Sušil 0559 | Ja počkaj počkaj šelmo jakási

57 words

Sušil 0559 | Ja počkaj počkaj šelmo jakási (100%)
Ja, počkaj, počkaj, šelmo jakási, co sem se nastál u oken vašich! Co sem se nastál u vašich dvéří, nešlas, má milá, nešlas otevřit. Nastál se, nastál, na tě navolal, tebe, děvečko, jiný miloval. Jiný miloval, sobě namlúval, já sem se na vás pod oknem díval. Pod oknem díval, to vedle dvéři, nech žáden synek pannám nevěři.

Sušil 0558 | Ja počkaj počkaj šelmo jakási (45%)
Ja, počkaj, počkaj, šelmo jakási, co sem se nastál u oken vaších!

Erben 2/748 | Když jsem šel z Mělnické hospody (37%)
Když jsem šel z Mělnické hospody, zlámal se pode mnou most; co jsem se navolal, než jsem se dovolal: má milá, pojď mi pomoct!

Bartoš 1901 / 0440 | Dyž sem já šeł pres ty (25%)
Dyž sem já šeł pres ty hory, pres to poľe zeľené, postreteł sem švárné dívča, měło ľíčka červené. Já sem sa jí začał pýtat: Odkaď, dívča, odkáď si? A ona mi povídała, že je smutná jakási. Ty si smutná, já su smutný, my zme smutní obá dvá, dał by ně to miłý Pámbů dybys była žena má.

Sušil 0223 | Chodíval k nám pán Uherský (19%)
[: Chodíval k nám pán Uherský, :] ten podvoditel panenský. Všecky panenky podvedl, jen Komendovej nemohl. Hrabala baba zahradu a přišel k ní pán na radu. »Ach, babičko, dej mi radu, jak bych podvedl tu pannu.« Obleč šatečky panenské, obuj střevičky kramarské. 1) Túlej se sem tam po rynku až ke Komendových domku. 2) A jak se k domku dotúlal, hned na okénko zaklepal. 3) »Kdo to tak tluče nezbedně, neměl času dosti ve dně?« 4) Já jsem kramařka z Opavy a vezu tovar do Prahy. Vozy jsem napřed poslala, sama jsem v zadu zůstala. A když bylo po večeři, kázal pantáta své dceři: Běž, dceruško, lůžko stláti, bude tam kramařka spati. O, můj pantáto rozmilý, mně se kramařka nelíbí. 5) Jak živa jsem neviděla, by kramařka fousa měla. A když bylo o půl noci, volala dcera pomoci; 6) a když už nastal bilý deň, vyskočil pán král z okna ven. A jak bylo už na ráně, tluče šerha tam na bráně: 7) že Komendova Naninka není poctivá panenka. A když bylo už za týdeň, plakala Nánka každý deň. A když bylo zas za měsíc, plakala Nánka ještě víc. A když už bylo po roce, nosila Nánka na ruce: Nynej, nynej, synáčku můj, Uherský král je otec tvůj. 8)

Černík 1908 / 139 | Čo som sa nastál (19%)
Čo som sa nastál u miléj dverí, dycky som volal, milá, otvor mi. Ona hovorí, že něotvorí, že ju velice hlavenka bolí. Ach, bolí, bolí, ach, preboluje, ej, pre falešné tvé slubovánie.

