Bartoš 1901 / 0146 | Dyž sem išeł od svéj miłéj

68 words

Bartoš 1901 / 0146 | Dyž sem išeł od svéj miłéj (100%)
Dyž sem išeł od svéj miłéj, byl měsíček vysoko. Podívaj sa, moja miłá, jak su já už daľeko. Já sa na ťa nepodívám, já sa na teba hněvám, pripraviłs ňa o můj vínek, já ho u teba hľedám. Nehľedaj ho u žádného, enom u mňa samého, kúpím ti já na perinku, damašku červeného. Ja damašku červeného, a pantľu na poviják, aby sis ty nemysľeła, že su hrubý furyják.

Sušil 0973 | Sivá husa sivá (23%)
[: Sivá husa, sivá :] dolů vodú splýva. Kdo galánky nemá, nech sa za ňú dívá. Já galánky nemám, já sa nepodívám. Měl sem já galánku, jednej vdovy děvku. Chodíval sem za ňú, polámal sem lavku. Byla to lavečka z dřeva olšového. Byla to panenka srdce falešného.

Černík 1908 / 312 | Mamičko (23%)
Mamičko, tacíčku, na vás my voláme, na pekné šjatečky my od vás žjadáme. Ženichu, ženichu, na tebja voláme, pěkného chlapečka do roka žjadáme. Sestričky, sestričky, na vás my voláme, na peknú košielku my od vás žjadáme. Bratové, bratové, na vás my voláme, na peknú faječku my od vás žjadáme. Družičky, družičky, na vás my voláme, na peknú čapičku my od vás žjadáme. Drožbóvja, družbóvja, na vás my voláme, na pekné pančušky my od vás žjadáme. Starý svat, starý svat, na vás my voláme, na pekné strevíčky my od vás žjadáme. Široká, široká, na vás my voláme, na peknú podušku my od vás žjadáme. Rodzina, rodzina, na vás my voláme, na pekný poviják my od vás žjadáme. Aj vy oddomníci, na vás my voláme, čo nám nědostává, my od vás žjadáme.

Bartoš 1901 / 0791b | Ked som išeł pres Pyéščany (20%)
Ked som išeł pres Pyéščany, postreteł som tri panny; chceł som jim dat pekné pozdravený, ony ne dakovały. Jako ty já dakovat mám, já sa na teba hnevám, privedełs ma o zeľený venec, já ho posavad nemám. A ja som ta neprivédeł, privedła si sa sama, pojałas ma za pravú ručičku: Pod môj myłý, pod s nama. Dávał som ty złatý dukát za ten jeden nocľah tvôj, abys, myłá, sebe nemysľeła, že som já boł frajer tvôj. A já nescem žáden dukát, any žanné penáze, ľež som ta já, myłá duša moja, sceła maty za muža. Ked si ma ty sceła maty, mała si sa šanuvat, mała si sa s inými młádenci po muzigách netúłat.

Bartoš 1901 / 1213 | Ten prstýnek co's mi dała (16%)
Ten prstýnek co's mi dała ten já nosiť nebudu, pustím já ho do tiché voděnky, on popłyne až dołů. Ten šáteček co's mi dała, ten já nosiť nebudu, až já se na tu vojnu dostanu, kvér ním pucovať budu. Až já ním kvér vypucuju do černý barvy ho dám, abys ty si miłá nemysľeła, že ho za onučku mám.

Sušil 0264 | Bože můj nebeský (13%)
Bože můj nebeský, jdú na mňa tesknosti, že můj milý leží ve velkej nemoci. Dybych já věděla, že jemu pomožu, zajela bych já mu pro červenú růžu. Nehledaj, má milá, tej červenej masti, už je má hlavěnka porúbaná dosti. Dyby já věděla, že mně míníš umřít, dala bych já tobě košelku zlatem šit. Nedávaj, má milá, košelky zlatem šit, a pros Pána Boha, abych mohl okřít. Podaj mně, má milá, šablu zrcadlnú, nech sa já podívám, jak mně líčka blednú. Jak mu ju podala, na straně ostala; kdo ti tu radu dal, bys u mňa nestála? Dala mně ju, dala, má stará matička,, by mňa neseťala tá tvoja šablička. Byl bych ti udělal svadbu bez ohlášek, až by mně byl ostal krvavý palášek.

