Sušil 0972c | V úbočí úbočí

30 words

Sušil 0972c | V úbočí úbočí (100%)
V úbočí, úbočí, tam sa voda točí, kerá má dvóch galánů, nech mi jednoho pojčí. Já bych ti ho pojčala, dyž ho sama nemám, ale ti synečka po čase vyhledám.1)

Sušil 0651 | Mám já v Hodslavicách galánku (64%)
Mám já v Hodslavicách galánku, dal sem jí tolarek závdanku. Ona mně závdanku nechce vzíť, ani mú galánkú nechce byť. Na našem staveňú roste strom, do takej galánky bije hrom. Nech bije, nech tříská, já nedbám, jinú si galánku vyhledám. U našej zahrádky roste květ, pro moju galánku jede čert: Vem si ju, čertičku, já nedbám, jinú si galánku vyhledám.

Galko 1/172 | Máča dievča konope (32%)
[: Máča dievča konope :] v zelenej úboči, [: šuhaj sa mu prizerá, :] že má čierne oči. [: Keby čierne očičky :] v kráme predávali, [: veru by jich dievčatá :] chlapcom kupovali. [: I ja by jich kúpila :] môjmu frajerovi, [: aby sa mu černeli :] ako havranovi. [: Ale čierne očičky :] v krámoch nepredajú, [: lebo jich tie kramárky :] samy rady majú. [: Ešte by mu kúpila :] čižmy s ostrohámi, [: ej, aby k nám chodieval :] sedem razov v týždni.

Galko 1/227 | Co to dzievca povedá (32%)
Co to dzievca povedá, povedá, na šuhajka svedcí, že on zabil jelena, jelena v zelenej uboci. Nezabil on jelena, jelena, ale zabil sernu, diť on tež už poloval, poloval sedzem rockú za ňú.

Galko 1/021 | Ej, spodobalo sa mi dievča na majeri (32%)
Ej, spodobalo sa mi dievča na majeri, musím ho vypýtať od jeho materi. Ej, spodobali sa mi jeho sivé oči, ktoré svieťa jako svetlušky v úboči. Ej, spodobali sa mi tie ručičky jeho, čo od svitu robia do mraku pozdného. Ej, spodobali sa mi tie líčka červené, bielym mliečkom, zorou červenou barvené. Ej, spodobala sa mi jej krása, dobrota, s ňou mi bude nebo, bez nej niet života.

Sušil 0182 | Od pondělí na úterý (3%)
Od pondělí na úterý [: byl Heřmánek zarmúcený. :] Přišla k němu jeho matka, přinesla mu v klíně jabka. Můj synáčku, kam pojedeš, že své vrané koně češeš? Já pojedu pro svú milú, pro nevěstu roztomilú. Já si musím pro ňu jeti, dybych měl život ztratiti. Když ze dvorka vyjiždžali, ze sta ručnic vystřílali. 1) Když na lúku přijiždžali, ze sta ručnic vystřílali, až Heřmánka postřílali. Když k hájíčku přijiždžali, ze sta ručnic vystřílali, až Heřmanka zastřelili. 2) »A jední sa se mnú vraťte, a jední mně pro ňu jeďte.« A jední sa s ním vrátili, a jední mu pro ňu jeli. Když ke dvorku přijiždžali, ze sta ručnic vystřílali. 3) »Všecky hosti tady vidím, jenom ženicha nevidím. Kde je, kde je můj Heřmánek, že on sám pro mne nejede?« Tvůj Heřmánek doma zůstal, hodným hostom stoly chystal. Jak živa sem neviděla, aby ženich zůstal doma. Když ze dvorka vyjiždžali, ze sta ručnic vystřílali. Když k hájíčku přijiždžali, ze sta ručnic vystřílali, krev červenú tam spatřili. Ptám sa já ťa, družičko má, z čeho je tá krév červená? Zabili sme tu jelena, z toho je tá krév červená. Když za humna přijiždžali, ze sta ručnic vystřílali. »Ptám sa já ťa, družičko má, komu to tak pěkně zvoňá?« Umřelo tam pacholátko, jemu to tak pěkně zvoňá. Když ke dvorku přijiždžali, ze sta ručnic vystřílali. »Ptám sa já ťa, družičko má, co můj Heřmánek včil dělá?« Tvůj Heřmánek ve sklepě je, hodným hostom víno leje. Jak živa sem neviděla, co by ženich ve sklepě byl, hodným hosťom víno točil. Když za stoly posedali, ze sta ručnic vystřílali. »Ptám sa já ťa, družičko má, co můj Heřmánek včil dělá?« Tvůj Heřmánek v komoře je, leží v malovanej truhle. 4) Štyry stoly přeskočila, na pátém se zatočila, hned do komory skočila. 5) Dva zlaté nože nalezla, jeden bodla v pravém boce, druhý bodla proti srdce. 6) Ulomte chvojku zelenú, přikryjte tu krév nevinnú. Ať na ňu vrany nekvačú, černé oči ať neplačú. Na druhý deň matka její přijela tam s peřinami. »Všecky hostě tady vidím, enom svěj dcery nevidím.* Vaša dcera je v komoře, stele pěkné bílé lože. Jak pak by ho, smutná, stlala, dyž tady peřin neměla? A ležá tam milá s milým, jsú přikrytí rozmarýnem.

