Sušil 1465 | Helekám helekám

58 words

Sušil 1465 | Helekám helekám (100%)
Helekám, helekám, kde trávy naflekám, na naší ločině tý naší Stračeně. Až já z trávy pudu, maličko ponesu, pudu si přitrhať k zelenýmu lesu. K zelenýmu lesu, k turoským zahradám, zuhlídám synečka, ani se nenadám. Zuhlídám, zuhlídám, on se bude ptati, lesi moja milá umí helekati. Zuhlídám, zuhlídám a bude poslóchat, lesi to ta jeho umí tak helekať.

Sušil 1466 | Helekám helekám (53%)
Helekám, helekám, kde trávy naflekám! V zeleném hajíčku na vyschlém rybníčku. Až na trávu pudu, koho volať budu? Kamarádky nemám, koho si zavolám? Zavolám milého: Poď, milý, na trávu, sama ti natrhám a i ti navážu. Už sem natrhala a i navázala, milý nejde zvihať, lebo néni doma.1) Ja, on není doma, on je na robotě, on je na robotě v chropinské forotě.

Sušil 0740 | Oči černe oči (21%)
Oči, černe oči, jak černa mrakava, [: poviz mi, děvečko, :] o keho’s plakala? A ja sem plakala, synečku, o tebe, stal si pod okenkem, pršelo na tebe. Pršely na tebe velke krapě dešča, něnadala sem se takoveho ščesťa. Něnadala sem se, ani se něnadam, že by se mi vratil starodavny galan. Un se něnavrati, un se na mne hněva, že sem s jinym stala, slovečko mluvila. A un sobě myslil, že sem mu slibila; a to něni slibiť, slovečko promluviť.

Sušil 1468 | Hoja hoja (21%)
Hoja, hoja, ty Madlenko Mlynkova, dobře se ti pase? »A mi se zle pase.« Me kravy běhaju a travy hledaju, že ji tu němaju. Hoja, hoja, Helenko roztomila. A požeň ty semkaj, tu je trava velka, napase se ti kravěnka, hoja, hoja. »Ja bych k tobě hnala, ty bys mne zahnala a moju Malenku do škody vehnala, maměnka by mi hřebala, že sem škodu dělala, hoja, hoja, Madlenko moja.« Dy nechceš helekať, daj sobě vyflekať, ja, staru lopatu, co leži za latu; tym starym pometlem, co leži za peklem.

Sušil 1472 | Ej hoja hoja (21%)
Ej, hoja, hoja, tovaryško věrná moja, pones mně snídaňa, kamarádko moja. Ej, hoja, hoja. Ej, hoja, hoja, tovaryško věrná moja! Už sem posnídala, kamarádko moja. Ej, hoja, hoja. Ej atd. Pročs mně nenechala? Ej atd. Dy sem nevěděla, že ty tu poženeš. Ej atd. Šak sem ti pravila, že já tu poženu. Ej atd. Toho sem nečula, co jsi mně pravila. Ej atd. A co si dělala, žes toho nečula. Ej atd. Krav sem obracala. Ej atd. Mohlas krav tak nechat a jenem počuvat. Ej atd. Dyž do škody zašly. Ej atd. Už sa tak nechajme, na sebe nehelekajme. Ej atd. Pěkně ti děkuju, za tvé helekání. Ej atd. Žes na mňa helekala a sa nehněvala. Ej atd. Což bych sa hněvala, nic mně’s neudělala. Ej, hoja, hoja, tovaryško věrná moja, ani já snad tobě, nemáme nic proti sobě. Ej, hoja, hoja.

Bartoš 1901 / 0757 | Nenadála jsem se té pouti (21%)
Nenadála jsem se té pouti, že mne hezký synek zarmoutí, nenadála jsem se ani se nenadám, že se mně navrátí starodávný můj galán, starodávný galán.

Bartoš 1901 / 1252 | Moja miłá sa ňa ptała (21%)
Moja miłá sa ňa ptała, sem-ľi já nač, a já sem í odpověděł, že sem bárnač: sem oráč, sem sejáč, sem sekáč, sem tesáč, šidłár, mydłár, bidłár, vidłár, motovidłár.

Bartoš 1901 / 1253 | Nepohľédaj na mňa (21%)
[: Nepohľédaj na mňa, na moju čérnú tvár, :] [: aľe sa podívaj, :] [: jaký sem hospodár. :]

Bartoš 1901 / 1254 | Co budeme robit ubozí? (21%)
Co budeme robit ubozí? Budeme sa vozit na vozi. Co budeme robit, Adámku, ked nemáme peněz na dáňku?

Erben 5/011 | Písař umí pěkně psáti (13%)
Písař umí pěkně psáti a dobře počítati: on píše nuly jen sobě k vůli, když jemu cifra platí.

Sušil 2031 | Co chce krkavec míti (13%)
Co chce krkavec míti, umí to nastrojiti, ponúkl on na ty hody šohaja do hospody. Káča mu vyčítala, koli mu grošů dala. A ty kluku za mé piješ a s jinýma tancuješ. Tož hospody zanechal a hned domů pospíchal. Šak ho neščestí čekalo, šest na něho číhalo. Jedna chytne za ruce, druhá sází lepance, ostatní ho přebírajú, záda mu prohýbajú. Dyž se ho dost nabily, do jamy ho shodily, a z tej jamy on, ubohý, nemohl vstat na nohy. Předce musel kleknúti, svůj klobúček smeknúti. O, panenky, prosím já vás, nezabite mne naráz.