Sušil 1524 | Studená rosa padá (12%)
Studená rosa padá, šohajek koně hledá. Nehledaj, šohaj, koně, poslala jsem já pro ně. Na to milotské pole černojoké pachole. Černojokého synka, co na husličky břinká. Jede šohajek hájem, černá košelka na něm. Perme ju, milá, z mydla, bude košelka bílá. Perme ju, milá, perme, enom jí nezederme. A dyž ju zedereme, na druhú zebereme.

Bartoš 1901 / 1311 | Rosička na trávu sedá (12%)
Rosička na trávu sedá, syneček konická hľedá. Nehľedaj, synečku, koňa, šak ho máš v maštáľce doma. Ej strakaté, vołečky, co vy sa ohľédáte na moju gaľánečku, ej šak vy ju neznáte.

Erben 7/018 | Vím já o pěkném palouce (11%)
Vím já o pěkném palouce, 1) na něm městečko Rakovce. Bydleli tam dva konváři, oba dobři hospodáři. Měl ten jeden hezkou dceru, hezčí nežli král královnu. 2) Plela babička zahradu, 3) pan král jde k babě na radu: „Hej babo, babo! dej radu, kterak bych dostal lu pannu.“ „Má rada bude dost bodná, bude-li jen zaplacena?“ „O plat nic ty se nestarej, jen ty mně dobrou radu dej.“ „Kup sobě štůčku damašku, dej si šít šaly po pražsku a čepeček po moravsku. Toulej se, toulej po rynku, až ke konvářovic domku. A když se k domku přitouláš, na vrata venku zaklepáš.“ 4) „Kdo to tak tluče, kdo to je, 5) že nedá v noci pokoje?“ „Já jsem kramářka z Opavy, jedu pro zboží do Prahy. Vozy jsem napřed poslala, sama jsem vzadu zůstala. Žádám vás za přelezení 6) třeba jen na holé zemi.“ „Jdi, Kačenko, jdi otvírat, krásná paní stojí u vrat Jdi, Kačenko, stroj večeři, ať se paní navečeří.“ Pani se navečeřela, odpočinouti žádala. „Jdi, Kačenko, jdi lůžko stlát, ta pani musí časně vstát!“ „Ach, tatíčku můj rozmilý! nic rni se paní nelíbí: Jak živa jsem neviděla, aby paní vousy měla!“ „Jdi, Kačenko, nic nereptej, co ti poroučím, udělej.“ Když čepec s blavy sdělala, Kačence jej darovala. Když prsten s prstu sdělala, Kačence jej darovala. „Zhasni, Kačenko, tu svíčku, ať já si svléknu sukničku. Já jsem panička poctivá, víc nežli jiná stydlivá.“ A když už bylo půl noci, paní kráčí po světnici. A když bylo po půl noci: „Ach otče, přispěj k pomoci!“ „Nic, Kačenko, nic nekřič ty! však jsem já sám král Uherský.“ A když už bylo na ráno, bylo po městě voláno: Že konvářovic Kačenka už není žádná panenka. Všecky panny věnce vijou, u konvářů čepce šijou. Všecky panny jdou na dříví, u konvářů strojí křtiny. Všecky panny jdou pro vodu, ta konvářovic k ouvodu. „Můj bratříček z vojny jede, 7) co on mně přesmutné veze?“ „Vezu ti věnec zelený, perle do něho vpleteny!“ „Ach, což je mně do věnečku, když už nejsem za děvečku!“ „Ukaž, sestro, muže svého, muže svého, švakra mého.“ „Ach, kohož bych ukázala, než pana krále samého!“ „Kdybych věděl, který to král, na kusy bych ho rozsekal!“ „Toho, bratříčku! nedělej, mé poctivosti nehledej. Má poctivost světem běží, žádný jí víc nedohoní. Žádný jí víc nedohoní, kdyby bylo tři sta koní!