Sušil 0328 | Šla děvečka na vodičku

106 words

Sušil 0328 | Šla děvečka na vodičku (100%)
[: Šla děvečka na vodičku :] ež k bystremu Dunajičku. Jednu ručku vodu brala a druhu se podpirala. Ručka se ji pošinula a děvečka v Dunaj padla. Daj mi, Bože, daj synečka, co by pomoh' z Dunajička. Janiček tam koně pase, ten se beře po tym hlase. Chceš, děvečko, moja byti? Chcu tě z vody propustiti. Chcu, synečku, chcu tva byti, poď mi ty z vody pomocti. O, daj, Bože, daj slunečka, ať mi uschně ta děvečka. »O, daj, Bože, veliky můr, ať mi umře něliby můj.« Ně tak si mi slubovala, dys po Dunaju plyvala. »Slub něberu v Dunajičku, sluby beru v kosteličku, při tym velkym oltařičku.«

Černík 1908 / 290 | Pri Krakove (29%)
Pri Krakove čierná zeme nu plani, [: zavrcel sa švarný šohaj na koni. :] Po téj zemi Krakovjanka chodzila, [: na svých rukách nemluvňátko nosila. :] Hodzila ho do téj bystréj vodzičky, [: hdze sa perú drobné ryby, kačičky. :] Sečky panny Krakovjanky do radu, [: budzeme vám prezieraci slobodu. :] Šeckým pannám Krakovjankám veněček, [: rychtárovéj Hanulence čapeček. :] * Hodzili ju s mostu do Dunajíčka, [: ona volá na svojého tacíčka. :] Podajce mi, mój tacíčku, ručičku, [: utopím sa v hubokém Dunajíčku. :] Sama si si, céro moja, príčina, [: púščala si švarné chlapce z večera. :] * Išol milý koně brodzic do Váhu, [: našol ju tam vyhodzenú na brehu. :] Hen to holá volakedy má milá, [: púsčala mňa do komory z večera. :]

Sušil 0444 | A když rano raňusěnko (18%)
A když rano, raňusěnko drobny dešč pada, susědova kravarečka kravy vyhaňa. Vyhnala jich v šire pole a tam plela len; přijel tu k ni šohajiček na koňu branem.1) Pomož Pan Bůh, ma děvečko, jak ty pleješ len. Dajž to Pan Bůh, můj synečku, nějeď mi přezeň. Něpojedu, ma děvečko, slub mi moju byť. »Co bym ja ti slubovala? Něumim robiť. Něumim ja kaše vařiť, ani chleba pecť.« Něstaraj se, moja mila, naučím tě přec. Kyj dubovy, kyj dubovy nauči vařiť, a hrabovy, ten nauči těbe chleba pecť. Než bys ty mně, můj synečku, měl kyje chystať, volim radše, můj synečku, těbe zanechať. Už sem ja je opuščeny jak ten polni ptak, kery lice ve dně v noci po horach, dolach.

Sušil 0446 | Za našimi humny za našum stodolum (18%)
Za našimi humny, za našum stodolum pleje dzěvče len; přijelcě k ni prošvarny šohajek, přejel ji přezeň. Pomož tobě Pan Bůh, ma mila dzěvucho, jak ty pleješ len. A dajž to Pan Bůh, můj mily synečku; nějedz mi přežeň. »A ja něpojedu, ma mila dzěvečko, slub mi moju być.« A co bym ja tobě slubovala? Něumim robić. »A dosci to jest ta robocička, dyž ty pleješ len.« A ledva mne ta moja macička, vněvolila ven.1) A ohledni se, ma mila dzěvucho, na haj zeleny! Kyj dubovy a makytovy nauči robić. Skoro by toto, můj šohajku, bylo, ešče němaš nic, a už by si se nade mnu potřisal, že mne budzěš bič.2)

Sušil 0445 | A když rano raňusěnko (18%)
A když rano, raňusěnko drobny dešč pada, susědova kravarečka kravy vyhaňa.

