Bartoš 1901 / 0483b | Ej stavěli tesaři

53 words

Bartoš 1901 / 0483b | Ej stavěli tesaři (100%)
[: Ej, stavěli tesaři zedníkům lešení,:] [: po něm se prochází moje potěšení. :] [: Vy moje potěšení, černé oči máte, :] [: ale se já bojím, že mne oklamáte. :] [: Neboj se ty děvečko, mého oklamání, :] [: nedal by mi Pán Bůh s jinší požehnání. :] [: Ach nedal by mi Pán Bůh ani na statečku, :] [: že jsem tě ošidil, chudobnou děvečku. :]

Erben 2/356 | Ach kýž jsem za vodou (42%)
Ach, kýž jsem za vodou, za vodou studenou! dala bych si ulejt, dala bych si ulejt roubu, to stříbrnou. Zatroubila bych, zaplakala bych, na svého milého, na neupřímného, zavolala bych. „Ach, dcero má milá! co pak jsi myslila, že jsi pro jednoho hocha falešného tak se zarmoutila?“ Ach! té mojí lásky neuhasí ve mně ani ten deštíček, ani ten deštíček, co se přes les žene. Co se přes les žene, přes zelené pole, tam kde vorávalo, když za mnou chodilo, potěšení moje. Já byla upřímná, ty jsi byl falešný: Bůh ti štěstí nedá, Bůh ti štěstí nedá v tom jiném manželství. Bůh ti štěstí nedá na tom tvém statečku: že jsi mne oklamal, že jsi mne oklamal chudobnou děvečku! – Ty hvězdičko tmavá! kdybys slzy znalá, a měla srdíčko, má zlatá hvězdičko, jiskry bys plakala! Plakala bys se mnou, plakala noc celou, že pro věno zlaté nevěsty bohaté s milým mne rozvedou.

Erben 2/279 | Na horách dolinách (42%)
Na horách, dolinách sil jest Jeníček hrách; a ta jeho milá lusky tam trhala. Když jich natrhala, sedla na mezičku; čekala, volala: „Můj zlatej Jeníčku!“ Kolik těch lustiček z fěrtoušku vyndala, tolik, tolikráte sobě zavzdychala. Kolik z těch lustiček zelených zrniček, tolik, tolik z očí vylila slziček. „Vždy jsi mně sliboval, že ty si mne vezmeš, jen až pod háječkem žito jaří sežneš. Žito’s jaří sežal, mne jsi přece nevzal: bodejž tobě pán Bůh žádné štěstí nedal. Žádné štěstí nedal na tom tvém statečku, že jsi mne oklamal chudobnou děvečku. Chudobná děvečka, 1) což ta mnoho zkusí! ta každičkou křivdu tiše snášet musí.“ 1) Chudobná děvečka ta ničehož nemá, jenom tu poctivost, kterou si zachová.

Sušil 0586 | Čí je to děvčina (25%)
Čí je to děvčina s modréma očima? Přinesla do mléna tři vrtle ječmeňa. Prosila mynáře, by jí nebral méta, že mu dá huběnku dneska lebo zétra. Huběnku mu dala, méto jí předce vzal. Bodé tě, mynáři, Pán Bůh ščestí nedal. Pán Bůh ščestí nedal na tvojem statečku, že si ty ošidil chudobnó děvečku.

Sušil 0587 | Můj milý Janičku (23%)
Můj milý Janičku, černé oči máte, a já se vás bojím, že mě oklamáte. Neboj se, Nanynko, mého oklamání, nedal by mně Pán Bůh žádné požehnání. Žádné požehnání na mojem statečku, že sem já oklamal chudobnú děvečku. Chudobná děvečka, ta jiného nemá, jenom tu poctivosť, kerú si zachová.

Sušil 1538 | Tesaři tesaři (22%)
Tesaři, tesaři, řemesla čistého, vy ste udělali kříž svatý pro syna Božího. Zedníci, zedníci, vy ste chasa čistá, vy ste ustavili chrám Páně pro Ježíše Krista.

Erben 2/762 | Vzkázala mně jedna chudobná (22%)
Vzkázala mně jedna chudobná, vzkázaly bohaty dvě: radši mám tu jednu chudobnou, než ty bohaty obě. Bohatá ta jenom hezká je, dokud u mámy sedí: a když se od mámy dostane, sotva pro špínu hledí.

Bartoš 1901 / 0752 | Už je połámaný mosteček ten (22%)
Už je połámaný mosteček ten, přes kerý sem chodíł každičký deň. Už je mostek połámaný, škoda mého miłování, škoda miłování tento týdeň. Neščasní tesaři byť museľi, keří ten mosteček uděłaľi, dyby byľi dobře dbaľi a ten mostek uděłaľi nebýł by já spadnúł do Moldavy.

Bartoš 1901 / 0049 | Vandrovaľi tesaři (22%)
Vandrovaľi tesaři po zeľených łúkách, prečo ste sa nebrániľi, sekerenky v rukách. Jaké naše bránění paľír dorúbaný, krév z něho všady teče do zeľenéj trávy. Kamarádi, poďme tam, nenechme ho ľežat, a jeho mładá žena bude nám děkovat.

Bartoš 1901 / 1063 | U našého fojtíčka (19%)
U našého fojtíčka malovaná světnička, malované lešení, to je mé potěšení. Ti fojtovi synové majú cvoky cínové, podkověnky z oceli to sú chlapci veselí. Ty fojtové děvčice daly dělat radlice, že prý budú orávat, mariánek siávat.

Erben 5/118 | Já nechci kováře (18%)
Já nechci kováře, on má černý tváře; já nechci kováře, on je černý. Já radši zedníka, jsem hodné veliká: budu mu podávat na lešení.