“ Když synáčka kolíbala, takto jest jemu zpívala: „Dadej, malej! mlč můj synu! však máš tatíčka hrdinu! Dadej, malej! mlč synu můj: Uherský král je otec tvůj!“ 1) Stála chaloupka v rákose, nedaleko od vesnice. 2) Sem kladou někteří slohu tuto: Žádný jí nemoh‘ podvesti, jenom ten pan král Uherský, ten podvoditel panenský. 3) Plela babička, plela len, krásná Kačenka byla v něm. „Půjdu k té bábě na radu, jak bych podvedl tu pannu. Babo, babičko! dej radu, kterak tu pannu dostanu.“ „Já ráda dobrou radu dám, jen když ji zaplacenou mám.“ 4) Stříbrem a zlatem zadrnkáš! 5) Kdo to tluče na ty vrata? utluče stříbra i zlata. 6) Prosím, hospodáři, tebe, bys mi dal nocleh u sebe. „Vždyť pak tu není hospoda, kde bys u nás tu ležela?“ Lehnu třebas na lavičku, sukni si dám pod hlavičku. 7) „Můj bratříček z vojny jede, čtyry koně vraný vede. Vítám tě, bratře, bratříčku, z daleké cesty vojáčku! Co mi vezeš za vítání?“ „Vezu ti věnec perlový.“ „Což bych já s věncem dělala, když už nejsem žádná panna?“ Píseň slovenská, hlavním dílem s touto se srovnávajíc, jmenuje výslovně krále Uherského Matiáše (Korvina), o jehož milovánkách množství písní a pověstí slovanských svědčí. Píseň lužická, jak veršem, tak i barvou básnickou od ostatních se lišíc, pokládá „Khatržinku“ za dceru krčmářovu z Dolné Hůrky, a na místě krále Uherského jmenuje »Vujrjovskoho panaw, vypravujíc, kterak tento nakoupiv sobě na trhu Zhořelském troubu plátna, sametu sto loket a bílého hedbáví, za počestnou pannu (knežnićku) přestrojen přijel do Dolné Hůrky na dvůr krčmářův, žádaje, aby ho krčmář u sebe přechoval za jednu noc: „Nechť koně stojí prostřed dvora, schovej mne jen před Vujrjovským pánem, tím Luciperem!“ Načež krčmář odpovídá: „Kdybych chtěl přechovat tebe této noci, kdybych chtěl tě schovat, musil bych tě zavřít pod devět zámků v desátou světničku k mojí milé dceři, krásné Kateřince.“

Sušil 2048 | Hnala husičky do pola (10%)
Hnala husičky [: do pola, :] aby tam něco [: skusila. :] Uhlídla tam keř zelený; a u něho stál kůň vraný. A na tem koni mládenec, prosil Kačenku o věnec. Věnečka ti nemožu dat, až se budú lipky zeleňat. Kúpil damašku zeleného, obinul lipky do něho. Juž seš, Kačenko, juž seš má, juž se ta lipka zelená.

Sušil 0506 | Ej dívča dívča (10%)
[: Ej, dívča, dívča :] [:v černém damášku! :] Neprocházaj sa po mém salášku. Ten můj salášek velice drahý. Každá ovečka za dva tolary. Ej, dívča, dívča v černém domíně! Neprocházaj sa po rozmarýně. Ten rozmarýnek on pěkně voní; kdo po něm chodí, Pán Bůh ho skloní. Ej, dívča, dívča, sto ďáků v tobě! Zedral sem boty choďaci k tobě. A dybych věděl, že budeš moja, zedral bych boty třebas i troje. Ej, hora, hora, vysoká hora! Pověz, děvčico, budeš-li moja? Ej, budu, budu, ale to ne včil; počkaj, šohajku, až si podívčím.