Bartoš 1901 / 0572 | Ľiétała husenka v pekném byéłém perí

54 words

Bartoš 1901 / 0572 | Ľiétała husenka v pekném byéłém perí (100%)
Ľiétała husenka v pekném byéłém perí, každá dzyévka błázen [: kerá chłapcom verí. :] Ona mu tak verí jako tomu hadu, on má pod jazykom [: devateru zradu. :] Pod jazykom má jed, na jazyku má med, nedaj sa dzyévenko [: vojáčkovy podvést. :] Ked ta on podvede, potom ta nevezne, vezneš ty košíček, do ruky ručnýček, za vojákom pôjdeš?

Černík 1908 / 016 | Něver šohajkovi (21%)
Něver šohajkovi, jako temu hadu, on má nad dzievenkú dzevjaterú zradu. Něver šohajkovi, čo sa ci prísahal, ta jeho prísaha do pekla dosahá. Něver šohajkovi, čo sa ci len duší, lebo má šohajko děvjadesjac duší. Na jazyku dušu, pod jazykom má jad, nědaj sa mu dzievča, nědaj sa mu podvjasc. Něver šohajkovi, ani len mu něver, dokel si něklakně pred oltár na kameň. Pred oltárkom klečí, ešče bokom bočí, jako by oklamal moje čierné oči.

Erben 2/306 | Lítej ptáčku lítej (20%)
Lítej ptáčku, lítej, máš zelené peří: každá panna blázen, která chlapcům věří. Chlapci je co věřit jako štíru, hadu: on má pod jazykem devaterou zradu. Na jazyku má med, pod jazykem má jed: dej pozor, panenko, by tebe nepodved! Jest-li tě podvede, tebe si neveme, nebudeš naříkat než sama na sebe. Než sama na sebe, na svůj rozum krátký, že jsi poslouchala řeči jeho hladky. – Panímáma pláče a pantáta kleje, a mladší sestřička po straně se směje. Smějou se jí, smějou její kamarádky: šněrovačka těsná, suknička se krátí. „Sukni já nastavím, planžet nosit budu: do nejdelší smrti chlapců bát se budu!“ Když postýlku stlala, do pláče se dala: „Kýž jsem tebe, chlapče, byla nepoznala!“

Sušil 0763 | Sokolove oči (18%)
Sokolove oči, jastřabove peři; [: každa panna blazen, co pacholkům věři. :] Pacholkovi věřić jako zlemu hadu, on ma pod jazykem devateru zradu. Pacholek ma v sobě tolej falšivosci, jak v jačmenem snopě byva mnoho osci. Pacholek je lživy jako pes prašivy, un dzěvuchu svedzě jak muchu na medzě.

Bartoš 1901 / 0573 | Nevěr synečkovi (14%)
Nevěr synečkovi, jako tomu hadu, on má pod jazykem devaterú zradu.

Sušil 1366 | Fialenko modrá (13%)
Fialenko modrá, co nemožeš rozkvést; nedaj sa, děvčico, ledakomu podvest.1) Esli ťa podvede, šak si ťa nevezme, sedna na koníčka do vojny pojede. Važte si, děvčátka, svojí poctivosti, jako ta travěnka svojí zelenosti. Travěnka uvjadne, jak na ňu mráz přijde, a vaša poctivost na věky zahyne.2)

Bartoš 1901 / 0570 | Prší déšč prší déšč (12%)
Prší déšč, prší déšč, aj rosička padá, nech si žádná panna v łásce nezakłádá. Já som taká boła, čo som zakłádała, nenadáła som sa, žeby ma skłamała. Boła łáska, boła medzi nama dvema, aľe ju zkaziła jenna stará žena. Neboła to žena, ľež to boła dzyévka, aby neznosiła panenského vyénka. Keby boły hory samé papýrové a voda atrament, hvezdy písarové, Keby to spisovał šetek široký svet, ešče by nespísał méj łásky destament.

Černík 1908 / 174 | Ach Bože (12%)
Ach, Bože, mój Bože, to je zle, hdo si keho zamiluje, něvezne. A já som si zamiloval, něvzal som, prežalostnú žalosciju dostal som. Hdo si keho zamiluje a sce mac, nězabrání ani otec, ani mác.

Bartoš 1901 / 0560 | Dyž sem šéł około vrát (8%)
Dyž sem šéł około vrát, słyšél sem muziku hrát, na harfy, na trúby, kdo mú miłú ľúbí, ten mosí jít domu spat. Přišéł sem do světnice, seďéł sem na łavice, seďéł sem u kamen, płakał sem jak błázen; má miłá nevdávaj se! Proč bych se nevdávała, tři ľeta sem čekała, tři ľeta čekati; ešče se nevdati; si voják, podvedeš ňa. Ešče k vám jednú přijdu, rodiče prost budu: matinko złatinká, poproste tatínka, by ně dáł vašu céru. Než bych ti céru dała, rač bych ju połámała, ruce po ramena, nohy po koľena, tak bych jí uděłała. Dyž ně jí nechcete dat, dám si ju vymaľovat, dám si já ju za skło, až ně bude teskno budu se na ňu dívat.

Sušil 0149 | Ovečko ztracená (8%)
Ovečko ztracená, celá zarmoucená! Sem ke mně pospíchej, nic se neostýchej. *Ach, já nesmím k tobě, stydím se v té době, těžce sem shřešila, tvou lásku ztratila.* Pastvou tě nakrmím, svým tělem nasytím, navrať se brzičko, ztracená ovečko! »Ráda bych šla blíže, nedá hříchů tíže. Podvést sem se dala, na tebe nedbala.* Tys drahý poklad můj a já sem pastýř tvůj. Bok tobě odvírám a v stráž tě zavírám. Ruce roztahuji, sebe obětuji; přijmu tě na milost, odpustím ti vši zlost. »Ach, já omámená, ovečka ztracená! Hle, zdaleka stojím, vrátiti se bojím.* Neboj se, spanilá, pojď ke mně, rozmilá, vstaň, ó, vstaň od země a obrať se ke mně. Hleď, jak já pro tebe opustil sem nebe. Pojď tedy brzičko, ztracená ovečko. »0, pastýři milý, miláčku spanilý! Slyším tvé volání, již činím pokání. Prosím v truchlivosti, odpusť mně mé zlosti! A již mne ozdravuj, neb jsi ty lékař můj. Byla sem vyhnaná a hříchům prodaná, hynula sem cele, na duši, na těle. Již činím pokání, uděl smilování! Přijmi navrácenou, ovečku ztracenou.« O, vítej, ztracená, vítej, opuštěná! Vítej, holubičko, vítej, má ovečko! Hlavu nakloňuji, v lásce se skloňuji, polib mne, dušičko, ztracená ovečko.

Bartoš 1901 / 0593 | Dycky's ty ně říkáváváł (8%)
[: Dycky's ty ně říkáváváł, že ty si ňa vezneš, :] [: až tú drobnú jateľinku :] pod hájíčkem zežneš. [: Už's tú drobnú jateľinku pod hájíčkem zežáł, :] [: a můj švárný šohajíčku :] ešče sis ňa nevzáł.