Černík 1908 / 059 | Zahrajce mi

50 words

Černík 1908 / 059 | Zahrajce mi (100%)
Zahrajce mi, husličky, z javorovéj deščičky, a já mosím domů ísti, lebo němám za čo píci. Dočkaj, milá, na mále, až muziga zahraje, potom ci já něco povím, alebo ťa vyprovodzím. A já bych ťa ohrála, čo bych na ťa čakala a já budzem dycky švarná, ale tebja něsce žjadná.

Bartoš 1901 / 1177 | Z Jasenky u Vsetína (41%)
Zahrajte ně, husľičky z javorovéj deščičky, že mosím domu jíti, nechce tu miłá byti. Počkaj, miłá, na straně, až muziga přestane, a já ti neco povím, a já ťa vyprovodím. A já bych tu ostała, já bych na ťa čekała; ty mosíš maširovat, já mosím děti chovat.

Sušil 0184 | Žeň se Janko žeň se rad (26%)
Žeň se, Janko, žeň se rad, pojedzěm ci namluvać. Jak za humny vyjeli, vytočil se na koni. Upadla mu šablička, to svej milej do bočka. A ona to tajila, ež do pole přijela. »Ach, me mile družecky, pojčajcě mi šatečky.« Vyjal šatku z toboly, přepasal ju přes poly. Trvaj, mila, jak možeš, ež do domu dojedzěš, šak ci Pan Bůh spomože. Jak do domu přijeli, všeci s vozu slizali. To za stoly sedali, jidla, pici chystali. Všeci se jim libili, enem ta nevěsta ni. Nechcú iść ani pici, volim sobě lehnuci. A jak bylo půlnoci, už něbylo pomoci. Ona byla studena, dy už živa něbyla. A on s lože vyskočil, na sve kolena skočil. Ach, můj Bože s vysosci, cos to na mne dopuscil? Vyjal si mi z růže květ, byl mi milši než ten svět. Rano matka přijela, tři vozy šat přivezla. A na štvrtým peřiny, a bylo jich žebřiny. To ju všeci vitali, enem jeji dcerka ni. Kaj je moja dceruška, že mne ona něvita? Dceruška je v komoře, scěle tam bile lože. Jak přes prah překročila, sedym razů omdlela. »Na cos mi ju, kate, vzal, dys mi ju zamordoval?« Ach, mamičko, něchćuci, vi to Bůh všemohuci. Jdzicě kravy do domu, němam vas něchać komu. Šly kravičky ryčuci a mačička plačuci.

Černík 1908 / 127 | Má galánka (20%)
Má galánka starodávná, pre tebja mňa něsce žjádná. Pre tebja mňa němiluje na tebja mi ukadzuje.

Černík 1908 / 195 | V širém poli hruščička (18%)
V širóm poli hruščička, [: pod ňú stojí Hanička, :] čakala na Janíčka. Keď ho ona dočkala, on jéj strelil do bočka, do bočenka levého, do srdénka verného. Ona na to nědbala, svoje rány vjazala svoje rány vjazala k sobášu sa chystala. Keď prišli od sobáša, [: kázala si lože stlac, :] že už ona pójdze spac. Ráno prošla muziga, by Haničku zbudzila: nětreba jéj budzeňá, šak je ona studzená. Široké sa staraly, čo jéj dajú do zemi, či šjateček červený, či veneček zelený. A Janíček povedal: [: nětreba jéj šjatečka,::] je poccivá dzievečka. *) *) Třeba jí "věnečka zeleného".

Černík 1908 / 254 | Mal som frajéreček (17%)
Mal som frajéreček, až mňa bolo haňba, ked som sa mal ženic, něscela mňa žjadná.

Bartoš 1901 / 1066 | Něněchcě mi mamičko (13%)
Něněchcě mi, mamičko, čjérné šaty šici, [: já kňazom něbudzěm to němóže byci. :] Trafiło by sa mi mšu svjatú słúžici, [: muziga by hráła, moseł bych tančici. :] Trafiło by sa mi kázaníčko kázac, [: dzjévčence by stáły, já bych moseł płakac. :] Trafiło by sa mi ísci k němocnému, [: a já bych zabłúdził k dzjévčaci švárnému. :] Trafiło by sa mi, dzjévča spovjédaci, [: a já bych si začał dzjévča namłúvaci. :] Trafił by sa mi rjékac páter noster, [: já bych si zpomenuł, dzě má dzjévča posceľ. :]

Bartoš 1901 / 0135 | V čirém poľi hruška (7%)
V čirém poľi hruška zeľený vŕšek má, pod ňú sa Janíček s Aničkú v karty hrá. Tak sa oni hráľi, až sa rozehráľi, od veľikéj łásky obá dvá usnúľi. Usnúła Anduľka na zeľeném kľíčku, a Janošek usnúł na jejímu ľíčku. Priľetěł słavíček zazpívał pěsničku, obudił Janoška, Janošek Aničku. Stávaj, miłá hore, už sú biłé zore, staň, podoj kravičky, vyháňaj na poľe. Dočkaj ňa, kraváčku, za tú našú stěnú, a já ti vyženu krávu nedójenú. Dočkaj ňa, kraváčku, za zeľeným hájem, a já sem zaspała se švarným šohajem. Kráva nedójená, dívka nemodľená, šohajek vypadá jak tá bíłá stěna.

Sušil 1518 | Stojí hruška v sadě (7%)
Stojí hruška v sadě, vrch sa jí zelená, pod ňú sa Janíček s Andulkú v karty hrá. Tak sa oni hráli, až sa rozehráli, od velikej lásky obá dvá zaspali. Andulka zaspala na červeném líčku, zaspal Janíček na bílém fěrtošku. Zaspíval slavíček v zeleném hájíčku, probudil Janička, Janošek Aničku.1) Staň, Andulko, hore dojit krávy svoje, než si jich podojíš, kravač ťa užene. Dočkaj mia, kravačku, pod zeleným hájem, zaspala sem krávy se švarným šohajem. Dočkaj mia, kravačku, za tu našú stěnú a já ti vyženu krávu nedojenú. Dočkaj mia, kravačku, v zeleném háječku a já ti uviju k neděli voničku.

Sušil 0950 | U susěda sum falešne okna (7%)
U susěda sum falešne okna, něchodž že tam, můj synečku, bo cě něchcum dokna. Něch tam něchcum, to ja jen něpůjdu, a te svoji frajirečce pěkně podzěkuju. Dzěkuju ci, frajirečko moja, že si juž ty připuscila jinšiho zlodzěja. Něpuscila, ale dzěprem myslim. Dočkaj že ty, můj synečku, až se ja rozmyslim.

Sušil 0865 | Na nasilskym poli (7%)
Na nasilskym poli stromeček stoji, a na něm žulty květ; o! dočkaj ty, dočkaj, moja najmilejša, hodzinu sedym let. Co si ty je za pan, dy ja čekać mám hodzinu sedym let? To ja mam jinšeho, stokrate milšiho, co se mne vezme hned. Holubek urka, kukulenka kuka za dvorem na olši, o to se ty mysliš, moja najmilejša, že ja sem najhorší? O, nejsem, nejsem, šatečku daj sem, ač ći ju vyperu, abys ju měl bilu, když povedzěš jinu do tanečka v nědzělu.