Erben 2/096 | V tom háječku při měsíčku (3%)
V tom háječku při měsíčku zpíval tam slavíček: že už více nemiluje Andulku Jeníček. Tak dlouho se milovali, až se rozhněvali: ale zase v krátkém čase, zase se shledali. Už je malá chvilka do dne, pojď, má milá, vyprovoď mne; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá svitáníčko, stroj, má milá, snídaníčko; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá, je den bilý, už já musím od svý milý; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne mezi vrata, má panenko boubelatá! pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na rozcestí, na cestu mně vinšuj štěstí; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na pěšinku, na cestu mně dej hubinku; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Prší, prší, jen se lije! kam ty koně postavíme? Postavte je, kde chcete, já se držím děvčete. Postavte je do zahrádky, já se držím Marijánky; postavte je pod oknem – jen když my dva nezmoknem. Má panenka v Praze slouží, mé srdéčko po ní touží: však já jí tam nenechám, já sí pro ni pojechám. Šla panenka k zpovídání, měla zlaté šněrování, a pan páter se jí ptal, kdo že ji tak šněroval? Pane páter, co se ptáte? vždyť vy mé jen zpovídáte: sama já se šněruju, a Honzíčka miluju. „Zanech, holka, milkování, dej se raděj na pokání, sice trestu neujdeš, do pekla se dostaneš.“ Já se pekla nic nebojím, jen když já mám, oč já stojím: když mám Honzíčka svého, milovnička věrného. Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou plakala tam má panenka, plakala tam nade mnou. „Neplač, neplač, nenaříkej, 1) vždyť já přijdu brzičko: časně ráno za svítání, dřív než vyjde sluníčko.“

Bartoš 1901 / 0439 | (3%)
1. Ked som išeł od méj myłéj z ohľadou, šetky panny posedały do radou; ony sa ma pýtávały, dze som boł, a já som jim odpovedat nemohoł. 2. Vinšujem ty, duša moja, dobrý den, požčaj my ty tvojéj kráse na týden, kebych si já svoju krásu požčała, dze bych ju já na sobotu hľadała ? Nestaraj sa, moja myłá, o krásu, šak já prídem na sobotu za času, na sobotu na vysokú obránku, abych vedzeł, že mám vernú gaľánku. 3. Keby si ty, moja myłá, vedzeła, jaká bude prežałostná nedzeľa, ked my budú moje vłásky strihaci, a ty budeš přežałostné płakaci. Aľe bys ty, moja myłá, nedbała, keby si ty mého kona sedłała, kebych si já svoje krky vyłomył a na tvoje byéłé ľíčko nehľadzeł. 4. Kebyste vy, ma mamenko, vedzeľi, jaký som já pres*) frajérky nezdravý, any byste štyry noci nespaľi, ľen byste my frajerénku hľadaľi. Keby som já, môj synáčku, vedzeła, kedy bude tvoja taká nedzeľa a já by som čtyry noci nespała, ľen by som ty švárné dziéča hľadała.

