Sušil 1647 | Ej už mia po druhé k

64 words

Sušil 1647 | Ej už mia po druhé k (100%)
Ej, už mia po druhé k Brnu vezli, ešče mia, má milá, neodvedli. Ej, už mia po třetí k Brnu vezú, a už mia, má milá, už odvedú. Už su tu, má milá, naposledy, mosím jít, má milá, už do vojny. Pošlu ti, má milá, malé psaní po vodě, po moři, po Dunaji. V tom malém psaníčku bude státi, ty mosíš, má milá, zaplakati.

Černík 1908 / 167 | Pošlem ci milá (39%)
[: Pošlem ci, milá, psaní :] [: po vodze....po Dunaji. :] [: V tom psání budze stáci, :] [: že mosíš...zaplakaci. :] [: Trikrát mňa k Brnu vedli, :] [: ešče mňa ...něodvedli :] [: Ešče mňa ráz povedú, :] [: ešče mňa ...něodvedú. :]

Erben 7/020 | Byl jest jeden zeman (38%)
Byl jest jeden zeman, měl překrásnou dceru, ach Bože! Přebože! jménem Kateřinu. Zvěděl o ní, zvěděl ten Turecký kníže, ach Bože! Přebože! psaníčko ji píše. Psaníčko jí napsal, prstýnek dal k tomu, aby bylo dáno do jejího domu. Jak psaní dostala, dala pantátovi, aby se podíval co v něm psáno stoji. Pantáta čte psaní, smutně sobě vzdychá, ach Bože! Přebože! smutně sobě vzdychá. „Můj zlatý pantáto! co vy tak vzdycháte? co vy v tom psaníčku zlého nalézáte?“ „O má dcero drahá! kterak nemám vzdychal, když tě mám Turkovi za ženu odevzdat?“ „Můj zlatý pantáto! toho nedělejte, tomu Turkovi mne v ruce nedávejte!“ Turek jede do vrat. „Jděte mu otvírat: já jdu do komůrky, tam budu umírat.“ „Dobrej den, matičko! kde je vaše dcera?“ „Tam v komůrce leží, ach, umřela včera!“ Nechtěl Turek věřit, do komůrky zašel, ach Bože! Přebože! umrlou ji našel. Vyndal z kapsy šátek, utíral si líčko: „Proč’s mě opustila, má drahá perličko?“ Dal jí rubáš šíti z růžové dykyty: „Proč jsi mi uvadlo, mé převzácné kvítí?“ Vyndal drahé perle, dal jí kolem krku; vyndal zlatý prsten, dal na její ruku. Dal jí truhlu líti ze stříbra čistého, a na truhlu víko ze zlata ryzého. Stříbrnou motykou dal jí hrob kopati, a zlatou lopatou zem vyhazovati. Dal ji hrana zvonit po celé krajině, aby bylo slyšet do Turecké země. Turek z domu jede, dcera z komůrky jde: „Provázej tě pán Bůh do Turecké země!“ Turek jede v poli, kloboučkem zatočil, Ach Bože! Přebože! hořem se rozskočil.

Smutný 48/215 | Třikrát ňa z Brna vedli ešče (24%)
Třikrát ňa z Brna vedli, ešče ňa neodvedli

Bartoš 1901 / 1161a | Hora hora čérný ľes (18%)
[: Hora, hora, čérný ľes, :] neviďéł sem méj panenky ešče dnes. [: Kdo ste viďéł, povězte, :] mé srdenko zarmúcené potěšte. [: Já sem viďéł, nepovím, :] trhała tam v zahrádece rozmarýn. [: Utrhła tam dvě růže, :] a dała ich šohajovi do łože. [: Šohaj bude ľibě spat; :] on ně bude zitra ráno děkovat. [: Děkuju ti, děkuju, :] před tebú já můj kłobúček smekuju. [: Nesmekaj ho přede mnú, :] šak ťa zitra Brodščí páni odvedú. [: Odvedú ťa do Peštu, :] tam dostaneš nový kabát aj vestu. [: Odvedú ťa do Prahy, :] tam dostaneš nový kabát aj šabľi.

Sušil 0160 | Staram ja se staram (18%)
Staram ja se, staram, staru maměnku mam, kdo mi jich opatři, až ja se jim vydam. Vydam se ja, vydam za štyry neděle, za štyry neděle, do tej cizi země. Rozmili přatele, něstyďtě se za mne a vyprovoďtě mne do tej cizi země. A co pak my bychmy byly za přately, dybysmy my tebe něvyprovodili? Budu meť za družbu svateho Jozefa a za starosvatku Krista Pana matku. Budu měť ženicha Ježiše mileho, a on mne přivedě do kralovstvi sveho. Vezmu si družičky knězove ručičky, ony mne odvedu od moji mamičky.1)

Sušil 1264 | Medu maměnko medu (18%)
Medu, maměnko, medu, už vám nevěstu vedú. Lesti nedáte medu, nevěstu vám odvedú. Soli, maměnko, soli, nevěsta venku stojí; sýra, maměnko, sýra, nevěsta bude shnilá.

Bartoš 1901 / 0053 | Počkaj Netopiľe (14%)
Počkaj, Netopiľe, ej už je s tebú zľe, že's pichéł Krupicu [: pagnétem ze špicú. :] Pichéł's ty ho, pichéł, pod pravú paženku, pod pravú paženku, [: doběhéł do šenku. :] A jak tam doběhéł, na Boha zavoíáł: Ach Bože, Přebože, [: co sem to uděíáł. :] Hneď ho naříkaľi tá jeho mamička, tá jeho mamička, [: otec, frajírečka. :] Počkaj, Netopiľe, ej už je s tebú zle, ej už ťa povezú [: k Brnu po mašině. :] Jak ťa tam dovezú, ty tam sedět mosíš, košełka ti zvľhne [: od studenéj rosy. :]

Bartoš 1901 / 1212b | Severanské kosteľíček (13%)
Severanské kosteľíček, kołem něho černé łes, [: ešče se podívám, :] jede-ľi tam miłý dnes Ach, jede si on tam, jede, na svým braným koníčku, [: ešče si připíná, :] na ľevý bok sabľičku. A jak si šabľičku připjáł, na svůj dům se ohľídáł, žałostně zapłakáł, a sobě naříkáł, až koníček zařehtáł. Jak to máti usłyšeła, na uľicu vyběhła, [: ach, můj míłý synu.:] hdo tě na tu vojnu dáł? Ten severanské miłosťpán, ten mě na tu vojnu dáł, provazy mě svázáł, řetězy mě sepjáł, ešče ke mě vartu dáł. A ta varta u mě stáľa [: od večera do rána, :] a jak Pámbů deň dáł, hned mě vezľi do Brna. A jak k Brnu přijížďaľi, na vrata uderiłi: Otevřte nám vrata, vezem vám rekruta, prusenovská robota.

Sušil 1677 | V tem čejkovským šenku (13%)
[: V tem čejkovským šenku :] [: vojáci čekajú, :] ti čejkovščí chlapci na voze sedajú. Švárnýho šohajka napřed posadili; té jeho maměnce srdce zarmútili. Ta jeho maměnka plače pod návratím, že se jí synáček z Brna nenavrátí. On se nenavrátí, ani možná néní. Už on maširoval do francúzskej zemi. K Brnu je cestečka, od Brna chodníček; už se nenavrátí švarný šohajíček.

Sušil 1606 | A dycky mi pravěli (12%)
A dycky mi pravěli můj stary taciček, že ja budu polevać [: sluzama chodniček. :] Ja, ně tak to chodniček, jak široku cestu, jak ja pomaširuju k tomu Brnu městu.