Sušil 0638 | Kosí Janko kosí trávu (17%)
[: Kosí Janko, kosí trávu, :] na zelenej lúce. Milá za ním zahrabuje, drža hrable v ruce. Polož, milá, hrable dolů, pobudzěme spolu. Budzěme sa milovaci, až do tvrdej noci. Dokel Janko, dokel usně, dotel tráva uschně.

Galko 1/219 | Ani tak nesvitá, ako svitávalo (17%)
Ani tak nesvitá, ako svitávalo, (moje potešenie, to ma zanechalo. Potešenie moje, kde si sa podelo, či nahor, či nadol odo mňa letelo. Sama som ja, sama, sama osamená, ako tá trávička v hore neskosená. Keď tá tráva uschne, zasi druhá zíde; moje potešenie nikdy viac nepríde. Potešenia nemám, poteš ma, bože, sám, poteš z takej strany, z ktorej sa nenazdám.)

Bartoš 1901 / 0591 | Około Dunajíčka (17%)
Około Dunajíčka kamenné stoľička, co na ní šaty prała tá moja gaľánečka. Ja šaty, šaty prała, žałostně płakała, ja rači bych já tebe ja nebyła poznała.

Bartoš 1901 / 0113 | V javorových horách (13%)
V javorových horách miłovaľi sa dvá, spadło na ně dřevo, zabiło jich oba. Dobře uděłało, že oba zabiło, nebudú naříkat jeden pro druhého. Nevěřte, děvčátka, nevěřte chłapcovi, co on vam sľibuje, dyž za vama chodí. On vám nasľibuje, že on si vás vezme, a jak vás okłamá ani nepohľédne. Hrušky, dyž dozrajú, na zem opadajú, šohajovy sľuby, na zem popadajú. Šohajovy sľuby ony sú tak stáłé, ony sú tak stáłé jak ty hrušky płané. Hrušky, dyž uzrajú, na zem opršíja, šohajovy sľuby děvča ošidíja.

Galko 1/173 | Kukučka v zelenom hájku kukala (13%)
Kukučka v zelenom hájku kukala, pod lipkou Anička smutná plakala; čierne svoje očičká, pekné červené líčka ručníkom bieleným smutná máčala. Pod háj kom zeleným spieval sláviček, chodníčkom k Aničke kráčal Janíček; Čo ti, dievča, čo ti je, čo ťa trápi, sužuje, čo kropíš slzami ten svoj ručníček? Čo mi je, to mi je, dobre ty vieš sám, ty zradný, neverný, že nechodíš k nám; srdce moje ranené, očičky zarosené, pre teba, neverný šuhajko môj, mám. A ani by som tak nenariekala, keby ťa na mojich očkách nemala; lež vidím jak miluješ, lásku druhej sľubuješ, a ja som pre teba sama zostala! No počkaj, šuhajko, však sa budeš mať, musí ťa pánboh sám za to pokárať; on zná sľuby, záväzky, prísahu našej lásky, pred ním sa na teba budem žalovať.

Galko 1/389 | Povedal si, že ma vezmeš (13%)
Povedal si, že ma vezmeš, že ma neneháš, a teraz ma zarmúcenú v žiali tak neháš! Ach jaj, jaj, jaj, jaj, či ti, milý, není žial, rozpomeň sa na tie sluby, čos' mi sluboval. Sluboval si, že ma vezmeš, že ma neneháš, a teraz ma zarmúcenú v žiali tak neháš! Ach, jaj, jaj, jaj, jaj, či ti, milý, není žial, rozpomeň sa na tie sluby, čos’ mi sluboval. Nikto ti je nie príčina, len tá tvoja mať, pýtal som ťa na dva razy, nechcela ťa dať; dať ťa — nedala, prosiť sa mi kázala, a ja som sa tak rozhneval, že som druhú vzal.