Černík 1908 / 097 | Má milá premilá

41 words

Černík 1908 / 097 | Má milá premilá (100%)
Má milá, premilá, uvij mi dve perá, jedno na každý dzeň, druhé do koscela. Už je sedem týždňú, čo já němám pierka, moja galánečka išla do Prešporka. Už je sedem týždňú, aj sedem nědzelí, čo sme my, má milá, spolu něsedzeli.

Galko 1/304 | Kades’, holúbka, lietala (62%)
Kades’, holúbka, lietala, ked (že) si si pierká, zlaté krídelká zlámala? A jach lietala po poli, mému milému, najmilejšiemu navzdory. Utrhel si on žitný klas, priviedol si on svú najmilejšú k sebe zas. Hrajte, muzika, vesele, nech sa nám naša mladá nevesta zasmeje.

Sušil 1595 | Na půl mostě trava rostě (22%)
Na půl mostě trava rostě. Do te trave choďa pavě. Traťa perko zelenave. Běž, děvečko, zber perečko. Uvij z něho po věnečko. Vila bych ho, němam z čeho. Z marijanku zeleneho. A z hřebička červeneho. Přidáj k němu fijalečko. Buděš moja, galanečko.

Sušil 2238 | Na čem Pan Bůh sedí? leluja (21%)
Na čem Pan Bůh sedí?1) leluja. Na čem Pan Bůh sedí? Rexem domina, Jezu Kriste, Maria. Na zlaté stolici,2) leluja, na zlaté stolici. Rexem domina, Jezu Christe, Maria. Co drži v ručice, leluja atd. Ten zlatý bičéček atd. Co ním pomrskuje? Ty zlatý holóbky.3) Až z nich péří lítá.4) Vyběhni, děvečko, seber to peříčko. Uvij z nich věnečky, rozdej koledničkům.5)

Sušil 0632 | K fojtovi je cesta dolovaná (21%)
[: K fojtovi je cesta dolovaná, :] [: sedí tam má milá uplakaná. :] A syneček jede, zpívá sobě: »Ja, moja děvečko, co je tobě? Ja, moja děvečko, nestaraj sa, uvij si věneček a vydaj sa.« »»A na což bych já sa vydávala? Néní koňům ovsa, néní sena.«« »Nedaleko cesta do městečka, nakúpíme ovsa i senečka.«

Sušil 1510 | Kupala se prošvarna děvečka (21%)
[: Kupala se prošvarna děvečka v vodě studenej. :] Přijel tě k ni prošvarny syneček na vranem koni. Co tu dělaš, moje potěšeni, v vodě studenej? Viju vinky, prošvarny synečku, vinky zelene. Uvij mi tež, prošvarna děvečko, jeden věneček. Jak jsem živa, vinka jsem něvila, něchcu začinať. A copak tě tvoja panimama učila dělať? Učila mne moja panimama šatky vyšivať. Vyšij ty mně, prošvarna děvečko, jeden šateček. Jak jsem živa, šatky jsem něšila, něchcu začinať. Co se to tam, prošvarna děvečko, v poli zelena? Zelena se, prošvarny synečku, meho otce hrach. Vem srpečky, prošvarna děvečko, pujděmy ho žať. Jak jsem živa, hrachu jsem něžala, něchcu začinať.

Sušil 0817 | Prokvitala konvalija (21%)
[: Prokvitala konvalija, :] kdo ji trhal? Moja mila. Trhala ji Majdalenka, pravym jmenem ctna panenka, Uvij vinek, Majdalenko, a daj mi ho, ctna panenko. Což bych ci ja vinek vila, dy sem cě němilovala? Esli něsmiš před svu matku, podaj mi ho přes zavratku. Esli něsmiš před svym otcem, podaj mi ho nočnim časem. Esli něsmiš před svu sestru, podaj mi ho přes tu cestu.

Černík 1908 / 263 | Z daleky já poznám (11%)
Z daleky já poznám svojého galána, nosí na každý dzeň dve pávové péra. Z daleky já poznám svoju galánečku, nosí na každý dzeň svetlú záscerečku.

Sušil 0411 | Ach Bože můj Bože můj (10%)
[: Ach, Bože můj, Bože můj, :] [: ten falešný, to je můj. :] Falešne un oči ma, za jinyma pohlida. K jinym chodzi každy dzěň, a ke mně raz za tydzěň. Ešče přijdzě v sobotu, kdy mam pilnu robotu. A přijdzi ty v nědělu, lůžečko ti ustělu. Ešče se ci přistrojim, u lůžečka postojim. Můžeš tu być do rana, vyženu cě s ovcama. Poženu cě uličku, na tem vraném koničku Šátečku cě přikryju, ać cě lude něznaju. Šatečka jé lehka věc, přijdzě věter, vezme preč.

Černík 1908 / 288 | Keď som s tebú (10%)
Keď som s tebú sedávala, dycky som ci povedala v našéj zahrádce, pod slivú: ber mňa panenku poccivú. A týs na to ništ něriekal, len's k nám dycky chodzievával každý dzeň, každú hodzinu, pokel's něpočul novinu. A keď's počul tu novinu, moju haňbu, tovju vinum včiléj sa ci zdám škaredá, ej, panenka něpoccivá. Keď som pannú něpoccivú, poručeno Pánu Bohu, ty's něpoccivý mladzeněc, utrhnul's z mej hlavy veněc. Něstrhnul som, nění pravda, hodzila's ho do Dunaja, ach, do Dunaja, do more, hdo ci to, má milá, spomóže? Něspomóže žjaden jinší, leda ten mój najmilejší, vezni si to na svedomí, že's mládzeněc něpoccivý.

Černík 1908 / 239 | Čo si ty (10%)
Čo si ty, má milá, taková bledá, keď si's ty bývala jindá červená? Oči máš zakalené a liečka premeňené, povedz mi, má milá, hdo chodzí k tebe? »Jako ci já poviem, keď si ty to ten, čo's ty k nám chodzieval každý božie dzeň.« Něbolo to každý dzeň, sedom razí za týdeň, leš to bolo, milá, aj v nědzelní dzeň.