Černík 1908 / 205 | Súnečko

42 words

Černík 1908 / 205 | Súnečko (100%)
Súnečko sa níží, k večeru sa blíží, hdze já budzem nocovac? Má milá sa hněvá, noclahy mi nědá, že mňa budze trucovac. Trucuj, milá, trucuj, len mňa nězarmucuj, sama sebja zarmúcíš. Já do vojny pójdzem, tam bojovac budzem, a ty doma zostaněš.

Bartoš 1901 / 0672 | Słunéčko sa níží (31%)
Słunéčko sa níží, k večeru sa bľíží, [: kde já budu nocovat. :] Má miłá sa hněvá, nocľeha mně nedá, [: ona mysľí trucovat. :] Trucuj, miłá, trucuj, šak si vytrucuješ, a já k tobě nepůjdu, prosit sa ťa nebudu.

Sušil 0100 | Vandroval jest člověk hříšný (18%)
Vandroval jest člověk hříšný, [:z toho světa zarmúcený. :] Potkala ho milosť Boží, plná nebeského zboží. Kam putuješ, můj člověče, proč naříkaš pořád hořce? Putuju od světa zlého, není na něm nic dobrého. »Neschyluj se z cesty pravé, ať tě svět ten nezavede.« Svět mu toho hned zbraňoval, aby dále nevandroval. Vrať se se mnú k své radosti, nezarmucuj své mladosti.1) A já se s tebú nevrátím, radši se k Bohu obrátím. Sliboval jsem Bohu svému, že půjdu na službu k němu. On mne přijme, živiť bude, za službu mně platiť bude. Sliboval jsem, nepřišel sem, Pane Bože, prohřešil jsem!

Smutný 01/044 | Sluniečko sa níží k večeru sa (13%)
Sluniečko sa níží, k večeru sa blíží

Sušil 1025 | Vstavajcě panici a šmarujcě biče (12%)
Vstavajcě, panici, a šmarujcě biče, pojedzěme rano do lesa. [: Narubeme růždža drobneho, :] uhradzime zahradku z něho. O, poznać to, poznać šelmu takoveho, co se un dzěvuchy něvaži. Odbere ji cnotu i jeji ochotu, falešně se ku ni položi. Uhryze ji ličko jako pes, potym se ji, šelma, zapře preč, potym se ji, šelma, něvezme. Něbojí se, šelma, ani Pana Boha, člověka ve svěcě žadneho. Oh, dy se něbojiš žadneho, boj se aby Boha sameho, navrać panně cnotu, cos ji vzal. Bo u panny cnota jako kula zlata, třa ji nad dyamant šanovać; u pacholka viara jako u psa para. nětřa ci ho bylo nocovać. Ale ses ho bala rozhněvać, volilas mu věnek darovać, na koho maš teraz nařikać?!

Bartoš 1901 / 0612 | (12%)
1. Pozri, miłá, na ten stromeček zeľený, keď je pěkný, každý z něho jodłomí.* A ty moja najmilejší, taká si pokeľ chłapci něužijú tvéj krásy. Keď zažijú, potom špatná zostaneš, kdě že sa ty, duša moja, poděješ? Já sa hodím do téj bystréj vodičky, kdě sa perú drobné ryby, kačičky. Čo by si sa do téj vody hádzała, ťažko teb'a tvoja mamka chovała. 2. Vyrostuol mi pred okénkom hrebíček, naučil sa do nás chodiť Janíček. O, Janíčko, duša moja, miłý mój, není si ty taky verný, jak si boł. Není si ty taky verný, jak si boł, ľebo už ťa můj kamarád odvedoł. Odvedoł ma, duša moja, od teb'a, že nemožem ani hľeďať na seb'a.

Černík 1908 / 009 | Skládala som pieseň (12%)
Skladala som pieseň celú tuto jeseň, takovú malučkú, o teba, Janíčku. Lúbím ťa, šohajko, len tak potajomně, aby něvedzeli šetci ludzia o mně. Lúbím ťa, šohajko, nědám na sebja znac, by ťa belo haňba, kebys mňa něscel vzac. Mój vienek zelený za čo som ja dala, že som ja za tebja muža nědostala?

Bartoš 1901 / 0777 | Co sa tebe moja miłá stanúło (12%)
Co sa tebe, moja miłá stanúło ? Ja kedz tebe tvoje ľíčko zbľednúło! Včéra’s boła jako růža červená, a dneskaj si jako tráva, zeľená. Podzívaj sa na ten stromek zeĺený, kedy kvitně, každý s něho ułomí! A ty, moja najmiľéjší taká si, pokeľ si ty nepotracíš svéj krásy. Kedz ju ztracíš, cełá bľedá zostaněš, dzě že sa ty, moja miłá podzěješ? A já skočím do téj bystréj vodzičky, dzě sa perú drobné ryby, kačičky. Na čo bys to, moja miłá, dzěłała, na čo bys ty do téj vody skákała? Na čo bys ty do téj vody skákała? Cěžko teba tvá mamička chovała.

Černík 1908 / 193 | Hrozénečko (12%)
Hrozénečko milé, je nad tebú bílé, je-li tam teskno, mé srdénko milé? Nění mňa, nění mňa, jako, milá, tebja, že sme rozejdzení daleko od sebja.

Černík 1908 / 151 | Keď som išol (12%)
Keď som išol od svéj milej, bol mesjáček vysoko, podzievaj sa, moja milá, ako som já daleko. Ešče som bol štyry míle, už mňa milá vítala, vítaj, vítaj, šohajenko, zanocuj tu do rána. Já tu nocovac něbudzem, já som tu aj s koníčkom, hněc si ona ucierala svoje snzy ručníčkom.

Černík 1908 / 247 | Keď já pójdzem (9%)
Keď já pójdzem smutný na tu vojnu, kemu já zaněchám svoju milú? Kemu bych ju něchal, kamarádu svému, zaky sa navrácím z vojny domu. Já sa něnavrácím, já som mladý, něbudze mňa plakac ani žjadný, něbudze mňa plakac ani otec, matka, leš mňa budú plakac tri dzievčátka. Jedna budze plakac, byl som jéj brat, druhá budze plakac, mal som ju brac, trecí budze plakac, ej, ta veru mosí, lebo ta ode mňa prscien nosí. Přišla mi karetka narukovac, dal som si muzigu došikovac, kamarádi moji, zahrajce mi k vóli, zahrajce mi čardáš do téj vojny. A keď mi počali ten čardáš hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, budzte tací dobrí a hybajce za mňa do téj vojny. My ci to, kamarád, něspravíme, lebo my bojovac němosíme, keď si prisahaný, len sa ber do vojny, keď si císarovi zapotrebný. Prišla mi karetka k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného nězabývaj. Rozmarýn zelený jako tráva, už mňa ten šohajko zaněchává, zaněchaj, zaněchaj, ale plakac budzeš, ode mňa vernější nedostaneš.