Černík 1908 / 076 | Kážú sa mi oženic

49 words

Černík 1908 / 076 | Kážú sa mi oženic (100%)
Kážú sa mi oženic, a já něscem privolic, ej, na čo je mi žena, malučko bývá doma. Žena lúbí tolary, a já lúbím poháry, ej, na čo je mi žena, malučko bývá doma. Žena lúbí čižmičky a já lúbím skleničky, éj, na čo je mi žena, malučko bývá doma.

Sušil 1739 | Jsom já synek z Orešan (35%)
Jsom já synek z Orešan, nemám ženy, len som sám, aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí tolary, a já lúbím poháry. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí čižmičky, a já lúbím krčmičky. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí šáteček, a já lúbím chládeček. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma.

Smutný 42/018 | Štrngaly brnkaly po stole skleničky (24%)
Štrngaly, brnkaly, po stole skleničky

Černík 1908 / 310 | Um nám Pámbo (16%)
Už nám Pámbo pomóhol, sůsedovi němóhol; jak sa budze ponáhlac. budze mu aj pomáhac. Pred rychtárom rokyta na červeno rozkvitá. na červeno na bielo, šohajovi na péro. Naša paní mladučká čaká pána z hájíčka; keď ho ona dočkala, tri razí ho boskala. Chystaj, gazda, aldamáš, už ty lány dolu máš; jak nám ho tento rok dáš, na rok ci ho zežněm zas. Zacelinka prekvitá, šestoradý popenec, němóže sa oženic ten volačí mládzeněc. Chystaj, gazda, aldamáš, už ly lány dolu máš; chystaj nám ho z lásky, sběrali sme klásky.

Černík 1908 / 209 | Sestričenky (16%)
Sestričenky moje, čo mi poradzíce, či sa mám oženic, či mňa vyživíce? Jedna mi dá gace, a druhá košielu, trecja mňa opere, keď němám macere.

Sušil 1515 | Nebudeš má panenko (10%)
Nebudeš, má panenko, nebudeš hospodyňkó; přišel sem k vám v poledne, stávala si z postele, nebudeš hospodyňkó.1) Ráda piješ, ráda jíš, ráda si pěkně chodíš; ráda pěkné krávy máš, neráda jim trávy dáš. Ráda přadeš, ráda len, co se táhne z bečky ven, a to pěkně tenúčko, až je v bečce malúčko. Bude-li kameň plyvat, budeš v mém domě bývat. Kdes to, synku, kdes viděl, by kameň po vodě jel.

Galko 1/004 | Nestískaj mi, šuhaj, rúčku (10%)
Nestískaj mi, šuhaj, rúčku, čo chceš, ja neviem, tvojim slzám, tvojmu smútku ja nerozumiem; nehnevaj sa, keď sa smejem, žarty vystrájam, spevy, tance že milujem a svet rada mám. Ja ťa nikdy nerozumiem, keď ma objímaš, vernú lásku, a čo ja viem, keď pripomínaš. Sto raz som ti povedala, že ťa rada mám; čo bych len za brata dala, i za teba dám. Ľúbim si ja otca, matku, svoju rodinu, ľúbim svoje kamarátky, svoju družinu. Ľúbim všetkých dobrých ľudí, ľúbim i teba; čo chceš viacej, buď veselý, netráp sám seba.

Bartoš 1901 / 0614 | Ja pres hory je chodníček (10%)
Ja pres hory je chodníček, do že ho ušľapał? Janíček. Já sem o tom nevěděla, že by on miłoval stateček. Mám-ľi já stateček, mám ho pro sebe, možu já ho užit sama bez tebe; ja šak sem já moc vystáła, švárný šohajíčku, pro tebe. Pošlite ně pro maľéra nech ně vymaľuje maľučko, co by sa rozveseľiło moje zarmúcené srdečko. Maľérek ně praví, že to nemůž' byt, že já mosím z toho světa odejít Dyž já z toho světa půjdu, dajte moje těło otevrít. Prohľedajte, probírajte, dyž bude těło otevrené, nájdete tam mé srdenko šecko až na uheľ spáľené. Łásko, łásko, łásko hoříš płameněm, spáľíš mé srdenko, spálíš na uheľ. Dyž já z toho světa půjdu, jako dyž uderí na buben.

