Bartoš 1901 / 0255 |

57 words

Bartoš 1901 / 0255 | (100%)
1. Před naší je zahrádečka trním hraděná, a v ní roste rozmarýnek, bíłý vršek má, a to je rozmarýn, a já o něm dobre vím, keď mňa nechceš, nemiłuješ, tebě vypovím. 2. Naša sľépka jarabatá drobné má perí, už tá moja najmiľejší mně nic neverí, keď neverí, nech nechá, a já půjdem do světa, budem sobě namłúvati švárné děvčata.

Černík 1908 / 101 | A pred nami zahrádečka (50%)
A pred nami zahrádečka, trním plecená, na něj rosce rozmarýnek, bielé vršky má, haj, haj, rozmarýn, a já o něm dobre vím, hdo mňa něsce milovaci, já mu vypovím. Miloval mňa švarný šohaj, herskú dzievčinu, zaněchal mňa milý Bože, skrdze příčinu, haj, haj, keď něsceš, hladaj si ju, hdze ju vieš, prídze inší, stokrát milší, banovac budzeš.

Černík 1908 / 188 | Naša sliepka (39%)
Naša sliepka jarabatá, drobného pierí, povedala moja milá, že mi něverí; keď něverí, něch něhá, a já pójdzem do světa, tam si budzem namlúvaci švarné dzievčata. Zamiloval som si jednu, slúží na fáre, něsmel som k něj chodzievaci, len prede dvére; keď som já k něj chodzieval, v hrsci čižmy nosieval, pocichúčky, polahúčky na milú volal. Otvór že mi, moja milá, vedz mi je zima, a snad by mňa nězahrjála tvoja perina; Kebys bola tak dobrá, mému srdcu uprimná, bola by si poprosila pana farára. Zakončení: Ale's nění tak dobrá, mému srdcu uprimná, ani si's ty něprosila pana farára. *)

Bartoš 1901 / 0662 | Naša zahrádečka pľetená (32%)
Naša zahrádečka pľetená, v ní rozmarýn růža červená, a v ní rozmarýn, a já o něm vím, kdy sem ho seła. Dyž sem maryjánek střihała, chłapcom za kłobúčky dávała; enom jednomu, svému miłému, sem ho nedała. A mám-ľi já tady vartu stát? Já sa možu jít domu vyspat, a jak sa vyspím budu červená jako maľina. Ešče si naséju marjánku tým Těšovským chłapcom na památku. Chłapci, pojďte k nám, maryjánek mám, a já vám ho dám. On sa na mně tuze rozhněváł, v hospodě ně vínka nezavdáł, vínka nezavdáł, do tanca nezváł, tak ně uděłáł. Už sem zapoměła na otce, také zapomenu na chłapce, na tě můj miłý, můj roztomiłý, na tě do konce. Už sem zapoměła na matku, zapomenu aj na zahrádku, v kerém sem stáła, kvítí trhała, chłapcom dávała. Už sem zapoměła na bratra, také zapomenu na vráta, v kerých sem stáła, si namłúvała, do bíłého dňa. Ešče tě, synečku, přistrójím, a potom já tobě vypovím, včiľ ti to povím: o tě nestójím, o tě nestójím.

Smutný 29/108 | A ta slípka jarabatá drobného perí (32%)
A ta slípka jarabatá, drobného perí

Bartók III 1160c | Vileťela húska pekná jarabatá (28%)
Vileťela húska pekná jarabatá

Sušil 0786 | Před naše zahrada pletená (26%)
Před naše zahrada pletená a v ní je studýnka sróbená,*) u ní rozmarýn, o něm dobře vím, když ho sázela. Nasela tam také marjánku, aby měli chlapci památku. Poďte, chlapci, k nám, já vám take dám rozmarijánku. Pěkné rozmariján lámala, chlapcům za klobóčky dávala. Svému milýmu, roztomilýmu s pantló vázala. Když tě tak do pantlí přistrojím, potom ti, můj milý, vypovím, že ty k nám chodíš, falešně mluvíš, o tém dobře víš. A půjdeme spolu na jarmak, copak tam budeme kupovat? Pantlu zelenó, modró, červenó na rozlóčenó.

