Černík 1908 / 257 | Rodzinečka moja

39 words

Černík 1908 / 257 | Rodzinečka moja (100%)
Rodzinečka moja, šak si rozejdzená, vie to sám milý Bóh, budzeš-li zejdzená. Poto, sa mi budze má rodzina schodzic, až mi budze rechtor peknú kázeň robic. Rechtor kázeň kázac, a zvony vyzváňac, potom sa mi budze má rodzina schádzac.

Bartoš 1901 / 1066 | Něněchcě mi mamičko (29%)
Něněchcě mi, mamičko, čjérné šaty šici, [: já kňazom něbudzěm to němóže byci. :] Trafiło by sa mi mšu svjatú słúžici, [: muziga by hráła, moseł bych tančici. :] Trafiło by sa mi kázaníčko kázac, [: dzjévčence by stáły, já bych moseł płakac. :] Trafiło by sa mi ísci k němocnému, [: a já bych zabłúdził k dzjévčaci švárnému. :] Trafiło by sa mi, dzjévča spovjédaci, [: a já bych si začał dzjévča namłúvaci. :] Trafił by sa mi rjékac páter noster, [: já bych si zpomenuł, dzě má dzjévča posceľ. :]

Sušil 2337 | Štyry mile za Opolem (20%)
Štyry mile za Opolem milovali se dva spolem, tak se spolem milovali, až i sobě slubu dali. O, Marjanko, srdce moje, něviš-li ty, co sem ja je? Jach řemesla šlosarskeho, už sem zkusil světa mnoho. Ešče jednu povandruju a tobě tu přikazuju, bys se mi pěkně chovala, žadnemu něslubovala.1) A ja tež tobě, Janičku, za to ti davam ručičku, abys se mi pěkně choval, jinšich panen němiloval. Jak do světa zavandroval, Marjance se něvracoval; nemoc naňho Bůh dopustil, až i duši svu vypustil. Marjanka dycky čekala, nic ineho nědělala, jen věnečky uvijala, Janičkovi schovavala. Ach, Božečku, Božečku můj, kaj tež je ten Janiček můj? Vrať se, Janičku, můj mily, jsi-li mrtvy lebo živy. A ve štvrtek nočním časem přijechal Janiček s vozem a zaklepal na okenko: Spíš-li ty, ma Marjanko.2) Marjanka hned stanula, okenko mu odevřela: Vitaj, vitaj, můj Janičku, dam ti věnek na hlavičku. Marjanko, srdce moje, mily tvůj pro tebe jedě, sedni sobě na voziček, poveze nas můj koniček. Na vozeček sobě sedla, se svym milym pryč jechala: Budtě s Bohem, ma matičko, jak mě boli me srdečko! Dy ujeli drahy malo, s oblaků na ňu volalo: Cos, Marjanko, učinila, žes s umrlym pojechala? Jak přijeli na půl drahy, upad ji střeviček z nohy: Staň, Janičku, staň můj drahy, upad mi střeviček z nohy. Co to slovo promluvila, to tři sta mil ujechala. Přijechali na krchovek, tam byl murovany domek. Něch, mila, konička běžeť, budeme tu spolem ležeť. Ona venku a un v hrobě i po smrti přeju sobě. A když bylo na svitani, šel rechtor zvonit klekani, spatřil tam jednu osobu, klečela na novem hrobu. Zajdi ty nam pro faraře, co ty ruky štolu važe. Farař počně zaklinati, ona něchce uhybati. Němohli jich rozvazati, museli jim slubu dati, ona venku a un v hrobě i po smrti přali sobě.3)

Sušil 1601 | Ach co to tam Šusci v (19%)
Ach, co to tam šusci v tejto olšině? Prošvarny šuhajek navraca koně. O, navraca un jich, ony mu rzaju, poviz mi, dzěvucho, budzěš-li moju? O, budu ja tvoju, ene mne nězradź, dam ci ja šátečku, ene ji něztrać. Bo moja šatečka hrubě draha je, na každym konečku vyšivana je. Na každym konečku, na prostředku květ, milši’s mi, dzěvucho, než ten cely svět. O, juž jsi, dzěvucho, juž jsi zrazena, ta tvoja šatečka juž je ztracena. O, ztracil sem ja ju, ztracil sem ju dněs, dy sem šel od tebe přes ten černy les. Ně tvoja, dzěvucho, ně tvoja škoda, zaplacim ci ja ju baj tolaroma. Něstojim, šuhajku, o tve tolary, jenom mi ty poviz, kaj si oddany. A sem ja oddany pod komendury, vemu sobě jinšu tobě na zdůry.

