Sušil 0623 | Dyž ty pudeš k nám nechodívé

70 words

Sušil 0623 | Dyž ty pudeš k nám nechodívé (100%)
Dyž ty pudeš k nám, nechodívé sám, vezmi sebó kamarády přes ty pusté vinohrady, hej, hej, přes zelené háj. V zeleném hájo na tě čekajó, čekajó tam pod hruškama železnéma obuškama, hej, hej, tam tě zabijó.1) Dyž mě zabijó, nech mě zabijó, zabijó mě pro Haničko, zakopó mě pod jedličko, hej, hej, pěknó zelenó. Dyž mě zabijó, čím mě přikryjó? Přikryjó mě rozmarýnem,2) pěkném bílém tulipánem, hej, hej, modró fialó.3)

Sušil 0624 | A čí je to studýnka (40%)
A čí je to studýnka, co z ní koně pijó? Nechoď tam, synečku, [: ať tě tam nezabijó. :] Zabijó-li, zabijó, nechají mě ležet; milá je daleko, ta nebude nic vědět. Je-li jedna daleko, šak je druhá blíže; uvijó mně věneček z pěkné červené růže.

Bartoš 1901 / 0103e | Dež vojáček mašíruje (27%)
Dež vojáček mašíruje, své Nánynce přikazuje: habe se nevdávala, tři leta naň čekala, čekala, tři leta naň čekala. A dež belo v třetím roce, šla má milá ku potoce, šla má milá na trávo, do zelenýho hájo, do hájo, do zelenýho hájo. Přišil na ňo mesliveček, požádal jo vo věneček. Já věneček nesmím dat, já jé mosím zachovat, nesmím dat, já jé mosím zachovat. Než bech já věneček dala, rač bech do vodě skočila, do voděnke stodené, to synečko pro tebe, stodené, to synečko pro tebe.

Bartoš 1901 / 0975 | Šle děvčátka na trávo (26%)
Šle děvčátka na trávo, aj, šle děvčátka na trávo to do líšenskýho hájo. [: Viděli tam synečka, aj! :] pásl vranýho koníčka. [: Jedna přišla, hned žala, aj! :] ta drohá přišla, plakala. [: Nežeň milá té tráve, aj! :] nebodó ti jo žrat kráve. [: Proč pak be jo nežrale, aj! :] deť mně maměnka kázale.

Sušil 1688 | Přeškoda na stokrát (12%)
Přeškoda na stokrát mé krve červené, že má byt vylitá po trávě zelené.1) Po trávě zelené, v zeleném hájičko. Kemu tě zanechám, má zlatá Haničko! Zanechám, zanechám, šak vím dobře kemu, co k vám chodívával do vašího domu. Chodívávali k vám modrovocí chlapci; už k vám nechodijó, už só z nich vojáci.

Sušil 0995 | Haničko hubičko dé trošku (12%)
Haničko, hubičko, dé trošku červenéch jabliček z fěrtošku. Kdes ty jabka natrhala? V zeleným hájičku na stromečku. Ty včil miluješ jiný chlapce, já už vím, že mě nemáš v lásce. Jen povídé, nezapíré, dyž nésem tvůj milé, prsteň mně dé. Co se mám pro milýho trápit? Volím já jemu prsteň vrátit. Já ho vrátím, já mu ho dám, za jedneho chlapca deset jich mám. Měla sem milýho, už nemám, kerak jinýho zas vydělám? Jinýho mně bude snadně; zatřasu višinkó, on mně spadne.

Bartoš 1901 / 0469 | Na mostě pták (12%)
Na mostě pták, pod mostem rak, dybys ty věděła má Haničko miłá, jak ťa mám rád. A já mám rád karafiját, červenú růžičku, tú moju Haničku, tú já mám rád. Nepůjdu k ní za štyry dni; ona povídała, že sa nevyspała, nech sa vyspí.

Bartoš 1901 / 0991 | Ej oves oves zeľený oves (12%)
Ej oves, oves, zeľený oves, [: pověz, cérečko, zežneš-i ho dnes. :] Aj zežnu, zežnu, co bych děłała, [: šak sem já včéra věčí zežała. :] Ej zeľé, zeľé, drobná přísada, [: pověz, Haničko, máš-i ňa ráda. :] Aj dubí, dubí, zeľené dubí, [: pověz, miľunká, jak sa ti ľubím. :] Ej hájek, hájek, zeľený hájek, [: mám já šohajka jak marijánek. :]

Bartoš 1901 / 0892 | Płač ty Haničko płač ty hojně (11%)
Płač ty, Haničko, płač ty hojně, abys ty měła krávy dojné. Płač ty, Haničko, płač ty ešče, abys ty měła ají ovce. Płač ty, Haničko, płač ty v kusi, abys ty měła ají husi. Płač ty, Haničko, płač ty dycky, abys ty měła ají mycky. Płač ty, Haničko, płač ty těsně, abys ty měła slépky nesné.

Bartoš 1901 / 0889 | Toč sa Moravo toč sa kołem (11%)
Toč sa, Moravo, toč sa kołem, [: čep sa, Haničko, čep sa honem. :] Už sa Morava, už sa točí, [: už sa Hanička, už sa čepí. :] Už sa Morava zatočiła, [: už sa Hanička začepiła. :] Toč sa Moravo, toč sa kołem, [: buďte drúžičky s Pánem Bohem. :] Toč sa Moravo na dvě strany, [: zdravy drúžičky heľékały. :]

Erben 7/051 | Chodila Maria (9%)
Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě. Přišla ona, přišla k kováři jednomu: „Kováři, kováři! popřej mi noclehu.“ „Jak pak ti nocleh dám? moc tovaryšů mám: ve dne, v noci kují, ohně nezhašují.“ „Kováři, kováři! co vy to kujete, co vy to kujete, že neuhašujete?“ „Kujeme, kujeme tři železné hřeby, co Kristu na kříži jich bude potřebí.“ Jak panna Maria to slovo slyšela, celá polekaná odtud pospíchala. Přišla ona, přišla do pusté maštalky, jen za práh kročila, syna porodila. Přišlo do maštalky kovářovo dítko: „Zakolíbej ty mně moje nemluvňátko!“ „Jak pak zakolíbám, když ručiček nemám? ani těch ručiček, ani těch očiček!“ „Dotkni se plínčiček, budeš mít ručičky, dotkni se jesliček, budeš mít očičky.“ Přišlo dítě domů, přišlo k otci svému, ručkama hrající, očma mrkající. Otec jeho se ptal: „Kdes ty ručičky vzal? ty bílé ručičky a modré očičky?“ „Dala mi je, dala panenka Maria, co včera na večír noclehu prosila.“ „Kdybych já byl věděl, že je to Maria, byl bych ji uložil do zlata, do stříbra. A sám byl bych lehnul hlavou na kamení, hlavou na kamení, nohama do trní!“ Když panna Maria po světě chodila, všem věrným ctitelům ku pomoci byla. Přišla sem, přišla tam k jednomu kováři: „Kováři můj milý, dej ty mně noclehu. „Jak pak ti nocleh dám, když já ho sám nemám, milý mocný Bože! když já ho sám nemám?“ Přišla sem, přišla tam do pusté maštale atd. Píseň tuto zpívávali dříve chlapci, o vánocích s jesličkami chodíce; nyní jen některý stařeček aneb některá babička snad ještě ji zná. – Srov. Suš. 30.