Erben 5/122 | Jen jsem nebyl tejden doma

28 words

Erben 5/122 | Jen jsem nebyl tejden doma (100%)
Jen jsem nebyl tejden doma, už se na mě ptali, že mi něco uchystali, žeby mi to dali: co chcete? tu hle jsem, co mi dáte, dejte sem!

Sušil 0149 | Ovečko ztracená (72%)
Ovečko ztracená, celá zarmoucená! Sem ke mně pospíchej, nic se neostýchej. *Ach, já nesmím k tobě, stydím se v té době, těžce sem shřešila, tvou lásku ztratila.* Pastvou tě nakrmím, svým tělem nasytím, navrať se brzičko, ztracená ovečko! »Ráda bych šla blíže, nedá hříchů tíže. Podvést sem se dala, na tebe nedbala.* Tys drahý poklad můj a já sem pastýř tvůj. Bok tobě odvírám a v stráž tě zavírám. Ruce roztahuji, sebe obětuji; přijmu tě na milost, odpustím ti vši zlost. »Ach, já omámená, ovečka ztracená! Hle, zdaleka stojím, vrátiti se bojím.* Neboj se, spanilá, pojď ke mně, rozmilá, vstaň, ó, vstaň od země a obrať se ke mně. Hleď, jak já pro tebe opustil sem nebe. Pojď tedy brzičko, ztracená ovečko. »0, pastýři milý, miláčku spanilý! Slyším tvé volání, již činím pokání. Prosím v truchlivosti, odpusť mně mé zlosti! A již mne ozdravuj, neb jsi ty lékař můj. Byla sem vyhnaná a hříchům prodaná, hynula sem cele, na duši, na těle. Již činím pokání, uděl smilování! Přijmi navrácenou, ovečku ztracenou.« O, vítej, ztracená, vítej, opuštěná! Vítej, holubičko, vítej, má ovečko! Hlavu nakloňuji, v lásce se skloňuji, polib mne, dušičko, ztracená ovečko.

Erben 5/327 | Má panenko rozmilá! (72%)
Má panenko rozmilá! proč pak jsi tak fortelná, žes vojáky s kverama pod okny stát nechala? Už vojáci s kverama, ponocní s lucernama a verbíři s poutama stoji mezi vratama. Povídají verbíři, že se líbím císaři; pouta na nohy mi dali, do Prahy mě dodali. Pudrovaná hlavička, po straně je šavlička: tám hle slojí má milá, utírá si očička!

Erben 2/049 | Tam hle je jablůnek (71%)
Tam hle je jablůnek, já na něj vlezu, jen jednou zatřesu, hned zase slezu. Jsou na něm jablíčka, pěkný červeny; tam pod ním sedává mé potěšeni.

Erben 5/226 | Tam hle je háječek (71%)
Tam hle je háječek, tam hle je roven; pasou tam ovčáci, mají tam oheň, na ohni kotel, na kotli ovci: kůži už prodali židovi do vsi.

Erben 5/341 | Vojáci jedou jedou? (70%)
Vojáci jedou, jedou? tam hle za horou; potkali dívčici v zelené kytlici, vzali ji s sebou.

Galko 1/111 | Ach, bože môj, pane môj, čo mám hriešna (35%)
Ach, bože môj, pane môj, čo mám hriešna robiť, [: pohneval sa ten milý môj, prestal ko mne chodiť. :] To by tak zle nebolo, ale sa oženil, [: a tu našu vernú lásku do konca už zmenil. :] Budem ja mu želati, by sa mu tak stalo, [: žeby to jeho veselie dlho netrvalo. :] Žeby šťastia, ni zdravia, ni svedomia nemal; [: keď prvý raz von vystúpi, žeby nôžku zlámal. :] Neďaleko von vyšol na zelenú lúčku, [: koník sa mu kus potočil, zlámal si on rúčku. :] Pravda je to, pravda je, čo milá zakľaje; [: kto sa falošne miluje, že mu bôh nepraje. :]

Galko 1/438 | Fijala, bodaj sa prijala (22%)
Fijala, fijala, bodaj sa prijala, žeby mňa moja mať na jeseň vydala. Vydám sa ja, vydám, vydám sa ja rada, lebo je to pekne, keď je žena mladá. Pekne je, pekne je, aj jej ver’ pristanie, keď sa tá Anička Jankovi dostane. Za toho ja pôjdem, za koho sama chcem, čo ma bude bíjať sedem razy cez deň. Sedem razy cez deň, sto razy za týždeň, predsa budem vraveť, že ma ni každý deň.

Erben 2/820 | Ančičko šafářojic! (20%)
Ančičko šafářojic! neříkej tátoji nic: jenom řekni mámě, že se spolu známe: tátoji neříkej nic, Ančičko šafářojic! „Honzíčku! příď jenom k nám a řekni tátoji sám, aby v tom vůli dal, nám spolu požehnal; jen řekni tátoji sám, až přídeš, Honzíčku, k nám.“ Ančičko! přec se lekám, když si na to zpomínám: co řekne pantáta, kterak mě přivítá? když si na to zpomínám, Andulko, vždy se lekám! „Proč by tě nepřivítal, když panímámě říkal: žeby tě rád viděl, abys k němu přišel, sám panímámě říkal – proč by tě nepřivítal?“ Jest-li že ty budeš má, jak šťastni budem obá: budem se milovat, společně pracovat; jak štastni budem obá, až budeš, Ančičko, má!

Erben 2/327 | Vyrostla mně bílá růže (19%)
Vyrostla mně bílá růže, trhat já ji nebudu: milovala jsem Vojtíška, milovat už nebudu. Milovala jsem ho věrně, v srdci jsem ho nosila; toho jsem se nenadála, žeby láska šálila. Šel můj milej po ulici, měl klobouček na stranu; lidé jsou mu povídali: Tamhle vidíš svou pannu. „Nemluvte mně, lidé, o ní, hledět na ni nemohu; jak ji spatřím jedním okem, sklopím hlavu hned dolu.“ Když jsi na mě hledět nemoh, proč jsi za mnou chodíval? já jsem tebe neprosila, abys ty mne miloval. Měl jsi dvéře otevřeny do srdce upřímného: ale nyní jsou zavřeny, nepřijdeš víc do něho! Což pak jsem ti udělala, že mne teď nenávidíš? vždyť jsem ta, která jsem byla, proč pak se za mě stydíš? To mám já teď za upřímnost, kterou jsem k tobě měla; pro tebe bych, nejmilejši, krev byla vycedila! Rozpomeň se, nejmilejši! na tvoje slibování: že tě bude pán Bůh trestat, nedá ti požehnání. Rozpomeň se, nejmilejši! na moje mladá léta: léta s tebou jsem ztratila – po radosti je veta! Živobytí bych si vzala, však jsem si ho nedala: věčnost věčší, než celý svět, toho jsem se lekala.

Galko 1/034 | Vychodí slniečko spoza lesy (19%)
Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v tom Liptove nič neteší; tešilo mne, ale už nie, azda ma poteší nekde inde. Včera mi má milá odkázala, žeby mi polovic srdca dala; pýtal som ho, nemala nôž, chcel som jej požičať, nechcela už. Čo si mám pre lásku srdce trápiť, volím ja svej milej prsteň vrátiť; vrátim jej ho, ja jej ho dám, keď jeden utratím, desať jich mám.