Erben 7/017 | Byla lučina široká (10%)
Byla lučina široká, 1) na ní travička vysoká. „Půjdem tam na ni, sestřičko! nažnem travičky raníčko.“ Díval se na ně z okna král, na své pachole zavolal: „Vstávej, pachole! stroj koně, pojedem na hon do pole. Budem honiti srnčata, dvacitiletá děvčata.“ A když na louku přijeli, vrané koníčky zdrželi: „Kdo vám tu trávu kázal žit? jedna musíte s námi jít!“ „Kázal nám otec a máti trávy zelené nažati.“ Jedna ji žala, vázala, druhá žalostně plakala: „Ach, pro ten kousek trávníčku mám já opustit mamičku! Ach, pro ten kousek ostřice mám já opustit rodiče! Ach, pro ten kousek jetele mám já opustit přátele! Ach, pro ten jetelový květ mám já opustit celý svět!“ 1) Vím já lučinu širokou, na ni travičku vysokou. Vstaňte raníčko, sestřičky, nažnem zelené travičky atd. Šla Liduška na travičku do zeleného háječku. Díval se za ní z okna pán, na kočího si zavolal: „Stroj, kočí, stroj koně vrany, pojedem v hájek zelený!“ A když do hájku přijeli, zelenou louku viděli. Viděli na ní zvířátko, dvacítileté děvčátko. „Kde’s té smělosti nabrala, abys mi na louce žala?“ „Dovolil mi sem váš šafář, vašeho dvoru hospodář.“ „Šafářovo tu nic není, ty musíš býti mou paní!“ „Rozvij se v kvítí metlice, že nejsem panenkou více. A ten bílý jetelíček, že mám na hlavě čepeček. To čepeček damaškový, porty na něm pozlaceny.“

Galko 1/221 | Išlo dievča trávu žati (10%)
Išlo dievča trávu žati, no, no, no, panskú lúčku vyžínati, ej, no len ďalej, no len no Pán sa na ňu z okna díval, no, no, no, od ľúbosti len omdlieval, ej, no len atď. Širuj, kočiš, širuj kone, no, no, no, pôjdeme na poľovanie, ej, no len atď. Vypoľujeme vtáčatko, no, no, no, v šestnástom roku dievčatko, ej, no len atď. Dievča, dievča, plať pokutu, no, no, no, vyžalo si moju lúku, ej, no len atď. Nežala som, len troštíčku, no, no, no, pri sklade a pri chodníčku, ej, no len atď. Sadaj, dievča, hor’ na koňa, no, no, no, už ty budeš moja žena, ej, no len atď. Jak bych ja tvá žena bola, no, no, no, však som ja sedliacka dcéra, ej, no len atď. Hoc si ty sedliacka dcéra, no, no, no, musíš ty byť moja žena, ej, no len atď.

Sušil 0404 | Starobilsky kosteličku (10%)
Starobilsky kosteličku, stojiš na pěknym kopečku. Pod tym kopečkem domeček, pod tym domečkem dvoreček. Pod tym dvorečkem lučenka, na ni vysoka travěnka. Domluvily se dvě panny, by tej travěnky nažaly. Dival se na ně milostpan, na sve pachole zavolal. Stavaj, pachole, stroj koně, pojeděm na hon do pole. A co tam buděmy honiti, dy němamy žadnej flinty? Buděmy honiť zviřatka, patnactilete děvčatka. Atd.

Erben 3/170 | Vímť já ptáčka jednoho (10%)
Vímť já ptáčka jednoho, dudek se jmenuje, který se oženit chce: sojku brát si bude. Na tu svatbu veselou bylo moc pozvaných, to z rozličného ptactva, jak velkých, tak malých. Zlatohlavý strnádek ten jest byl za družbu, a radostný skřivánek zval hosty na svatbu. Křepelka za družičku, ta jest věnce vila, pannu sojku nevěstu na oddavky vedla. Krkavec je oddával, jestřáb za svědka stál, že nejsou žádny přátelé, všem se zakazoval. Havran byl za kuchaře, ten jim oběd strojil: však ho všickni poznají, kterak se začernil. Slavík dělal muziku, když po jídle bylo, a tak, co hostu bylo, všecko tancovalo. Unavila se sojka, spat se odebrala, kdežto švitorná straka postel jí vystlala. Svatba se dokonala, písničku zavírám, na které já taky byl a na ni se díval. Stala se roku toho, a podnes se stává: když dudek k sojce přijde, svatba je hotová.

Sušil 0315 | Sódijó synečka (10%)
Sódijó synečka v Kyjově na právě, že zabil panenko na zelené trávě. Já sem jí nezabil, zabila se sama, já sem se jí díval, jak se mordovala. *) Vrazila nožéček do levýho bočka, z té rany vykvetla červená růžička. Červená růžička, modré karafiát, škoda ti, panenko, škoda ti na stokrát. Ach, co sis, panenko, co sis pomeslila! Pro marný slovíčko srdečko’s zranila! Zranila, zranila pro synečka svýho, že jož nedostane nikdá takovýho.