Bartoš 1901 / 0554 | Około Hovoran

67 words

Bartoš 1901 / 0554 | Około Hovoran (100%)
Około Hovoran chodníček jako dłaň; kdo že ho ušľapáł? Šuhajek choďa k nám. Około Mútěnic chodníček jako nic, kdo že ho ušľapáł? Šohaj z Bojanovic. Když sme my tam přišľi, chľeba nám podaľi, černojoké dívča před nama skovaľi. Když ste ju skovaľi, dajte si ju za skło, aby vás nebyło po dívčati teskno. Šuhajku z Hovoran, enem ty přijdi k nám, šuhaj z Bojanovic nepřijde nikdy víc.

Černík 1908 / 050 | Ej hrmelo (22%)
Ej, hrmelo, pršalo na našu zahrádku, cešli sa chlapci, ja-hoja, na našu Marjánku, dušá má. Ej něcešce sa, chlapci, na našu Marjánku, ta naša súseda, ja-hoja, zasjala fijalku, duša má. Ej, čo mňa po fijalce, keď mi ništ něvoní, čo mňa po dzievčaci, ja-hoja, keď mi nění k vóli, duša má. Ej, k vóli mi je, k vóli otcovi, maceri, ale mé srdénko, ja-hoja, na to něprivolí, duša má. Ej, chlapci, tam něchodzte, tam vám ništ nědajú. aj to švarné dzievča, ja-hoja, pred vami skovajú, duša má. Ej, chleba nám dávali a noža němali, černooké dzievča, ja-hoja, peed nami skovali, duša má. Ej, pod našú zahrádkú, je lipka zelená, a pod tú lipečkú, ja-hoja, postylka ustlaná, duša má. Ej, a na téj postýlce švarný Janko leží, milá se ho pítá, ja-hoja, čo ťa Janko bolí, duša má. Ej, bolí mňa hlavička a polovic čela, čo mňa poštípala, ja-hoja, súsedova včela, duša má. Ej, něbola to včela, včelička z včelína, leš to bolo dzievča, ja-hoja, s čiernýma očima, duša má.

Sušil 0964 | Okolo Mutěnic (21%)
Okolo Mutěnic hluboké jazero. Všecí ludé pravjá, že ono zamrzlo. Ono nezamrzlo, rybáři ho lovjá, aj, drobné rybičky, co po kraju choďá! Jeden rybaříček ulovil rybičku, ta byla podobná k mojemu srdečku. Jeden rybaříček ulovil tam lína, hodil ho svej milej do bílého klína.

Bartoš 1901 / 0560 | Dyž sem šéł około vrát (19%)
Dyž sem šéł około vrát, słyšél sem muziku hrát, na harfy, na trúby, kdo mú miłú ľúbí, ten mosí jít domu spat. Přišéł sem do světnice, seďéł sem na łavice, seďéł sem u kamen, płakał sem jak błázen; má miłá nevdávaj se! Proč bych se nevdávała, tři ľeta sem čekała, tři ľeta čekati; ešče se nevdati; si voják, podvedeš ňa. Ešče k vám jednú přijdu, rodiče prost budu: matinko złatinká, poproste tatínka, by ně dáł vašu céru. Než bych ti céru dała, rač bych ju połámała, ruce po ramena, nohy po koľena, tak bych jí uděłała. Dyž ně jí nechcete dat, dám si ju vymaľovat, dám si já ju za skło, až ně bude teskno budu se na ňu dívat.

Bartoš 1901 / 0449 | Dyž sem já šéł około vrát (19%)
Dyž sem já šéł około vrát, zavoňéł ně garafiát; dyž sem šéł około, srce ňa boľeło, jak sem já to děvče méł rád. Dyž já ešče jednú půjdu, tú matičku prosit budu: Matičko złatičká, poproste tatíčka, aby ně dáł vašu cérú. Dyž vy ně ju nechcete dat, dajte si ju vymaľovat, dajte si ju za skło, nebude vám teskno, možete sa na ňu dívat.

Bartoš 1901 / 1176 | Z Hovoran (14%)
Aj vy páni muzikanti, zahrajte mně nahoru. Dyž sem já býł v mładých ľetech, odvédľi ně na vojnu; płakaľi o mně rodičé, má néjmiľéjší. Ach, kdo moje zarmúcené srce potěší? Žádný jiný, než má miłá a její čérné oči. Vy vězdičky, ste maľičký; dyž se na vás podívám, vašu krásu v spanilosti ve svém srdci rozjímám. Vy ste mně od Boha były v noci stvořeny, abyste mně svítívały do méj komory, až já půjdu, povandruju, od mojéj miłéj v noci. Tá dennička, tá nejvíce dycky mně svítívała, dyž sem já šéł od svěj miłéj, cestu ukazovała; za horama výstupováł bílý měsíček, od Dunaje zafúkováł ľibý větříček. Słunce krásné svítí jasně miłéj do okýneček.

Bartoš 1901 / 0636 | Okolo Hovoran cestička (14%)
Okolo Hovoran cestička [: a na ní je zeľená :] travička. Šéł sem já tam jednú jedenkrát, zastáł sem tam miłú, Nanynku rozmiłú, z iným stát.

Sušil 0924 | To naše stavení (11%)
To naše stavení z drobného kamení; šel synek okolo, [: nedal pozdravení. :] Nedal pozdravení pro malý slovečko, že sem mu neřekla: Dobró noc, synečko! Máme-li se hněvat, hněvéme se vobá, nepromluvme k sobě celé tédeň slova. »Dyž se ty podíváš na naše stavení, srdce tě zabolí, dybys měl z kamení. Na naše stavení, na naše vokýnka, slze ti zalejó tvý černý vočinka.« Dobró noc si dali, ruce si podali, pro velikó lásku vobá zaplakali.

Erben 5/390 | Pistole mi dejte (11%)
Pistole mi dejte, koně vosedlejte; ještě mně mou milou ven vyvolejte. Ruce jsme si podali, s pánem Bohem si dali, že jsme my se s mou panenkou rádi mívali.

Erben 2/419 | Cesto zlá nedobrá! (11%)
Cesto zlá, nedobrá! kam jsi mě zavedla, cesto zlá, nedobrá, kam mě vedeš? Vedu té do světa, kde růže rozkvětá, vedu tě do světa, do ciziny. Když se rozcházeli, obádvá želeli, že sobě nemažou ruce podat; ruce si podali, do pláče se dali: Kýž bychom se byli nepoznali!

Bartoš 1901 / 0614 | Ja pres hory je chodníček (9%)
Ja pres hory je chodníček, do že ho ušľapał? Janíček. Já sem o tom nevěděla, že by on miłoval stateček. Mám-ľi já stateček, mám ho pro sebe, možu já ho užit sama bez tebe; ja šak sem já moc vystáła, švárný šohajíčku, pro tebe. Pošlite ně pro maľéra nech ně vymaľuje maľučko, co by sa rozveseľiło moje zarmúcené srdečko. Maľérek ně praví, že to nemůž' byt, že já mosím z toho světa odejít Dyž já z toho světa půjdu, dajte moje těło otevrít. Prohľedajte, probírajte, dyž bude těło otevrené, nájdete tam mé srdenko šecko až na uheľ spáľené. Łásko, łásko, łásko hoříš płameněm, spáľíš mé srdenko, spálíš na uheľ. Dyž já z toho světa půjdu, jako dyž uderí na buben.