Sušil 1223 | A dyž na vůz sedala (10%)
A dyž na vůz sedala, na maměnku volala: Maměnko ma, nědajtě mne vzať. Jeď už enem, dceruško, už je toho malučko, jeď edem, jeď, chtělas ho měť. A dyž na vůz sedala, na tatička volala: Tatičku můj, nědajtě mne vzat. Jeď už edem, dceruško, už je toho malučko, jeď edem, jeď, chtělas ho měť. Dyž vyjela za vrata, zavolala na brata: Bratřičku můj, nědaj mne brať. Jeď už edem, sestřičko, už je toho malučko, jeď edem, jeď, chtělas ho měť. Když vyjela na cestu, zavolala na sestru: Sestřičko ma, nědaj mne brať. Jeď už edem, sestřičko, už je toho malučko, jeď edem, jeď, chtělas ho měť. Trefiš tamo na otce jako na trni, pchače, jeď edem, jeď, chtělas ho měť. Trefiš tamo na mamku jak na horucu plaňku; jeď edem, jeď, chtělas ho měť. Trefiš tamo na bratry jako na vysoke Tatry; jeď edem, jeď, chtělas ho měť. Trefiš tamo na sestry jak na pekelne čerty; jeď edem, jeď, chtělas ho měť.

Bartoš 1901 / 0188 | Na tom našem dvoře (10%)
Na tom našem dvoře, to je voda, Bože, malučko je zakalená, napit se jí može. Napil se jí synek, sousedů Martinek, připravil on hezký děvče o zelený vínek.

Sušil 0374 | Vím já jednu hospodu (9%)
[: Vím já jednu hospodu, :] je z kameňa bramoru. 1) Je tam hospodská mladá, víno, pivo nalívá. Jedó tam tři pánové, překrásní rytířové. Hej, hospodská, hej, mladá, nalejte nám más vína. 2) Hospodská jim nalívá, po Kačence posílá. Kačenka víno nese, až se jí ruka třese. Netřese se od žbánů, než od zlatých prstenů. Hej, hospodská, hej, mladá, je-li tato dcera tvá? A to néni dcera má, to děvečka služebná. 3) Za tři míry semena od formanů kópená. 4) A když bylo s večera, hospodská na ňu volá: Jdi, Kačenko, postel stlat, ti pánové pudó spat. Co pak je to nového? Sedum let sem slóžila, postýlky sem nestlala. Kačenko, neodmlóvej, co ti kážu, to dělej. Jak Kačenka pokročí, rytíř za ňó poskočí. Ne tak, ne tak, rytíři, já sem z rodu dobrého, z rodu tobě rovného. Dyž si z rodu dobrého, pověz ty mně z jakého? Jsem krále Insperského vlastní dceruška jeho. Dyž si jeho dceruška, vlastní moja sestřička. 5) Sedum let sem tě hledal, co sem s koňa neslízal. A jak sem s koňa slezl, hned sem tebe nalezl. A když bylo za rána, na Kačenku volala: Staň, nevěsto ospalá, na kravičky nedbalá. Žádná vaša nevěsta, a moja vlastní sestra. 9) Poď, Kačenko, k placení, za sedum let slóžení. Sto tolarů jí dala, že jí dobře dělala, ešče pro ňu plakala. Stup, Kačenko, na kameň, a z kameňa na střemen, ze střemena na můj kůň, pojedeme, kde náš dům. Dyž přijedem k mateři, stup, Kačenko, za dveři a ja pudu k mateři. Co bys, matičko, dala, bys o dceři věděla? Dala bych všecko zboží, bych věděla o dceři. Nedávej všeho zboží, podívej se za dveří.