Černík 1908 / 216 | Ej veža

24 words

Černík 1908 / 216 | Ej veža (100%)
Ej, veža, veža, vysoká veža, ztracil som pérko, od miléj beža. A hdo ho našol, něch mi ho vrací, šak mu milenka dobre zaplací.

Sušil 1807 | Aj reža reža zelená reža (27%)
Aj, reža, reža, zelená reža, ztratil som pérko [: od milej běža. :] A kdo ho našel, nech mně ho vrátí, šak mu milenka dobře zaplatí.

Černík 1908 / 212 | Počkajce (24%)
Počkajce, vy novomeščí pánové, čo vám povie jedno dzievča laskavé, něberce jéj za vojáčka milého, lebo němá v celém svece jiného. Keď som išol od svéj miléj, už bol dzeň, vykúkaly tam tri panny oknom ven, ony sa mňa zpytovaly, hdze som bol, a já som jim odpovedac němóhol. Keď som išol od svéj miléj v sobotu, našol som si v jednom šenku robotu, dovézli tam jaré žitko turecké, šípaly ho ty dzievčence lopenské.

Galko 3/065 | Čo sa stalo nové v meste Hodoníne (24%)
Čo sa stalo nové v meste Hodoníne? Utopil sa Janko na malej bystrine. A ked sa už topil, kamarádov zvolal: kamarádi mojí, už som sa vám skoval! Skoval som sa, skoval pod bystrú vodičku, podajže mi, milá, tú pravú ručičku! Ona mu podala, horce zaplakala: načo si sa kúpal, ked ta voda brala? Ja som sa nekúpal, ja som kone brodzil, tuším ma sám pán boh do tej vody hodzil. Do vody, do vody, do tej zátočiny, že som si nevšímal chudobnej dzievčiny. Chudobná devečka, jako iskerečka, chodzí po slobodze, jak rybka po vodze. Ryba z vody výjde, ráda by do vody, ked sa dzievča vydá, nemá už slobody. Ked sa dzievča vydá, jako by umrelo, jako by ho ani na svete nebolo. Vydat sa je vydat, ale odvydávat, ved to veru neni chleba vypoščávat. Ked sa chleba poščá*, lahúčko sa vráci; ked sa dzievča vydá, jakživ sa nevráci.

Černík 1908 / 290 | Pri Krakove (24%)
Pri Krakove čierná zeme nu plani, [: zavrcel sa švarný šohaj na koni. :] Po téj zemi Krakovjanka chodzila, [: na svých rukách nemluvňátko nosila. :] Hodzila ho do téj bystréj vodzičky, [: hdze sa perú drobné ryby, kačičky. :] Sečky panny Krakovjanky do radu, [: budzeme vám prezieraci slobodu. :] Šeckým pannám Krakovjankám veněček, [: rychtárovéj Hanulence čapeček. :] * Hodzili ju s mostu do Dunajíčka, [: ona volá na svojého tacíčka. :] Podajce mi, mój tacíčku, ručičku, [: utopím sa v hubokém Dunajíčku. :] Sama si si, céro moja, príčina, [: púščala si švarné chlapce z večera. :] * Išol milý koně brodzic do Váhu, [: našol ju tam vyhodzenú na brehu. :] Hen to holá volakedy má milá, [: púsčala mňa do komory z večera. :]

Bartoš 1901 / 0866 | Široký ľist jabłoňový (24%)
[: Široký ľist jabłoňový, :] ešče širší javorový [: Jabłoňový poděstěľem :] javorovým priodějem. [: U mej manky, na jéj dvore :] je tam drevo javorové. [: Pod javorem hudci hrajú :] mładší céru vydávajú. [: Za ňú ženú krávy, voły :] za mnú ľeťá vrany, sovy. [: Pred ňú ženú jałovice :] za mnú bežá krepeľice.

Bartoš 1901 / 1221 | Ked sem išeł išeł (24%)
[: Ked sem išeł, išeł, :] [: z Očková do Čkova, :] odpadła ně z mého koníčka vraného podkova, podkova, podkověnka nová. [: Išľi za mnú išľi :j [: vojáci, korľáci, :] ja, už sa ně z mého koníčka vraného [: podkověnka vrací. :]

Černík 1908 / 270 | Jedna dve (19%)
Jedna, dve, tri, štyry, pet, šesc, sedem, osem, děvac, desac, jedenástá hodzina, ta milého zbudzila. Vítaj, milý, keď si prišol, už je rok preč, čo's odešol, jaký sa ci sníček zdál, keď si prišol dněska k nám? Mně sa sníček nězdal žjadný, idzem sa ptac, hdo je zdravý, jak sa, milá, jak sa máš, jak sa, milá, tu chováš? Ešče temu něverila, zlatý prscienek mu dala, a jak mi ho něvrácí, něch mu Pámbo zaplací.

Černík 1908 / 023 | Ach Hanička (18%)
Ach, Hanička malučká, šak si pěkná bielučká, já som tebja zamiloval, ešče's bola malučká. Ach, Hanička, jak sa máš, povedz ty mi, hdze spáváš? A já k tobě v noci prídzem, ani sa mňa něnazdáš. Ty, šohajko volačí, máš falešné obočí; ty’s mna zvjédól, aj podvjédól, něh ci Pámbo zaplací. Ty šohajko, z růže kvet, radšej ťa mám, leš ten svet, radšej ťa mám, keď prídzeš k nám, jako inšiech dvacat pet.

Černík 1908 / 116 | Prečo sa dzievčence (18%)
Prečo sa dzievčence, něvydáce, prečo si čarovac mi nědáce? A já mám v zahradce taký koreň, která mi zaplací, já jéj poviem. Kerá mi zaplací na holbičku, a já jéj vykopem polovičku. A kerá zaplací na dve honem, a já jéj vykopem celý koreň. Šak je to žitečko podhončivé, šak sú ty dzievčence bezočivé. Jedna má galána a druhá nic, dziv jéj to srdečko něvypadně.

Sušil 1369 | Na rynku v Bystřici (7%)
Na rynku v Bystřici je vysoká veža, ta moja maměnka dávno pod ňú ležá. Ležá oni, ležá nedaleko dveří, nedaleko dveří rozmarýn zelený. Černá zem, černá zem, daj ven maměnku mú, nech sa já jim ešče věrně vyžaluju. A keď já jim počnu věrně žalovati, věru ta černá zem musí zaplakati. »Má dcero rozmilá, co si ty vymýšláš, když mi v černé zemi odpočinku nedáš?« Má milá maměnko, jak bych vám ho dala, když sem vašej lásky ani nepoznala. Přindite, maměnko, budu sa vydávat, přindite, maměnko, věnec odevzdávat. Neskoro, maměnko, neskoro idete, už mého věnečka už neuvidíte. Vážú mi ho, vážú na štyry uzličky, co ho nerozvážú ty vaše ručičky. Vážú mi ho, vážú na jeden veliký, co ho nerozváže všecek svět široký.