Sušil 0048 | Ležel Lazar v nemoci (3%)
[: Ležel Lazar v nemoci, :] [: žádal od Boha pomoci. :] Přišeltě k boháčovi, žádal kus chleba ubohý. Boháč mu ho nechtěl dat, kázal ho psami ven vyštvat. Psíčkové ho litovali, rány jeho mu lízali. Odstup, Lazare, stolu, nečiň mi tu nic na mzdoru. Lazar stolu odstoupil, převelice se zarmoutil. Neminula hodina, přišla k Lazaru novina. Stroj se, Lazare, máš čas, jde pro tebe s nebe hlas,1) po té velké úzkosti dojdeš nebeské radosti. Přiletěli andělé a vzali ho na křídla. Na křídla ho pojali, do nebe se s ním brali. Otvírejte nám vrata, nesem milého brata. Posaďte ho na lůně, Pánu Bohu na klíně. Přineste mu stolici a vínečka sklenici. Nech se Lazar napije a nechať si odpočine. Neminula hodina, došla boháče novina: Stroj se, boháči, máš čas, jde pro tebe z pekla hlas. Jdou pro tebe ďáblové, luciperovi poslové. Boháč na to nic nedbal, nejdražší šaty na se bral. Pí a hoduj , duše má, šak máš dost na leta mnohá. Ďábli dva přiletěli a vzali ho na rohy. Na rohy ho ujali, do pekla s ním pospíchali. Když před peklo přijeli, na ně hlukem udeřili. Otevřte, tovaryši, nesem vám tělo i duši. Dejte pánu stolici, nalejte vína sklenici, čiré smoly konvici. Boháč vína okusil, plamen modrý z úst vypustil. Ach, přeběda, nastojte, co jest víno to nechutné! Chtěl-lis dobré víno pít, měl ses s chudými dělit a na světě lépe činit. Hledí boháč na stranu, zří Lazara v Božím lůnu. O, Lazare, bratře můj, omoč prst, ovlaž jazyk můj. Ať mne tak prudce nepálí, bratře Lazare rozmilý. Teprva mě bratrem zveš, kdy v ohni věčném bytuješ, byl jsi mi horší nežli pes. Skličila tě moc Boží, nespomáhá ti tvé zboží. Mám tam ještě dva bratry, rač jim po někom zkázati, aby lépe činili a s chudými se zdělili. Netřeba jim zkazovat, ví každý, jak se spravovat.

Galko 1/462 | Hopsa, Zuzka, srdce moje (3%)
Hopsa, Zuzka, srdce moje, keď ja zomrem, všetko tvoje: nohavice, župica, i barania čapica. (Balta, obušek, osekan, tulec, tešinka i čakan, i tá stajňa drevená a v nej krava červená. Ty maj bydlo na salaši, kde bývajú i valasi, bryndza, syr a žinčica, toho najedz, napi sa. Ovce cez deň tri razy doj, sama pri dojelnici stoj, žeň na lúku hneď zrána, bude hustá smotana. Z lúky zažeň do bučiny, kde je mnoho ostružiny, potom tam u studničky napoj kozy, ovečky. Pre zlodejov a pre vlkov nechávam ti k ovciam päť psov: Tisu, Belku, Zahraja, Bodroka a Lapaja. Tieto dudy s trima hučky nech si vezme syn do rúčky, a na nich si pohráva, keď sa času dostáva. Krpce moje daj žobrákom, kapsu pohrebným spevákom; kňazovi daj jahničku za mú hriešnu dušičku.)

Černík 1908 / 053 | Ja ked sa Janoško (3%)
Ja, keď sa Janoško do vojny bral, prišol pod okénko, smutně volal, podaj-že mi, milá, podaj trochu vody, lebo ve mně moje srdco shorí. A já bych ci dala trochu vody, ale sa já bojím tvojich koní, něboj sa, má milá, hoja, koňa mého, šak leží šablenka podla něho. Keď mi prišla karta narukovac, dal som si muzigu došikovac, muziganci moji, zahrajce mi čardáš, prvnieho ochtóbra rukovac mám A keď mně ta banda začala hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, urobce mi k vóli a hybajce se mňú do téj vojny. My s tebú do vojny nepójdzeme, keď sa my téj vojny též bojíme, keď si ty chlap hodný, choj ty sám do vojny, keď si ty císaru zapotrebný. Keď mi prišla karta k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobro sa tu mávaj, a na mňa smutného nězabývaj.