!

Galko 1/493 | Ej, kovalu, sprav mi sekerečku (8%)
Ej, kovalu, kovalu, sprav mi sekerečku, bo ja mám za vodú dievča jak jahodu frajerečku.

Erben 2/819 | Honzo můj rozmilý (6%)
Honzo můj rozmilý, Honzo, Honzíčku! ráda bych ti dala svoji ručičko. Já jsem holka mladá od Litoměřic, lidem jsem podobná, nestarej se nic. Andulka mně říkaj‘, to je jméno mý: neboj se, Honzíčku, mý panímámy. Nebudeš nic dělat, já tě uživím; jenom špacírovat, jako kavalír. Panímáma přála, že mně něco dá, bych se nestarala, co pro mě chová. Devět liber mrkve, pytel od mouky, dva pytlíky viky, čtyry homolky. Rozkřapanej hrnec, čtyry vařejčky, mísu planejch jablek, zlámaný necky. Jednu starou truhlu bez dna, bez víka, kerou mně slíbila kmotra Hedvíka. Na tu naši svatbu náš táta nám dá jednu starou vránu, rohy od vola. Budem zpívat, Honzo, Honzo, Honzíčku! dejte krejcar za tu krásnou písničku.

Bartoš 1901 / 0931b | Vdala sem si vdala (5%)
Vdala sem si, vdala, a co je po mém vdaní, dyž sem se dostala, kde chleba nemají. Kde chleba nemají, koláčů nepečó — já tady nebudu, já odcaď uteču.