Sušil 0844 | Sokolovy oči

46 words

Sušil 0844 | Sokolovy oči (100%)
Sokolovy oči, jeřábkovo peří; nechoď ty, synečku, k sósedové dceři. Sósedova dcera na prosbu se skládá, zdali ty, synečku, neviš dále světa. Já dále světa vím, ale nesmím íti, pokaď mi zavání u sóseda kvítí. Zavání, zavání, zavánět mi bude, pokaď tá Anička, pokaď má nebude.

Sušil 0382 | Vyletěla holubička (43%)
Vyletěla holubička, ai, vyletěla holubička, ai, od sósedů z okýnečka. Sedla sobě na bránečku: Copak děláš, můj synečku? U synečka za dveřama stojí lože s peřinama. Na tom loži synek leží, poróbanó hlavu drží. Cos, má milá, cos dělala, žes synečka róbat dala? Bránila sem, nemohla sem, vezma šátek, plakala sem. Sósedova stěna bílá, teče po ní krev nevinná. *) Panenka ju zaličuje, krev nevinná přestupuje. »Nepřestupuj, krev nevinná, bývalas mně kdysi milá.« Nezaličuj, nezaléčíš, pokad se s ním nerozlóčíš. Už je stěna zalíčená, má milá s ním rozlóčená.

Sušil 0941 | U tej přiborskej Boží muky (23%)
[: U tej přiborskej Boží muky :] [: kleči tam syneček, :] sklada ruky. [: A přišla k němu jeho milá, :] [: a slovečko k němu :] promluvila.

Galko 1/082 | Nevydávaj sa ty, dievča, ešte (23%)
Nevydávaj sa ty, dievča, ešte, lepšie je dievčaťu, že neveste; dievčatko si chodí po slobode, ako tá rybôčka [: v bystrej vode. :] Keď ide po poli, veselí sa, keď vidí šuhajka, zasmeje sa; nazbiera si kvieťa všeliakého, uvije pierečko [: pre milého. :] Keď skladá a vije to pierečko, horí od ľúbosti jej srdiečko ; za rána bárskedy pierko oddá: mladého dievčaťa [: vydať škoda. :]

Galko 3/033 | Keď len mosím, už len mosím (12%)
Keď len mosím, už len mosím do kláštora íti, kázala mi panimáma čierne šaty šiti. Šaty šijú, vlasy češú, kabát obliekajú, principiju aj bibliju pred mňa predkladajú. Pozrela tam do okienka, videla Janíčka: Pustíte ma, pani mníšky, bolí ma hlavička! Pozrela tam do druhého, videla milého: Pustíte ma, pani mníšky, pre boha živého! Pozrela tam do tretieho, videla z ruže kvet: Už mne v tomto nespomôže šetek široký svet. Pozrela tam do štvrtého, videla farára: Prenešťasná reverenda, de si sa tu žala?

Bartoš 1901 / 0101 | Co si mysľíš moja miłá (12%)
Co si mysľíš, moja miłá, se mnú učiniti, snáď si mysľiš své panenství se mnú proměniti ? A já mosím, moja miłá, do kłáštera íti, tam ně dała, má mamička, čérné šaty šiti, Šaty šíjú, vlasy řežú kabát obľékajú, principie, breviáře, na stůł předkłádajú. Vysedła si do okénka, viděla milého : Ach můj Bože najmilejší, snáď skočím pro něho ! Vysedła si do druhého, viděła z růže květ : Ach můj Bože najmilejší, snáď skočím proňho hneď. Vysedła si do třetího, viděľa Mišenku, *) méł on oči upłakané jak zrałú višenku. Na Brněnském cinteříčku, tam já mám mamičku, co ně oni vychovali moju frajírečku.

Sušil 0469 | Co si myslíš moja miuá (12%)
Co si myslíš, moja miuá, se mnú učiniti? Snaď si myslíš své panenství se mnú zatajiti? A já mosím, moja miuá, do kláštera íti, tam mně daua paní mamka černé šaty šíti. Šaty šijú, vuasy řežú, kabát oblekajú, principie, breviáře na stůu předkuadajú. Vysedua si do okénka, viděua miuého: Ach, Bože můj najmilejší, snad skočím pro něho. Vysedua si do druhého, viděua z růže květ: Ach, Bože můj najmilejší, snad skočím proňho hned. Vysedua si do třetího, viděua Míšenku, měu on očka upuakané jak zrauú višenku.

Bartoš 1901 / 0069 | U téj Bííej hory (12%)
U téj Bííej, hory jasný oheň hoří, uňho šest zbojhíčků, sédmý porúbaný. Kdo že ho porúbáł? Jeho kamarádi ! Nechtéł s něma íti kosteł rabovali. Kamarádi jeho, co ho porúbaľi, u téj křížnéj cesty, tam ho pochovaľi.

Galko 1/324 | Videl som ťa, moja milá, do kostola (12%)
Videl som ťa, moja milá, [: do kostola iti; :] začalo to moje srdce [: hodinkami biti. :] Videl som ťa, moja milá, [: v kostele na kázni; :] dobre sa to moje srdce [: za tebou nezblázni. :] Videl som ťa, moja milá, [: v kostole modliaci; :] nemohol som bohu slúžiť, [: na teba hľadiaci. :] Vykvitla mi tubirozňa, [: sedem ratolestí; :] už ma milá opustila, [: boh ma neopustí. :]

Sušil 2276 | Náš pan král s králkó pěkně (9%)
Náš pan král s králkó pěkně prosí anebo mosí. Máme krála chudobnýho, na horách obranýho, ale poctivýho. Zajali ho nám na dolách, na horách, na velkých pustinách. Vzali mu dvě sta z práznýho města, dvě sta volů z prázných dvorů. Tři sta koní z prázných maštali. Dobře, že tam neměl nic, byli by mu vzali ješče víc. Děléte, děléte, nás tady dlóho stát nenechéte. Budeme-li tady dlóho stati, budeme vám střechy trhati, pod naše vraný koně stláti, pojedeme za město, spaseme vám obilí všecko. Pojedeme za dědinu, spaseme vám všecku jetelinu. Pojedeme na osení, spaseme vám všecko zelený. A budeme tam tak dlóho pásti, pokad se bude keré klásek na pole třásti, od óvrati až do konce neuživíte kohóta ani slepice. Sáhnite, paňmámo, s pantátem hodně z hluboka, ať vás nebolí ruka do roka a hlava na věky. Také, milá matičko, přidáte nám vajičko, k tomu hodnó klobásu, co se s ňó třikrát opášu, a po štvrtý se na ňu podpírám, ať svó huběnku nadarmo neotvírám.

Bartoš 1901 / 1146 | Mamičky mamičky (9%)
Mamičky, mamičky, dycky ste vesełé, pokáď nešijete vojanské košeľe. Jak budete šiti, budete płakati; kde sa vám poděľi vaše drobné děti. Vaše drobné děti u Dunajka seďá, kaľnú vodu pijú, drobné ryby jeďá.