Erben 2/624 | Jetelka jetelka

45 words

Erben 2/624 | Jetelka jetelka (100%)
Jetelka, jetelka, tráva zelená: Pušpersky mládence pejcha přemáhá; ale ne všecky, jenom někery: kdybych chtěla mluvit, vím dobře kery. A ten Adamojic, to je hned jeden: on si dal lemovat klobuk papírem; klobuk papírem, stříbrný přezky: – dyt já tě, ty blázne, dyť já té nechci!

Sušil 0294 | Poslechněte panny (26%)
Poslechněte, panny a také mládenci, [: co se jistě stalo v městě Holomouci. :] Zabil tam Matoušek, zabil Majdalenku, že si ju nesměl vzít za věrnou manželku. Často u ní býval, do půl noci sedal, o lásce rozmlouval a jí přisliboval. Když bila hodina: Poď, Madlenko milá, poď a vyprovoď mě do šírého pola. Vyprovodila ho až k panskému dvoru: Jdi, milý Matoušku, s Pánem Bohem domů. Loudil on ju, loudil až na to rozcestí, ach, nenadála se velkého neštěstí. 1) Tam ju na zem svalil, na tělo jí stoupil, víc než jaký tyran rukama ju kroutil. Ona ho prosila: Ach, pro Pána Krista, jen mě, můj Matoušku, nezabij dočista. Ona ho prosila: Ach, pro všecky svátý, jen se mně, Matoušku, nech vyspovídati. Dám já tobě, blázne, té zpovědi dosti, až tobě vylezou z tvé hlavěnky kosti. Zakopal ju tamto pod zeleným stromem, 2) ale vykoukalo kousek fěrtouška ven. A když přišel domů, tatínek se ho ptal: Kde jsi mlynářovu Majdalenku nechal? Dobře jsi, Matoušku, dobře jsi udělal, že jsi mlynářovu Majdalenku nechal. 3) Můžeš si vybrati podle své libosti, kerá bude míti stříbra, zlata dosti. »Vy mně to, tatínku, vy mně to pravíte, o mojem žalostném srdečku nevíte.« Přišel na kancelář, pan vrchní se ho ptal: Kdes tu mlynářovu Majdalenku nechal? »O, já o ní nevím, já za ňou nechodím; kde se ona toulá, o tom sám Pán Bůh ví.« Majdalenka leží pod zeleným stromem, a ty budeš viset za širokým domem. Majdalenku nesou štyry panny stejný, 4) a Matouška vedou kati do vězení. Majdalenku nesou mládenci pod věnci, a Matouška vedou kati k šibenici. 5)

Erben 2/561 | Vesecky panenky (24%)
Vesecky panenky jdou tuze pyšně: kopaly koření od černý višně; na kamnech sušily, v papíře třely, aby je Vesečtí mládenci chtěli. Pušpersky mládenci jsou tuze pyšni: rejpali koření pod černou višní; na kranclích sušili, na šálkách třeli, dávali děvčátkem, aby je chtěly.

Bartoš 1901 / 0849 | Už tá růža garafija (24%)
Už tá růža garafija [: zem premáhá. :] Ráda by ma moja manka [: doma mała. :] Keby jéj ľen izbu pytvor [: zametała. :] Už ten vtáček jarabáček [: preľetuje. :] A ten vtáček jarabáček [: około pna. :] A ta miłá najmiľejší [: około mna. :]

Sušil 1460 | Do zahrádky vkročila (24%)
Do zahrádky vkročila, a já sama, a já sama, růže bílá, červenavá, už mi moja bazalenka zem přemáhá.1) Tři růžičky utrhla, a já sama atd. Vila ona věnečky. Jeden vila niťama. A vajdovi kúdelú. Vezmi, bratře, ostrý meč. Utni hlavu, zahoď preč.

Erben 5/080 | Poslal mne pan zeman (24%)
Poslal mne pan zeman ulovit lani: a já do komory, popad jsem paní. Hej, pane zemane! tu máš tu lani. „O blázne nemoudrá! to je má paní.“

Erben 5/268 | Pušpersky děvčátka (24%)
Pušpersky děvčátka pekly rozpek: von se jim po celý peci roztek; vony si poslaly pro Urbana, by jim ho podsypal votrubama.

Erben 2/367 | Na našem dvoře (15%)
Na našem dvoře veliká louže, do pásu: že je ztratila ta moje milá svou krásu. Vyprosila si na panímámě svobodu: že bude chodit do tej studánky pro vodu. A v tej studánce voda studená jako led: že jsou někery děvčátka hodny na pohled!

Bartoš 1901 / 0217 | Ten kónický zámek (15%)
Ten kónický zámek [: pěkně vysoký. :] Letěly tam přes ňé [: husy divoký. :] To nebyly husy, [: byly ptáčátka, ] Že só v Ořechovým [: hezký děvčátka.:] Ale nésó všecke, [: jenom nekerý, :] Kerý nosívajó [: šátke červený.:]

Bartoš 1901 / 1266 | V Líšni děvčátka nekerý (15%)
V Líšni děvčátka nekerý navařile žencům knedlí, navařile jich bez soli, ženci jim jich jest nechceli.

Erben 5/254 | Není zelí jako zelí (14%)
Není zelí jako zelí: někery je zeličko; někery je nemaštěny, někery jen maličko.