Černík 1908 / 290 | Pri Krakove

107 words

Černík 1908 / 290 | Pri Krakove (100%)
Pri Krakove čierná zeme nu plani, [: zavrcel sa švarný šohaj na koni. :] Po téj zemi Krakovjanka chodzila, [: na svých rukách nemluvňátko nosila. :] Hodzila ho do téj bystréj vodzičky, [: hdze sa perú drobné ryby, kačičky. :] Sečky panny Krakovjanky do radu, [: budzeme vám prezieraci slobodu. :] Šeckým pannám Krakovjankám veněček, [: rychtárovéj Hanulence čapeček. :] * Hodzili ju s mostu do Dunajíčka, [: ona volá na svojého tacíčka. :] Podajce mi, mój tacíčku, ručičku, [: utopím sa v hubokém Dunajíčku. :] Sama si si, céro moja, príčina, [: púščala si švarné chlapce z večera. :] * Išol milý koně brodzic do Váhu, [: našol ju tam vyhodzenú na brehu. :] Hen to holá volakedy má milá, [: púsčala mňa do komory z večera. :]

Bartók III 1321 | Pri Krakove čierna roľa na pláni (15%)
Pri Krakove čierna roľa na pláni

Bartoš 1901 / 0777 | Co sa tebe moja miłá stanúło (12%)
Co sa tebe, moja miłá stanúło ? Ja kedz tebe tvoje ľíčko zbľednúło! Včéra’s boła jako růža červená, a dneskaj si jako tráva, zeľená. Podzívaj sa na ten stromek zeĺený, kedy kvitně, každý s něho ułomí! A ty, moja najmiľéjší taká si, pokeľ si ty nepotracíš svéj krásy. Kedz ju ztracíš, cełá bľedá zostaněš, dzě že sa ty, moja miłá podzěješ? A já skočím do téj bystréj vodzičky, dzě sa perú drobné ryby, kačičky. Na čo bys to, moja miłá, dzěłała, na čo bys ty do téj vody skákała? Na čo bys ty do téj vody skákała? Cěžko teba tvá mamička chovała.

Černík 1908 / 190 | Stála Kačenka (12%)
Stála Kačenka u Dunaja, bielé nohy si umievala. Čiernookého syna mala, hodzila ho do Dunaja. Choj ty, synku, dolu vodú, a já ešče pannú budu. Stála baba za Važinú, očúvala Katerinu. Stará baba němeškala, hněc rychtárovi vedzec dala. A rychtárja němeškali, Kačenku hněc chycic dali. Dali ju tam do cemnice, plačú ju tam tri dzievčice. Pozri, Kačenko, ven oknami, čí sa hen to veznú páni. Veznú sa tam ci trja kaci, čo mňa budú zacínaci. Bola Kačenka jako gula, hněc sa katovi zalúbila. Chceš-li, Kačenko, moja býci, alebo smrc okusici? A já něscem tvoja býci, radšej chcem smrc okusici.

Sušil 0328 | Šla děvečka na vodičku (11%)
[: Šla děvečka na vodičku :] ež k bystremu Dunajičku. Jednu ručku vodu brala a druhu se podpirala. Ručka se ji pošinula a děvečka v Dunaj padla. Daj mi, Bože, daj synečka, co by pomoh' z Dunajička. Janiček tam koně pase, ten se beře po tym hlase. Chceš, děvečko, moja byti? Chcu tě z vody propustiti. Chcu, synečku, chcu tva byti, poď mi ty z vody pomocti. O, daj, Bože, daj slunečka, ať mi uschně ta děvečka. »O, daj, Bože, veliky můr, ať mi umře něliby můj.« Ně tak si mi slubovala, dys po Dunaju plyvala. »Slub něberu v Dunajičku, sluby beru v kosteličku, při tym velkym oltařičku.«

Sušil 0199 | Sivy sokol zaletěl hej hej (9%)
Sivy sokol zaletěl, hej, hej, ež přes Krakov přeletěl. Krakovjanky, měščanky, hej, hej, nikda nic nědělaju, sokola posluchaju. Sokoličku, Janičku, kaj maš svoju milučku? Moja mila umřela, v klašteře je schovana. Bilym ruchem oděta, černu hlinku přisuta. Třikrat klašter obešel, žadných dverek něnašel. Edem jedno okynečko, svoji milej srdečko. Hej, milenko, děvečko, potěš moje srdečko. Ja sem ti ho těšila, dokud sem živa byla. Včil ho těsiť něbudu, ani už tež němožu. Nech ho těši svaty Jan, na ostatku Pan Bůh sam.

