Bartoš 1901 / 0257c | Ja rozmarýn rozmarýn

58 words

Bartoš 1901 / 0257c | Ja rozmarýn rozmarýn (100%)
Ja rozmarýn, rozmarýn, ja zeľený rozmarýn, ja já sa ti, dívčico, ja do něho povaľím. Ja povaľ sa ně, povaľ, ja enom ho nepołam, ja było by ho škoda, ja, gaľánečko moja. Ja rozmarýn, rozmarýn, ja z rozmarýnu kołek, ja ešče voňavéjší ten súsedů pacholek. Ja rozmarýn, rozmarýn, ja z rozmarýnu kytka, ja ešče voňavéjší ta súsedova dívka.

Sušil 0826 | Rozmarýn rozmarýn (61%)
Rozmarýn, rozmarýn, ja, zelený rozmarýn. Ja sa ti, děvčico, do něho povalím. Ja, poval sa, poval, jenom ho nepouam, ješče ti k neděli voničku uděuám.1)

Sušil 1593 | Voňavý voňavý (37%)
Voňavý, voňavý z rozmarýnu věnec, ešče voňavější Bětíků mládenec. Voňavá, voňavá z rozmarýnu kytka, ešče voňavější Šilůčkova dívka.

Bartoš 1901 / 0257b | Rozmarýn rozmarýn (25%)
Rozmarýn, rozmarýn, zeľený rozmarýn, já sa ti, děvečko, do něho povaľím.

Sušil 0797 | U suseda zahradečka (3%)
U suseda zahradečka, nasila tam ta dzěvečka marijanku do ni, co un pěkně voni. Pacholci se dovědzěli, na marijanek běželi, běželi naň prudce, měli šatky v ruce.1) Ta dzěvuška rano stala, do zahradky pospichala, marijanku něni, krasa se mi měni.2) U susedů švarny Janek, un mi strhal marijanek. Prošvarny Janičku, strhals mi krasičku. Marijanku, marijanku! Sila sem cě na zahonku, kdo cě sivać3) budzě, dy mne tu něbudzě?4)

Sušil 1051 | Zabřešči pacholci (3%)
Zabřešči pacholci na tom druhem konci, šenkyrečka svědči, že chodzicě v noci. Šenkyrečko mila, kaj si nas vidzěla? Včera u suseda plna siň vas byla. Šenkyrečko mila, jak to nědovedzěš, jak to nědovedzěš, utopena budzěš. Což bych nědovedla, dyž sem to vidzěla, včera u suseda plna siň vas byla. Škoda je mladzěže, že sem povědzěla! Dyž sem mlada byla, tež sem tak dzělala. Jak to povědzěla, k Dunaju běžela, k Dunaju běžela, utopic se chcěla.

Sušil 0756 | Pod hájíčkem zelená sa oves (3%)
Pod hájíčkem zelená sa oves; enom ty mně, má panenko, pověz. Jak já tobě, synku, mám pověděť, dyž tvé oči nechcú na mňa hleděť? Pod hajíčkem zelená sa víčka, jak odvykne děvča šohajíčka? Ja, odvykne, ale nevím, jak pak, bude chodiť pod okénko plakať. Pod okénko podle súsedovo, až uslyší slovo synečkovo. »Ne také sem kavalíry měla, na všecky sem brzo zapomněla.« A í na ťa, synku, zapomenu, půjdu podle, na ťa nepohlednu. Ztratila sem vyšívaný šátek, na něm bylo devadesát lásek. Škoda tebe, vyšívaný šátku, ztratila sem od synečka lásku. Už já lásky tejto nenabudu, dokad mia ty nožky nosiť budú. A už sa ta láska nenavrátí, co sa Morava dokola obrátí.

Černík 1908 / 050 | Ej hrmelo (3%)
Ej, hrmelo, pršalo na našu zahrádku, cešli sa chlapci, ja-hoja, na našu Marjánku, dušá má. Ej něcešce sa, chlapci, na našu Marjánku, ta naša súseda, ja-hoja, zasjala fijalku, duša má. Ej, čo mňa po fijalce, keď mi ništ něvoní, čo mňa po dzievčaci, ja-hoja, keď mi nění k vóli, duša má. Ej, k vóli mi je, k vóli otcovi, maceri, ale mé srdénko, ja-hoja, na to něprivolí, duša má. Ej, chlapci, tam něchodzte, tam vám ništ nědajú. aj to švarné dzievča, ja-hoja, pred vami skovajú, duša má. Ej, chleba nám dávali a noža němali, černooké dzievča, ja-hoja, peed nami skovali, duša má. Ej, pod našú zahrádkú, je lipka zelená, a pod tú lipečkú, ja-hoja, postylka ustlaná, duša má. Ej, a na téj postýlce švarný Janko leží, milá se ho pítá, ja-hoja, čo ťa Janko bolí, duša má. Ej, bolí mňa hlavička a polovic čela, čo mňa poštípala, ja-hoja, súsedova včela, duša má. Ej, něbola to včela, včelička z včelína, leš to bolo dzievča, ja-hoja, s čiernýma očima, duša má.

Bartoš 1901 / 0567 | Rozmarýnek rozmarýn (3%)
Rozmarýnek, rozmarýn, na tom vŕše stójí; ja ešče sem daľeko, už ně pěkně vóní. Z maryánku vonička ta ně už uvadła, ja už ně od synečka všecka chuť odpadła. Chodíváł k nám syneček, aľe jen v neděľu už chodívat nebude, ľudé ho rozvedú. A dyž si ho rozvedú nech si ho aj majú, ja šak on si zpomene pohľédaja za mnú. Ja maľina, maľina, ľistu širokého, ja nemáš ty děvečko, gaľána stáłého. A dyž nemám gaľána, nemám ani řečí, nemajú proč płakávat moje čérné oči.

Sušil 1812 | Šuhajkovo pérko (2%)
Šuhajkovo pérko visí přes raménko, naprav mně ho, naprav, súsedova dcérko. Bude-li rozmarýn, já ti ho napravím, bude-li pérečko, temu nerozumím.

Sušil 1494 | V našem dvoře kvitnou růže (2%)
V našem dvoře kvitnou růže, ja jich trhač něbudu, milovalach dvu mladencův, milovač jich něbudu. Dy něbuděš, to něbuděš, ja se prosič něbudu, jak tu přijdu susedovi, namluvač se jich budu. Už tu přišli, už tu stoju, nas do taňca něberu, to su šelmy, ci pacholci, ješče se z nas vysměju. Žaden nějest taky šelma, jak susedův pacholek, ma na vescě z střibra bortu, na klobučku faborek. Nězahlidaj na tu bortu, ani na ten faborek, vezřičiž mu do maštalně, jaky tam ma pořundek.