Bartoš 1901 / 0615 | Poď má milá poď k mozice

34 words

Bartoš 1901 / 0615 | Poď má milá poď k mozice (100%)
Poď má milá, poď k mozice, prosím ti velice, vodvalíš mně těžké kameň to vod mýho srdce. Moja milá k mozice šla, meze dveřma stála, a dež sem jo na tanec bral, smotně tancuvala.

Bartoš 1901 / 0783 | Sluníčko jož záchází (35%)
Sluníčko jož záchází, měsíček vechází, má milá se prochází, já so ješče v práci; pospíším si s prácó svó, bech muhl se svó miló slovo promloviti. A dež belo na večír, šil sem po dědině, nemohl sem usnóti, pro bolesť v mém těle. Vohlídno se na kameň, má milá sedí na něm, smotně vzdychá sobě. A dež belo půl noce, šil sem po městečko, nemohl sem usnóti, bolelo mně všecko. Sleším zpívát slavíčka, že homřela děvečka a to pro synečka.

Sušil 1192 | Mý pantličke červený (34%)
Mý pantličke červený, kolovaný, bílý,1) [:kemu já jich zanechám :] po maličké chvíli? Kemu bech jich nechala leda kamarádce, ona na mně spomene, dež půde k mozice.2)

Bartoš 1901 / 0912 | Rodičové ve rodiči drazí (10%)
Rodičové, ve rodiči drazí, přijměte jo za dítě svý věrný meze syne, dcere svý, za svý dítě hopřímný Přijměte jo do rodine vaší za nevěsto, za cero nédraší, za nevěsto, za ženo synáčkovi vašemo! Te nevěsto, krásná holubičko, poď políbit rodičům ručičko, tatínkovi, maměnce za jich upřímný srce. Klekni na prah, pros rodiče drahý: »Přijměte mě za dítě svý drahý meze syne, dcere svý, za svý dítě hopřimný!« Te družičko, podé jí ručičko, přivíté jo jak vlastní sestřičko, milujte se ze srce, haž k poslední hodince Ješče jednó prosbo za ňo skládám a všech přátel vo lásko k ní žádám, habeste jo přijali, to do vašé rodiny.

Bartoš 1901 / 0548 | (9%)
1. Nedaľeko hája šohaj sa k nám dává, [: ešče u nás nebył, už mu za mňa bráňá. :] Nebraňte, nebraňte, zebrat sa nám dajte, [: zebrat se mosíme, rádi sa vidíme. :] Dyž sa nám, má miłá, zebrati nedajú, tak si my zajdeme k tichému Dunaju. Za tichým Dunajem, je tam knězů sedem, z tech nás zesobáší, moja miłá, jeden. 2. Mezi dverma stáľi, obá dvá plakaľi, na kameň na bramor słze jím padały. Miłá mu dávała bíłého šátečka, aby si on utřeł své čérné očička. Nevezmem, nevezmem, ani si neutrem, za fałešnú łásku pěkně ti děkujem. 3. Vrby, miłé vrby, do vás radem stavał, do ťa, můj šohajku, ode mňa rozváďał. Do by ňa rozváďáł, ľeda moja mati, že si ty chudobná, a já su bohatý.

Bartoš 1901 / 0624 | Ta líšenská hospoda meze dvóma (9%)
[: Ta líšenská hospoda meze dvóma vrbama; :] [: měl sem děvče namlovený, chodijó mně za ňó dvá. :] [: Chodijó mně za ňó tří, ti só hí hopřímňéší; :] [: déte pozor, panímámo, jeden z ních jo vošidí. :] [: Vošidí jo jedenkrát, dvakrát, třikrát, štyrykrát. :] [: A já tebe, můj synečko, a já tebe tisickrát. :]

Bartoš 1901 / 0684 | Mezi dvoma vršky (9%)
Mezi dvoma vršky hłuboká doľina, že je moja miłá frajírenka iná. Mezi dveřma stáł, suze mu padały, v kameň mramorový jamky prorážały. Nehněvaj sa miłý, dondi dnes večer k nám, v sobot na večér pérko ti nachystám.

Bartoš 1901 / 1127 | Slunéčko z rána vychází (9%)
[:Slunéčko z rána vychází,:] [:smutná novina dochází.:] [:Že já mám na vojnu jíti,:] [:otce, matku opustiti.:] [: Dyž płače otec a matka, :] [: šak zapłače za synáčka. :] [: Dyž zapłače moja miłá, :] [: tá zapłače za frajíra. :] [: U muziky sem néjmenší, :] [: na aksendě sem néjvětší. :] [: U muziky za dveřma, :] [: na aksendě před pánama. :] [: Jak ňa z míry odstaviľi, :] [: hned ňa védľi k héjtmanovi. :] [: Od héjtmana k dochtorovi, :] [: sú-li zdravé moje žiły. :] [: Moje žiły jako kvítí, :] [: može ze mňa voják býti. :]

Galko 1/124 | Budzil som ca, budzil (9%)
Budzil som ca, budzil, [: nechcelas’ hore stac, :] povedala si mi, [: že sa ci chcelo spac! :] Kedz sa ci chce spac, teda sa vyspi, ale si, dievča, viac [: na mňa nepomysli. :] Požičaj mi, milá, [: tej tvojej laterne, :] nach sa ci podzívam [: na tvé oči čierne. :] A ja jej nemám, hľadaj si ju sám, v komore za dverma, [: tam je má laterna. :] Požičaj mi, dievča, [: tej tvojej laterne, :] nach sa ci podzívam [: na tvé oči čierne. :] Na okne sirka, kremeň, ocieľka, zakreš si, šuhajko, [: a podz, podzívaj sa. :]

Sušil 0788 | Před našima jsó vysoký (9%)
[: Před našima :] jsó vysoký vokna, zavolal syneček na naspja vystópna. Odevři mně, má panenko, dveří, ať si nepolámu za klobóčkem péři. Jednó ručkó dveře odvírala a druhó ručičkó slze utírala. Copak plačeš a naříkáš, milá? Vylála ti máti nebo tě pobila? Nevylála ani mne nebila, povídajó lidi, že nejsem poctivá. Třeba jsu já chudobné maměnky, ale jsu poctivá jak jiné frajerky. Třeba jsu já chudobného rodu, ale mně maměnka nedá ledakemu. A kdyby mně ledakemu dala, já bych jí celý den za dveřma plakala.

Erben 2/217 | Vzdor na vzdor někomu (9%)
Vzdor na vzdor někomu do našeho domu, vzdor na vzdor někomu do našich vrat: rostou tam dvě růže, žádnej k nim nemůže, žádnej jich nemůže pomilovat. „Já nejsem žádnej pes, abych k vám oknem lez; já nejsem žádnej pes, ani šelma: až já budu chtíti l) vaši dceru míti, nepůjdu já oknem, půjdu dveřma.“ 1) kdybych já šelma byl, já bych k vám nechodil, já bych k vám nechodil přede všema.