Sušil 0924 | To naše stavení

73 words

Sušil 0924 | To naše stavení (100%)
To naše stavení z drobného kamení; šel synek okolo, [: nedal pozdravení. :] Nedal pozdravení pro malý slovečko, že sem mu neřekla: Dobró noc, synečko! Máme-li se hněvat, hněvéme se vobá, nepromluvme k sobě celé tédeň slova. »Dyž se ty podíváš na naše stavení, srdce tě zabolí, dybys měl z kamení. Na naše stavení, na naše vokýnka, slze ti zalejó tvý černý vočinka.« Dobró noc si dali, ruce si podali, pro velikó lásku vobá zaplakali.

Erben 2/643 | Dej mi Bože synka (25%)
Dej mi, Bože, synka, co na harfu břinká, aby mně zabřinkal večír u vokýnka. Večír u vokýnka, ve dne u stolečka, aby každý věděl, že mám harfeníčka. Dej mi pán Bůh synka, co na cimbál cinká: on mně bude cinkávati v noci u vokýnka.

Erben 3/137 | Liduško jak se máš? (16%)
Liduško, jak se máš? červeny pentle máš; pentle ti svundají, čepeček ti dají, na to se podíváš! „Nebojím se toho čepečku bílého, ani nelituju pro mého milého věnce zeleného.“

Erben 2/177 | Chovej mne matičko (16%)
Chovej mne, matičko, chovej mne, matko, dokud neuzraje zelené jabko: až mne vychováš, za milého vdáš, potom se, matičko, na mne podíváš.

Sušil 0472 | Co to máš děvečko (13%)
Co to máš, děvečko, co to máš za krásu? Dyž na tě pohlednu, celé se zatřasu. Co to máš, děvečko, co to máš za líce? Dyž na tě pohlednu, zabolí mě srdce. Co to máš, děvečko, co to máš za ruce? Dyž za tebó přindu, domů se mně nechce. Co to máš, děvečko, co to máš za pasem? Červené šáteček, vyšité harasem. Co to máš, děvečko, co to máš za ňadry? Dvě červený jabka, aby mně nezvadly.

Sušil 0251 | Měla sem synečka (13%)
Měla sem synečka jako rozmarýnek, vzala mně ho voda, když kvetl barvínek. Dyž barvínek kvetl, levandula zrála, vzala mi ho voda, voděnka z Dunaja. 1) Já půjdu k Dunaju, budu volat hlasem: Voděnko dunajská, navrať 2) mně ho zas ven. Já ti ho navrátím, 3) ale ne živého, zabolí tě srdce, 4) pohlídna na něho. 5)

Erben 2/419 | Cesto zlá nedobrá! (13%)
Cesto zlá, nedobrá! kam jsi mě zavedla, cesto zlá, nedobrá, kam mě vedeš? Vedu té do světa, kde růže rozkvětá, vedu tě do světa, do ciziny. Když se rozcházeli, obádvá želeli, že sobě nemažou ruce podat; ruce si podali, do pláče se dali: Kýž bychom se byli nepoznali!

Bartoš 1901 / 0554 | Około Hovoran (12%)
Około Hovoran chodníček jako dłaň; kdo že ho ušľapáł? Šuhajek choďa k nám. Około Mútěnic chodníček jako nic, kdo že ho ušľapáł? Šohaj z Bojanovic. Když sme my tam přišľi, chľeba nám podaľi, černojoké dívča před nama skovaľi. Když ste ju skovaľi, dajte si ju za skło, aby vás nebyło po dívčati teskno. Šuhajku z Hovoran, enem ty přijdi k nám, šuhaj z Bojanovic nepřijde nikdy víc.

Erben 5/390 | Pistole mi dejte (12%)
Pistole mi dejte, koně vosedlejte; ještě mně mou milou ven vyvolejte. Ruce jsme si podali, s pánem Bohem si dali, že jsme my se s mou panenkou rádi mívali.

Černík 1908 / 077 | Súsedova bledá (12%)
Súsedova bledá s galánom mi sedá, dycky mi zkadzuje, že mňa otrávic dá. A já ju len něhám, něh si len povolí, a já jej odkážem, hlava ju zabolí. Něčarovala som, ani moja máci, leš ju čarovaly moje čierné oči.

Sušil 0983 | Když sem já šel kolem dvorka (11%)
Když sem já šel kolem dvorka, kapaly mě slze z oka. Pověz, synečku rozmilý, co sú tady za noviny? Novinečku uslyšela, padla na zem a omdlela; co sem smutná1) učinila, že sem víneček pozbyla! Neplač, nenaříkej sobě, horší je mně nežli tobě; horší je mně s tým vinečkem2) než tobě s díťátečkem. A ty chováš, až3) vychováš, vychovaja na vojnu dáš, já se stále trápit musím,4) vzal sem si vínek na svú duši.5) Dyž já přijdu před boží súd, bude mi hořký vínek tvůj,6) zažnú mně svíce pod koleny pro tvůj víneček zelený. Ešče temu horší zažnú, co má v domě svoju ženu7) a se s jinýma zabývá, ten hřích odpuščen nebývá.