Erben 2/396 | Co jsem se nachodil

22 words

Erben 2/396 | Co jsem se nachodil (100%)
Co jsem se nachodil, našlapal bláta: přede jsem té nedostal, hubičko zlatá! bláta našlapal, tebe nedostal, co ještě jinšího pro tebe vystál!

Erben 2/284 | Široky hluboky (56%)
Široky, hluboky ty Vltavsky tůně: měl jsem já panenku, teď mi srdce stůně. Měl jsem já panenku, měl jsem ji dvě léta: teď mi ji odvedli – po lásce je veta. Co jsem se nachodil, co našlapal bláta: přec jsem tě nedostal, má panenko zlatá! Co jsem se nachodil, našlapal kamení: přec jsem tě nedostal, moje potěšení!

Bartoš 1901 / 0424 | Ja co sem se nachodil (56%)
Ja co sem se nachodil, našlapal kamení; [: přece sem tě nedostal :] moje potěšení. Ja co sem se nachodil a našlapal blata, [: přece sem tě nedostal, :] má Mařenko zlatá. Ja co sem se nastával u vašeho okna, [: ja kolikrát mně moje :] rusá hlava zmokla.

Sušil 0460 | Co by se propadlo (56%)
Co by se propadlo kroměřižský bahno! Co sem se nachodil za mó miló darmo. Co sem se nachodil a našlapal blata, předc sem tě nedostal, galanečko zlatá. Co sem se nachodil, našlapal kamení, předc sem tě nedostal, svoje potěšení.

Erben 2/347 | Pověz mně má milá rozmilá! (42%)
Pověz mně, má milá rozmilá! proč ti paňmáma brání? „Brání mně pro tebe, potěšení moje, že nemáš pole žádny.“ Ač nemám políček ani luk, přece jsem na světě rád může mně pán Bůh dát, že budu milovat děvče jak karafiját. Karafiját pěkný červený ten svoji krásu mění: ty pak myslíš sobě, potěšení moje, že už nad tebe není. Dost jsem se za tebou nachodil, dost jsem já pro tě vystál: když jsi mi od Boha souzena nebyla, přece jsem tě nedostal. Když jsi mne pro lásku nechtěla, pro statek o tě nedbám: když jsi mne nechtěla, má milá rozmilá, pošlapu cestu jinam! Pověz mně, och má znej milejší! proč pak tě váši brání? „Bráni mě pro tebe, můj chlapče! že nemáš pole žádny.“ Třebas já pole, luky neměl, přece jsem na světě rád: pán Bůh mně může dát milovat dívčici jak krafíját. Což pak se, má milá, domníváš, že jsi ty sama v světě? nejedna matička dceru má, že jako růže květe! Což pak se, má milá, domníváš, že se tě budu prosit? když ještě císař pán koně má, kterej mě může nosit!

Erben 5/315 | Když jste mne nechtěli (41%)
Když jste mne nechtěli vymáhati z vojny: nynčko se dívejte, jaky mám soužení. Když jste za mnou přišli, já první vartu stál: nynčko se dívejte, co jsem já už vystál. Co jsem já už vystál, co eště vystojím: všecko to, má milá, ‚) pro tě rád přestojím. 1) to pro tě, má milá, že k tobě nechodím.

Galko 3/076 | Sama pan’ kráľovná cedulenku psala (41%)
Sama pan’ kráľovná cedulenku psala, bola by ma rada na vojnu dostala. (A ja som hej zase cedulenku napsal, že som si ja ver’ už svoju vojnu vystál.)

Černík 1908 / 029 | Vyróstol mi (16%)
Vyróstol mi pod okénkom hřebíček, naučil se k nám chodzievac Janíček. Keď som išol od svéj milej, už bol dzeň, zametaly šetky panny pred domem. Ony sa mňa zpytovaly, hdze som bol, a já som im odpovedzec němóhol. Keď som išol od svéj milej z Očkova, odpadla mi z mého koňa podkova. A len ty mNa, mój koníčku, dobre něs, dám ci pribic podkovenku ešče dněs. Dám ci pribic podkovenku z ocele, aby si mňa a něshadzoval pod sebe. Dám ci pribic podkovenku ze zlata, aby si mňa něshadzoval do blata.

Erben 2/634 | Ještě jednou pudu (16%)
Ještě jednou pudu za svou nejmilejši, ještě jednou pudu za svou milou: jest-li mě vyženou – já pudu za jinou, třeba bylo bláta do kolenou.

Sušil 1879 | Brucko brucko gořalenko má (15%)
Brucko, brucko, gořalenko má, [: včerás byla v zlatým soudku, a dnes seš juž v mém žaloudku, brucko, brucko, gořalenko má. :] Včerás byla v zlatý báni, dnes seš juž nade mnou paní; brucko, brucko, gořalenko má. Včerás byla celá zlatá, dnes se mnou štoucháš do blata, brucko, brucko, gořalenko má.

Bartoš 1901 / 0507 | Proč k nám tak šuhájko (15%)
Proč k nám tak, šuhájko, dlóho nendeš? já jož sem meslila, že nepřindeš. Panenko zlatá, cesta daleká, pršelo, haž lilo, je moc blata.