Bartoš 1901 / 1185 | K horám chłapečci k horám

49 words

Bartoš 1901 / 1185 | K horám chłapečci k horám (100%)
K horám chłapečci k horám, kerý trúfáte nohám. A já su synek těžký, já si netrúfám pěšky. Jede syneček hájem, košełka čérná na něm. Per ně ju, miłá, per ně, co bych nechodíł čérně. Kde by sa čérná vzała, šak sem ju včéra prała, pod naším okénečkem, dubovým połénečkem.

Bartoš 1901 / 0553 | Včéra před večerem (42%)
Včéra před večerem, ked sem vodu brała, šohajova mama na mňa zavołała. Podaj ně, ceruško, téj studenej vody; šak ten můj syneček dávno k tobě chodí. Vody sem podaľa, syna ně nedała, šohajova mati cigánkú ostała. Keby ně ho dała, týdeň bych í žała, ešče bych í za to mamičko říkała. Aľe ně ho nedá, že sem hrubě bľedá, šohajek červený, až ho barva mění. Šohajova mama, dycky na mňa repce, že ně kupovaľa po toraľi čepce. Po toraľi čepce, po złatém kaničky. To były kaničky od mojéj mamičky. Šohajova mati, veliká cigánka, bodaj í narostła na hłavě pohanka. Dal by ně to Pámbu, kebych í ju žała, ľehe*) by sem í ju s koreněm trhała. Šohajova mama, na mňa odkázała, abych na jejího syna nečekała. Chudobná děvečka v chudobě chovaná, ľepší, ľež bohatá, jak kráva rohatá. A já sem í dała takovú otázku: nech si ho uváže doma na retázku. Doma na retázku, na hedbavnú šňůrku, aby í nechodił za chudobnú dívkú.

Bartoš 1901 / 0466 | Nechodił sem za ňú (40%)
[: Nechodił sem za ňú sama přišła za mňú :] jako tá ovečka za zeľenú trávú.*

Sušil 2356 | K horám chlapci k horám (32%)
K horám, chlapci, k horám, déte vědět nohám, já sem chlapec těžký, netrófám si pěšky. To só chlapci, to só, co paláše nesó, co nesó pagnéty, to só jenom děti. K horám, chlapci, k horám, kdo trófáte nohám, a já take k lesu ten palášek nesu.

Erben 5/402 | Jaro se otvírá (31%)
Jaro se otvírá, všecko se usmívá, teskno je seděli; stromy zelenají, ptáčkové zpívají, radost je si vyjíti: a já pěšky nepudu, na koni sedět budu, tu barvu zelenou a pěknou červenou rozjímati si budu. Pan rytmistr ke mně: „Pověz mi upřímně, co tě k tomu nutí, že u Prahy v logru chceš se dát na vojnu a chceš hulánem býti?“ A milostivý pane! co žádám, ať se stane: dávno už se souží, mé srdéčko touží po té zelené barvě. Tu mě oblíkali, štěstí vinšovali, zelený kabát dali, červeny vejložky – ach což je to hezky! – ty jsou mi darovali; čepičku s fedrpušem: Má panenko! pospěš sem, podej mi ručičku a dej mi hubičku, už se spolu rozejdem. Má panenka běží, ručičkama lomí, pláče a naříká: „Ach, co’s to učinil a mne tak zarmoutil?“ černé oči utírá. Neplač a nenaříkej, a prej mi té radosti; vrať se zase domu, poruč pánu Bohu – máš tam mládenců dosti!

Erben 2/623 | Když jsem šel po Praze (30%)
Když jsem šel po Praze po Malé straně, v potkal jsem děvčátko vyšperkované; já na ni česky, ona německy: bodejž tě kozel vzal, děvčátko pesky!

Bartoš 1901 / 0325 | Jede syneček hájem (27%)
Jede syneček hájem, čérná košułka na něm: Per ně ju, miłá, per ně, až*) já nechodím v čérně. De by sa čérná vzała, dyť sem ju včéra prała, pod naším okénečkem dubovým poľénečkem.

Bartoš 1901 / 0402 | Třikrát sem dvůr obešił (22%)
Třikrát sem dvůr obešił, a nic sem tam nenašił, jenym jedno okýnko, okýnko, pod kerém miłá ľeží. O, spíš miłá neb nespíš, aneb mě pustiť nesmíš? O nech já spím neb nespím, aľe tě pustiť nesmím. Včera si mě pustiła, dnes už mě pustiť nechceš? Si-ľi ty ten včeréší, poď sem můj némiľéší. Vzała koňa za uzdu, vedła ho do maštaľe, a synečka za ruku, vedła ho do pokoje. Ja dybych měła kľíče ode dně bíłýho, nedala bych svítati, do roku cełýho. Omrzeło by se ti, štvrť roku maľičkýho, netak dybys měła spať do roku cełýho.

Bartoš 1901 / 0342 | (21%)
1. Škoda ťa, synečku, že za vodú býváš, voda łavky vzała, už k nám nechodíváš. Voda łavky vzała, půjdem přes kaméní, kde budem nocovať moje potěšéní? 2. Suďte, páni, suďte, suďte podľe práva, já sem jí nezabíł, zabiła sa sama. A já sem sa díváł z maštaľe okénkem, ona sa zabiła březovým poľénkem.

Bartoš 1901 / 0774 | Pres dunajek ľetí małý vtáček (21%)
Pres dunajek ľetí małý vtáček, jeho méno je małý słavíček; ten nese psaní, v něm pozdravení, połožił ho miłéj na stołeček, kde ona skłádała svůj věneček. Miłá, jak sa ze sna probudiła, do pravéj ručenky psaní vzała; čte ho a vzdychá, smutně naríká, zbavená súc svého potěšení: skrz ľudské reči zme rozvedení. Łaštověnka ľetí dó cuziny; hľedaj si, synečku, děvče jiný, hľedaj si hľedaj, synečku, jiný, a já tobě préju mnoho ščestí, aby sis ty našeł děvče hezký.

Bartoš 1901 / 0122 | Zešły zešły zešły (20%)
Zešły, zešły, zešły, konope u cesty, boły pekné zeľené; medzi němá ľeží, Janko dorubaný, pýtá vody studenéj. Ceduľenku napsał, svojéj mame posłał, aby mu vody dała; ceduľenku vzała, vody mu nědała, jako by ho něznała. Ceduľenku napsał, svém tatkovi posłał, aby mu vody podał; ceduľenku zebrał, vody mu něpodał, tak jako by ho něznał. Ceduľenku napsał, svém bratovi posłał, aby mu vody podał; ceduľenku zebrał, vody mu něpodał, tak jako by ho něznał. Ceduľenku napsał, svojéj sestre posłał, aby mu vody dała; ceduľenku vzała, vody mu nědała, jako by ho něznała. Cedułenku napsał, svojéj miłéj posłał, aby mu vody dała; ceduľenku vzała vody mu podała, ešče sa mu zasmáła. Ľepší je má miłá, ľež cełá rodzina.