Bartoš 1901 / 0612 | (8%)
1. Pozri, miłá, na ten stromeček zeľený, keď je pěkný, každý z něho jodłomí.* A ty moja najmilejší, taká si pokeľ chłapci něužijú tvéj krásy. Keď zažijú, potom špatná zostaneš, kdě že sa ty, duša moja, poděješ? Já sa hodím do téj bystréj vodičky, kdě sa perú drobné ryby, kačičky. Čo by si sa do téj vody hádzała, ťažko teb'a tvoja mamka chovała. 2. Vyrostuol mi pred okénkom hrebíček, naučil sa do nás chodiť Janíček. O, Janíčko, duša moja, miłý mój, není si ty taky verný, jak si boł. Není si ty taky verný, jak si boł, ľebo už ťa můj kamarád odvedoł. Odvedoł ma, duša moja, od teb'a, že nemožem ani hľeďať na seb'a.

Bartoš 1901 / 0591 | Około Dunajíčka (6%)
Około Dunajíčka kamenné stoľička, co na ní šaty prała tá moja gaľánečka. Ja šaty, šaty prała, žałostně płakała, ja rači bych já tebe ja nebyła poznała.

Černík 1908 / 212 | Počkajce (6%)
Počkajce, vy novomeščí pánové, čo vám povie jedno dzievča laskavé, něberce jéj za vojáčka milého, lebo němá v celém svece jiného. Keď som išol od svéj miléj, už bol dzeň, vykúkaly tam tri panny oknom ven, ony sa mňa zpytovaly, hdze som bol, a já som jim odpovedac němóhol. Keď som išol od svéj miléj v sobotu, našol som si v jednom šenku robotu, dovézli tam jaré žitko turecké, šípaly ho ty dzievčence lopenské.

Sušil 0189 | Bude vojna bude (6%)
Bude vojna, bude, kdo pak na ňu půjde? Která má milého, sobě upřímného, tá naříkat bude. Já bych taky jela, dybych koňa měla, koníčka vraného, pěkně sedlaného, sedla bych na něho. Co bys tam, má milá, co bys tam dělala? »U Dunaje stála, košulenky prala, to bych tam dělala.« 1) Kde bys je, má milá, kde bys je máchala? U Dunaje kameň, stála bych já na něm, tam bych je máchala. Kde bys je, má milá, kde bys je sušila? Na zelených lókách, na hedbávných šňůrkách, tam bych je sušila. 2) Kde bys je, má milá, kde bys je válela? V císarské komoře, só tam vále dvoje, tam bych je válela. 3) Vrať se, milá, domů, já tam sám pojedu, až mine sedum let, potom si tě vezmu. 4) Počkám já sedum let, šak nepomine svět, milé z vojny přijde a on si mě vezme, bude-li Pán Bůh chtět. Sedum let dochází, můj milé nejede. Ach, Bože, rozbože, kdy pak mně přijede! 5) Sedum let už došlo, milého neslyším, ach, Bože, rozbože, ach, já se oběsím. Já se neoběsím, radši se utopím, svoje mladé tělo po Dunaji pustím. K Dunaji běžela, Dunaje se ptala: Jsi-li tak hluboká, jak su já vysoká, bych do tě skočila? Rodičové milí, já se s vama lóčím, bratrové a sestry, Bohu vás poróčím. Její bilé nohy do písku sahaly, 6) její bílé ruce břehu se chytaly. Její černé vlasy po vodě plovaly, její černé oči k nebi se zdvihaly. Sedum let minulo, milé z vojny jede. Což jeho vrané kůň pod ňém tak smutně jde. Co pak, můj koníčku, co pak tak smutno jdeš? Zda-li mého těla unésti nemůžeš? Netíží tvé tělo, tíží mě tvá milá, kerá se pro tebe včerá utopila. Hned s koníčka slezl, kord do něho vrazil, do svého srdečka z pistole vystřelil. 7) Už só vobá mrtví, pochovat jich dejte, z rozmarýnu věnec na hrob jim posaďte. Z rozmarýnu věnec bílým kvítkem kvete; nenašli se spolu ti milí na světě.

Sušil 0772 | Pověz mi dzěvečko (6%)
Pověz mi, dzěvečko, mam-li k tobě chodzić? Přes bystru vodzičku mam-li k tobě brodzić? Něbrodz ty, synečku, přes bystru vodzičku, je sem ja chudobna pro tvoju macičku. Chudobna, chudobna, chudobne mateři, něvyrovnam se ja žadnej selskej dceři. Chudobna, chudobna, z chalupečky malej, něvyrovnam se ja selskej dceři žadnej. Chudobna dzěvečka rovně je dar boži, něviš ty, synečku, co ci Pan Bůh vloži. Vloži ci un, vloži taku staru babu, co ci něvyleze za tři dni na lavu.