Sušil 0657 | Má panenko milá (24%)
Má panenko milá, nic se ty nedurdi, dyž já ti vypovím, jiného si najdi. Copak si ty myslíš, že si sám na světě? Dyť mně ješče nekde růžička vykvete. Vykvetla mně v krátce vedlivá v zahrádce, a ta potěšuje mé upřímné srdce. Měla sem galána, měla sem ho ráda, už mně ho odvedla ta vedlejší dáma. Dy sis ho odvedla, včil si ho měj ráda, včil ho sobě uvaž na hrbaté záda.

Sušil 0169 | Žalostné kvílení rozmilí křesťané (19%)
Žalostné kvílení, rozmilí křesťané, přesmutné loučení Panenky Marie s synáčkem svým nejmilejším, k hrozným mukám odsouzeným; k smrti se ubírá, žalostí omdlívá. »Matičko má milá, moje potěšení, hodina nastává smutného loučení. Již já musím na smrť jíti a hrozné muka trpěti; již se s tebou loučím, Bohu tě poroučím.« Synáčku můj milý, mé srdce rozmilé, ach, neopouštěj mne, matičky své milé. Rozpomeň se na mou lásku a na mou lítost mateřskou, neb nemám žádného krom tebe samého. »Matičko má milá, nemůž jinak býti, my se již musíme spolu rozloučiti. Již mě Jidáš židům zradí a mě falešně políbí, budou mě vázati, po zemi smýkati.« Synáčku můj milý, nech mne s tebou jíti, já volím za tebe ty muky trpěti. Stokrát chci raděj umříti, než bez tebe živa býti, mé srdce rozmilé, ach, k sobě vezmi mne. »Ach, to musí býti, matičko má milá, láska má mne nutí, Otec toho žádá. Všechen svět mám vykoupiti a smrti věčné zbaviti. K smrti se ubírám, tebe zanechávám.« Žalostná já máti, již sem opuštěná, již vidím synáčka, jak v krvi omdlívá, po všem těle sbičovaný a trním korunovaný, kříž přetěžký nese, bolestí se třese. Synáčka milého na kříž jsou přibili, když vypustil ducha, kopím bok prohnali; jak já nemám smutná býti, nad synáčkem omdlévati! Ze všech ran krev teče, pro tebe, člověče. O, hříšný člověče, vezmi si do srdce mého syna rány, mé velké trápení! Budeš-li to rozjímati, máš věčnou slávu dostati, budeš s mojím synem až na věky. Amen.

Bartoš 1901 / 1243b | Nad Prešpurkem u Dunaja (18%)
[: Nad Prešpurkem u Dunaja je tam skała vysoká, :] [: pod ňú stójí moja miłá :] bíłý šátek vyšívá. [: Dobre je ti, moja miłá, biłý šátek vyšívat, :] [: a já smutný, zarmúcený :] ve dně v noci v gľídě stát. [: Stójím v gľídě jako skała, jako skała, jako peň, :] [: príde guľa rozpálená, :] vyhodí ňa z gľídu ven. [: Z gľídu ňa ven vyhodiła, do špitáľa ňa daľi; :] [: odpište tam mojéj míłéj :] že su pľezirovaný. [: Ľevá noha odstreľená pravá ruka odťatá, :] [: priď sa, miłá, podívati :] jak je vojna veľiká. [: Já sa podívat nepůjdu płakat bysem moseła, :] [: dybych teba, duša moja, :] zraněného viděľa. [: Ani si ty, moja miłá, ani na mňa nemysľi, :] [: ked sem já k vám chodívávał, ;] všecko to było inší.

Sušil 0710 | Nechoď k nám synečku (18%)
Nechoď k nám, synečku, dyž já ti nekážu, já tobě chodníček kamením zahážu. Kamením zahážu a trním zatrním, nechoď k nám, synečku, já o ťa nestojím. Dondi k nám, šohaju, až ti budu kázat, bude ti chodníček, rozmarýnem scházat. Rozmarýnem scházat, modrú fialenkú, potom ty uhlédáš, že máš frajerenku.