Černík 1908 / 077 | Súsedova bledá

40 words

Černík 1908 / 077 | Súsedova bledá (100%)
Súsedova bledá s galánom mi sedá, dycky mi zkadzuje, že mňa otrávic dá. A já ju len něhám, něh si len povolí, a já jej odkážem, hlava ju zabolí. Něčarovala som, ani moja máci, leš ju čarovaly moje čierné oči.

Sušil 0519 | Polajko polajko (39%)
Polajko, polajko, dávno sme sa znaly, keď sme šohajovi spolu čarovaly. Nečarovala sem, ani má mamička, než mu čarovaly mé černé očička.1) Čarovaly tobě moje černé oči, keď’s jich viděl ve dně, musel přijít v noci. Čarovala tobě má bílá hubička, keď ti ščebetala jako laštovička.

Sušil 1380 | Povole povole (24%)
Povole, povole, malé povolátko! Málo si povolí služebné děvčátko. Povol si, děvečko, pokud jsi panenkú, šak si nepovolíš, zavija hlavěnku. Povol si, synečku, dokad jsi slobodný, pokud ti rozmarýn za klobúčkem voní.

Sušil 0518 | Fialo modrá (16%)
[: Fialo modrá, :] [: dávno sem tě znala! :] Když sem milému s tebó čarovala. Čarovaly mu moje modré voči; ve dně jich viděl, šel za nima v noci.

Galko 1/336 | Šiel vojaček na vojnu sám (16%)
Šiel vojaček na vojnu sám, svojej milej odkazoval, žeby sa nevydávala, sedem rôčkov ho čakala. Keď už bolo sedem rôčkov, žalo dievča za potôčkom; keď nažalo, naviazalo, dokola sa obzeralo. Videla tam stáť vojaka, svoj-milého kamaráta. Čo milý na vojne delá, že sa domov nepoberá? Tvoj milý sa už oženil, a ja som mu na svadbe byl. Čo odkážeš, Andulenka, moja verná frajerenka? Odkážem mu toľko zdraví, jako na tej lúke trávy; nech mu boh dá toľko šťastia, koľko na tej hore lístia. Dobre ty máš, Andulenka, že si na mňa nič neriekla. Z vojny sa idem vymeniť, a idem sa domov ženiť.

Bartoš 1901 / 0803 | Sokoľíček pekný vták (16%)
Sokoľíček pekný vták, nesedaj na Frašták, [: sanny si na oľívu :] ej poteš moju myłú. Sokoľíček pekný vták, odkážem myłému, [: ja že ho já ráda mám, :] že ho verne myłujem. Že ho verne myłujem, ve svém srdci nosím, [: aby prišeł večer k nám, :] že ho pekne prosím. Zpomen si ty, môj myłý, na môj horľivý płač, [: a ked si na nevezneš, :] aspon my venček vrac. A já si ta neveznem, vyénka ty nevrácím, [: já ho tebe, má myłá, :] penazi zapłacím. Ach nemáš toľko penaz, any svojho méný, [: abys ty my zapłacił :] môj vyének zeľený. Nestaraj sa, má myłá, o vyének zeľený, [: pôjdem zajtra na jarmek, :] kúpým pozłacený. Neprirovnávaj złata k vyénku zeľenému, [: jako sa ty prirovnáš :] k młádencu poctivému?

Sušil 0924 | To naše stavení (12%)
To naše stavení z drobného kamení; šel synek okolo, [: nedal pozdravení. :] Nedal pozdravení pro malý slovečko, že sem mu neřekla: Dobró noc, synečko! Máme-li se hněvat, hněvéme se vobá, nepromluvme k sobě celé tédeň slova. »Dyž se ty podíváš na naše stavení, srdce tě zabolí, dybys měl z kamení. Na naše stavení, na naše vokýnka, slze ti zalejó tvý černý vočinka.« Dobró noc si dali, ruce si podali, pro velikó lásku vobá zaplakali.

Sušil 0251 | Měla sem synečka (12%)
Měla sem synečka jako rozmarýnek, vzala mně ho voda, když kvetl barvínek. Dyž barvínek kvetl, levandula zrála, vzala mi ho voda, voděnka z Dunaja. 1) Já půjdu k Dunaju, budu volat hlasem: Voděnko dunajská, navrať 2) mně ho zas ven. Já ti ho navrátím, 3) ale ne živého, zabolí tě srdce, 4) pohlídna na něho. 5)

Sušil 0472 | Co to máš děvečko (12%)
Co to máš, děvečko, co to máš za krásu? Dyž na tě pohlednu, celé se zatřasu. Co to máš, děvečko, co to máš za líce? Dyž na tě pohlednu, zabolí mě srdce. Co to máš, děvečko, co to máš za ruce? Dyž za tebó přindu, domů se mně nechce. Co to máš, děvečko, co to máš za pasem? Červené šáteček, vyšité harasem. Co to máš, děvečko, co to máš za ňadry? Dvě červený jabka, aby mně nezvadly.

Černík 1908 / 023 | Ach Hanička (7%)
Ach, Hanička malučká, šak si pěkná bielučká, já som tebja zamiloval, ešče's bola malučká. Ach, Hanička, jak sa máš, povedz ty mi, hdze spáváš? A já k tobě v noci prídzem, ani sa mňa něnazdáš. Ty, šohajko volačí, máš falešné obočí; ty’s mna zvjédól, aj podvjédól, něh ci Pámbo zaplací. Ty šohajko, z růže kvet, radšej ťa mám, leš ten svet, radšej ťa mám, keď prídzeš k nám, jako inšiech dvacat pet.

Černík 1908 / 091 | Zacelinka hustá (7%)
[: Zacelinka hustá, někosená, :] už je moja milá, moja roztomilá, rozvedzená. [: Hdo si ju rozvjédól, něh si ju má, :] něch jéj len prede mnú :] něobjémá. [: Něh sa objémajú ve dně, v noci, :] něh len to něvidzja :] moje oči. [: Jak to moje oči vidzec budú, :] za dzievčencom švarným :] plakac budú.