Černík 1908 / 252 | Moja milá (19%)
Moja milá, dobrá mysel, opítaj sa, čo som prišel, prišol som sa dovedaci, budzeš-li sa vydávaci. Budzem, budzem, lebo mosím, lebo já tvój prscien nosím, prsciem zlatý, s čierným očkom, čo's mi ho dal pod hubočkom.

Bartók III 1492 | Drážouskí pán rechtor (19%)
Drážouskí pán rechtor

Černík 1908 / 115 | A tam dolu (17%)
A tam dolu, najdale, níže Novým Zámkom, pase Janko dva koně, medzi marijánkom. A pase on ich, pase, až sa celý triase, že mu jeho frajérka pacholátko něse. Neněs mi to pachola, nědzelaj mi teho, vezni si to pachola, povedz na iného. Na iného něpoviem, Pámbo by mňa ztrestal, Bóh vie, jakú němoc by s něba na mňa poslal.

Černík 1908 / 111 | Svitaj Bože (15%)
Svitaj, Bože, svitaj, svitaj od uličky, zaprahaj, šohajko, ty vrané koníčky. A já som zaprjahal nědalako dávno, šak ona, malá, vie, že už bolo ráno.

Galko 1/144 | Po valaský od zeme (15%)
Po valasky od zeme, kto mi ovce (kozy) zaženie? A ja bych ti bol zahnal, ale som sa vlka bál. (Hojže, hojže, bača môj, tebe kožka a mne loj; tebe kožka na dudy, a mne lojík pod zuby. Hoj cic, koza, kozina, daj nám syra gazdiná; ak nám syra nedodáš, slabých chlapov vychováš. Výboh, Výboh, kde si bol, kde si taký umokol? Bol som tam za horami, pásol som tam barany. Štyri kozy, piaty cap, kto vyskočí, bude chlap; i ja by bol vyskočil, ale som sa potočil. Poza bučky, poza peň, poďže, bratu, poďže sem; poza bučky a klady, tancuj šuhaj zamlady. Poza búčky, poza peň, vyberiem si, ktorú chcem; vyberiem si devečku, ako bielu ovečku. Vyberiem si za žienku bystrú, švárnu Slovenku; vyberiem si Ančicu, čo vie variť žinčicu.)

Černík 1908 / 311 | Staň Kačenko (9%)
Staň, Kačenko, hore, už sú bielé zore, zory zazorené, krávy nědojené. Staň, Ondrejko, hore, už sú bielé zore, už sú tvoje volky v rychtárovém dvore. Stroj, sa, Kačenko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Stroj sa, Ondrejko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Idzeme, idzeme, šetci sme v zelene, budzeme sa rovnac k širéj bukovine. Idzeme chodníkom aj s mladým ženichom, idzeme my cestú aj s mladú něvestú. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zroňja. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zroňja. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjáže. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zvjáže. Svatý Mikulášu, žehnaj cestu našu, žehnaj cestu našu, idzeme k sobášu. Už sme sobášili, dve ruce složili, dve ruce složili, prscen premenili. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe, Kačenko, slobodu zronily. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe Ondřejko, slobodu zronily. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjázal. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Ondrejko. tvú slobodu zvjázal. Družba milý, družba, jaká tvoja služba? Taká tvoja služba, jak na vozi hužva. Široká, široká, poščaj mi nožíka. něch si já vykrojím z jabuka červíka, Pozri sa, Kačenko, na hrozenskú vežu, široko, dalako tvój veneček vezú. Vezú ci ho, vezú, štyrma páry koní už tvého venečka žjaden nědohoní, Prikrývajce stoly, idú hosci s hory, stoly javorové, ručníčky kmentové. Rádi-li vy, mamko, tu nevěstu máce? Ráda ju, ráda mám, len mi ju dovedzte. Rádi-li nás, mamko, rádi-li nás máce? Jak nás rádi máce, dvére otvárajce.

Sušil 1149 | Vím já jednu skalu (8%)
[: Vím já jednu skalu, :] [: v tej skale je fára. :] V tej fáře falář je, pěknú kázeň káže. Nejednu panenku s mládenečkem sváže. Kněže, milý kněže, nesvazuj nás štólú, nebudeme spolu. Svaž nás přes stoličku na malú chvílečku.