Galko 1/469 | Po nábreží koník beží

80 words

Černík 1908 / 171 | Keď sa Slovák (100%)
Keď sa Slovák preč do sveta ubjéral, pri vesnici na kopečku zavolal, zavolal on na kopečku po dvakrát: Sbohom, otec, sbohom, máci, sestra, brat! Povedz mně ty, mój kopečku vysoký, či ťa uzrím za dva lebo tri roky, či já budzem ešče vidzec moju mác, či mňa budze moja milá milovac?

Smutný 39/009 | Keď sa Slovák od svej vlasti (98%)
Keď sa Slovák od svej vlasti odbieral

Galko 3/065 | Čo sa stalo nové v meste Hodoníne (68%)
Čo sa stalo nové v meste Hodoníne? Utopil sa Janko na malej bystrine. A ked sa už topil, kamarádov zvolal: kamarádi mojí, už som sa vám skoval! Skoval som sa, skoval pod bystrú vodičku, podajže mi, milá, tú pravú ručičku! Ona mu podala, horce zaplakala: načo si sa kúpal, ked ta voda brala? Ja som sa nekúpal, ja som kone brodzil, tuším ma sám pán boh do tej vody hodzil. Do vody, do vody, do tej zátočiny, že som si nevšímal chudobnej dzievčiny. Chudobná devečka, jako iskerečka, chodzí po slobodze, jak rybka po vodze. Ryba z vody výjde, ráda by do vody, ked sa dzievča vydá, nemá už slobody. Ked sa dzievča vydá, jako by umrelo, jako by ho ani na svete nebolo. Vydat sa je vydat, ale odvydávat, ved to veru neni chleba vypoščávat. Ked sa chleba poščá*, lahúčko sa vráci; ked sa dzievča vydá, jakživ sa nevráci.

Bartoš 1901 / 0933 | Kdo že sa ti vydávati kázáł (66%)
Kdo že sa ti vydávati kázáł, ja včiľ chodíš jako by tě svázáł; chodívala’s jako iskerečka, a včiľ chodíš jako pivná bečka.

Smutný 03/051 | Měła sem synečka jako iskerečka (66%)
Měła sem synečka jako iskerečka

Galko 1/004 | Nestískaj mi, šuhaj, rúčku (44%)
Nestískaj mi, šuhaj, rúčku, čo chceš, ja neviem, tvojim slzám, tvojmu smútku ja nerozumiem; nehnevaj sa, keď sa smejem, žarty vystrájam, spevy, tance že milujem a svet rada mám. Ja ťa nikdy nerozumiem, keď ma objímaš, vernú lásku, a čo ja viem, keď pripomínaš. Sto raz som ti povedala, že ťa rada mám; čo bych len za brata dala, i za teba dám. Ľúbim si ja otca, matku, svoju rodinu, ľúbim svoje kamarátky, svoju družinu. Ľúbim všetkých dobrých ľudí, ľúbim i teba; čo chceš viacej, buď veselý, netráp sám seba.

Galko 3/079 | Chodzila Anička smutná po hájičku (42%)
[: Chodzila Anička smutná po hájičku, :] suzy jej padali po červeném líčku. [: Suzy jej padali, aj jej padat budú, :] na teba, duša má, nikdaj nezabudú. [: Pýtalo sa dzievča hájka zeleného, :] či on tam nevidel niekde jej milého. [: Načo sa ty, milá, na milého zvedáš, :] ked si povedala, že sa nanho hneváš? [: Hnevám sa ja, hnevám, aj sa hnevat budem, :] na teba, šuhajko, nikdaj nezabudem. [: Keby mi moj milý dneskaj večer prišel, :] jak by sa mesáčik ze sunečkom zešel. [: Prídi ma potešit, moj milý šuhajko, :] prídi mi položit rúčku na okénko! [: Aj tak na srdénko, jako na okénko, :] prídi ma potešit, moj milý šuhajko!

Černík 1908 / 188 | Naša sliepka (41%)
Naša sliepka jarabatá, drobného pierí, povedala moja milá, že mi něverí; keď něverí, něch něhá, a já pójdzem do světa, tam si budzem namlúvaci švarné dzievčata. Zamiloval som si jednu, slúží na fáre, něsmel som k něj chodzievaci, len prede dvére; keď som já k něj chodzieval, v hrsci čižmy nosieval, pocichúčky, polahúčky na milú volal. Otvór že mi, moja milá, vedz mi je zima, a snad by mňa nězahrjála tvoja perina; Kebys bola tak dobrá, mému srdcu uprimná, bola by si poprosila pana farára. Zakončení: Ale's nění tak dobrá, mému srdcu uprimná, ani si's ty něprosila pana farára. *)

Galko 1/124 | Budzil som ca, budzil (41%)
Budzil som ca, budzil, [: nechcelas’ hore stac, :] povedala si mi, [: že sa ci chcelo spac! :] Kedz sa ci chce spac, teda sa vyspi, ale si, dievča, viac [: na mňa nepomysli. :] Požičaj mi, milá, [: tej tvojej laterne, :] nach sa ci podzívam [: na tvé oči čierne. :] A ja jej nemám, hľadaj si ju sám, v komore za dverma, [: tam je má laterna. :] Požičaj mi, dievča, [: tej tvojej laterne, :] nach sa ci podzívam [: na tvé oči čierne. :] Na okne sirka, kremeň, ocieľka, zakreš si, šuhajko, [: a podz, podzívaj sa. :]

Černík 1908 / 288 | Keď som s tebú (40%)
Keď som s tebú sedávala, dycky som ci povedala v našéj zahrádce, pod slivú: ber mňa panenku poccivú. A týs na to ništ něriekal, len's k nám dycky chodzievával každý dzeň, každú hodzinu, pokel's něpočul novinu. A keď's počul tu novinu, moju haňbu, tovju vinum včiléj sa ci zdám škaredá, ej, panenka něpoccivá. Keď som pannú něpoccivú, poručeno Pánu Bohu, ty's něpoccivý mladzeněc, utrhnul's z mej hlavy veněc. Něstrhnul som, nění pravda, hodzila's ho do Dunaja, ach, do Dunaja, do more, hdo ci to, má milá, spomóže? Něspomóže žjaden jinší, leda ten mój najmilejší, vezni si to na svedomí, že's mládzeněc něpoccivý.

Černík 1908 / 287 | Okolo Hrozenka (27%)
Okolo Hrozenka vodzenka ceče, skázal mně šohajko, že mňa už něsce, a keď mňa něsce, já na to nědbám, smutku něpovedzem, lebo ho němám. Jaký bych, Bože mój, já smutek mala, keď som ho hý verně němilovala, milovala som, ale jen špásom, něvedzel šohajko, že falešná som. Vylecel slavíček na Javorníček, prišol k nám pod okno švarný Janíček, ej prišol, prišol, ale něskoro, chcel sa se mnú smlúvac, mně sa něscelo. Ej, snad sa, Anička, snad na mňa hněváš, ej, keď mi dobrú noc ani nědáváš, ani dobrú noc, ani slovečka, snad sa na mňa hněváš, má frajérečka?