Sušil 0472 | Co to máš děvečko

77 words

Sušil 0472 | Co to máš děvečko (100%)
Co to máš, děvečko, co to máš za krásu? Dyž na tě pohlednu, celé se zatřasu. Co to máš, děvečko, co to máš za líce? Dyž na tě pohlednu, zabolí mě srdce. Co to máš, děvečko, co to máš za ruce? Dyž za tebó přindu, domů se mně nechce. Co to máš, děvečko, co to máš za pasem? Červené šáteček, vyšité harasem. Co to máš, děvečko, co to máš za ňadry? Dvě červený jabka, aby mně nezvadly.

Bartoš 1901 / 0256 | Co to máš má milá za (22%)
Co to máš, má milá, za ňadry? Rozmarýn zelený z knězovy zahrady. Vršek má zlomený, aj, už ti, milá má, nevoní.

Smutný 21/020 | Andulko co to máš za ňadry (22%)
Andulko, co to máš za ňadry -- rozmarýn

Erben 2/053 | Co to máš má milá (17%)
Co to máš, má milá, co to máš za celo: jak jsem tě políbil, celé se zardělo. Co to máš, má milá, co to máš za oči: když do nich pohlednu, svět se mnou se točí! Co to máš, má milá, co to máš za líce: když já jich nevidím, bolívá mě srdce.

Sušil 0924 | To naše stavení (17%)
To naše stavení z drobného kamení; šel synek okolo, [: nedal pozdravení. :] Nedal pozdravení pro malý slovečko, že sem mu neřekla: Dobró noc, synečko! Máme-li se hněvat, hněvéme se vobá, nepromluvme k sobě celé tédeň slova. »Dyž se ty podíváš na naše stavení, srdce tě zabolí, dybys měl z kamení. Na naše stavení, na naše vokýnka, slze ti zalejó tvý černý vočinka.« Dobró noc si dali, ruce si podali, pro velikó lásku vobá zaplakali.

Sušil 0995 | Haničko hubičko dé trošku (17%)
Haničko, hubičko, dé trošku červenéch jabliček z fěrtošku. Kdes ty jabka natrhala? V zeleným hájičku na stromečku. Ty včil miluješ jiný chlapce, já už vím, že mě nemáš v lásce. Jen povídé, nezapíré, dyž nésem tvůj milé, prsteň mně dé. Co se mám pro milýho trápit? Volím já jemu prsteň vrátit. Já ho vrátím, já mu ho dám, za jedneho chlapca deset jich mám. Měla sem milýho, už nemám, kerak jinýho zas vydělám? Jinýho mně bude snadně; zatřasu višinkó, on mně spadne.

Erben 5/003 | Já jsem páter Františkán (17%)
Já jsem páter Františkán,[68] nemám nic jiného, než ten pár pantoflíček z dřeva lipového. Růženeček za pasem a breviář nosím: za nevěrné děvčátka pána Boha prosím. „Když jsi páter Františkán, říkej: Pater noster; nech děvčátek s pokojem, spravuj si svůj kostel.“

Sušil 0251 | Měla sem synečka (17%)
Měla sem synečka jako rozmarýnek, vzala mně ho voda, když kvetl barvínek. Dyž barvínek kvetl, levandula zrála, vzala mi ho voda, voděnka z Dunaja. 1) Já půjdu k Dunaju, budu volat hlasem: Voděnko dunajská, navrať 2) mně ho zas ven. Já ti ho navrátím, 3) ale ne živého, zabolí tě srdce, 4) pohlídna na něho. 5)

Sušil 0996 | Sem synek svobodný (17%)
Sem synek svobodný, sem k světu podobný, [:sem syneček jako vták, :] pomiluja nechám tak. Pro jedno koření nezhyne stvoření, rozmarýn, levandula, to mně vyrůstá doma. Hruštičkou zatřasu, děvčátek natřasu, děvčátek jako kvítí, všady mně slunce svítí.

Bartoš 1901 / 1217 | Sem já šuhajínek sem sem sem (16%)
Sem já šuhajínek sem, sem, sem, mám já karabínko za pasem, štere groše mám na deň, šterja dvacet na tédeň, mosím stát, bojovat před nepřítelem.

Bartoš 1901 / 1069 | Sem já řemesníček (16%)
Sem já řemesníček, sem, sem, sem, nosím sekyrenku za pásem, kładívečko podľe ní, půjdem łámat kaméní, na to súsedovo staveníčko, na to súsedovo stavéní.